FEJETON: Chléb náš vezdejší

V naší rodině mizely z domácí cukřenky pravidelně kostky bílého zlata. Rodiče mých vnuků se nad tím pozastavovali a svým ratolestem za oblíbené chuťové zpestření jejich jídelníčku vždy pořádně vyčinili. S touto skutečností se rozproudily ostré diskuze, zda je cukr pro děti vhodný, a jak může či nemůže ovlivnit zdraví jejich ratolestí.

Nakonec vnoučci své nevhodné a nezdravé počínání pochopili a dětské krádeže cukru skončily. Ovšem dále se při svačině krmili, se souhlasem rodičů, nejrůznějšími pamlsky a dětmi oblíbenými chutěmi se sladkými příchutěmi z přemnohé průmyslové potravinářské produkce.

Po té příhodě jsem zavzpomínal na své dětská léta. Naši rodiče nebo často spíše prarodiče se s naší stravou příliš nemazlili. Každodenním základem mimo hlavní jídlo k obědu byl chléb. Bochník chleba, u nás zvaný štrycla, se ještě teplý kupoval v obchodě s mlékem a pečivem. V období mého dětství čerstvý chléb z pekárny přivezl autem pekařský pomocník vždy v určitý den a hodinu. V  obchodě, který byl po naskladnění pečiva nádherně provoněný, na základ domácího jídelníčku čekalo mnoho hospodyň a mezi nimi i několik dětí.

Bochník za pár korun jsem domů odnášel v tašce síťovce a často jsem neodolal a z jeho konců odlamoval a pojídal kousky ještě teplé křupavé kůrky. Doma se štrycla zabalená do plátěné plachetky ukládala i s nožem do dřevěné skříňky, aby déle vydržela. Maminka a stařenka z ní pak odkrajovaly krajíce, kterými nás sytily při snídani a vybavily nás krajíci chleba do školy, k posílení při práci na poli a k jídlu během odpoledne a večer. Chlebu byla věnována mimořádná pozornost! Byl to dar boží! Před prvním nakrojením se žehnal křížem, ze stolu se sbíral každý drobek. Chléb byl základem naší každodenní stravy a ani kousek nesměl přijít vniveč!

Zajímavé a dnes již ve většině případů zapomenuté byly nejrůznější domácí potraviny, které ukrojený chléb doplňovaly. Základem bylo vepřové sádlo, máslo a med. Vzpomínám a už se mně v puse sbíhají sliny. Pamatuji si na chléb se sádlem a nakrájenou cibulí, s pažitkou, vařenými vajíčky, zavařovanými okurkami, méně často se sýrem nebo dokonce s krystalovým cukrem!

Slaďounce chutnal krajíc namazaný povidly. Velmi oblíbený a chutný byl čerstvý chléb pomazaný kostkami cukru máčenými v kávovině z cikorky. Někdy stačilo krajíc chleba posolit a suchý pojídat s tence nakrájenou domácí slaninou! Chléb natřený máslem se dochutil medem nebo marmeládou. Krajíc s kachním sádlem a okurkami chutnal se sýrem a sladkým jablkem. A což teprve chutný chléb se sladkým hroznem…!

Nevím, nevím, co by z toho všeho dnes moderní maminky dětem nabídly a co by děti vůbec ke svačině zbaštily! Raději sáhnou po termixu a dalších průmyslem pro ně vyráběných dobrotách… Bohužel! Námi oblíbený krajíc čerstvého, teplého a ještě voňavého chleba jim tolik nechutná!!!

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.