Léta mně, vlastně nám všem, přibývají. U kolébky každému sudičky nadělily různě velké hořící svíce života, většina si přesto užije všechna životní období. Lidský život má zhruba dvacetileté cykly věku dětství a dospívání, manželství s rodičovstvím a výchovou dětí, posléze léta babičkovsko-dědečkovských starostí o vnoučky a nakonec čas bilancování a věku důchodcovského. V těchto životních etapách je ono vpravdě neopakovatelné kouzlo prožitého, ale již zapomenutého bytí…
Na prahu své sedmé dekády jsem si uvědomil, že z poctivého až bohémského uživatele mnoha krás a nabídek života se stal současný klidný a seriózní pozorovatel dnů všedních i svátečních. „V období dospívání, před půl stoletím!, jsem si osvojil metody národopisného terénního výzkumu, které jsou nezbytné pro správné poznání a zachycení lidových tradic a jejich propojení s běžným životem, a nyní se sám cítím být objektem zájmu badatelů. Ve svém věku jsem se stal pamětníkem!!“, připomínám si.
Každé ohlédnutí do minulosti mně přináší zajímavé životní okamžiky. „Třeba rok 1975! Právě ono půlstoletí zpět do minulosti. Jako devatenáctiletý šohaj jsem si ohromně užíval počátky svých dalších mimořádně krásných folkloristických let!“. Prohlížím staré fotografie a do mysli se mně vrací ony jedinečné chvíle. Co by tanečník slováckého krúžku jsem ve věkově stejné partyji mladých prožíval první strážnické noci plné zpěvu, muzicírování, tance i objevování krás mládí. Prožil jsem okamžiky bohatýrské jízdy rekrutů na voze taženém koňmi k odvodu i prohýřené letní noci v kyjovských ulicích a parku během regionální slavnosti. Všude písničky! U vína, u cimbálu, písničky při vystoupeních a průvodech, při nočním toulání ulicemi, při jitřním návratu od milé… i při těžkém loučení s kamarády.
„Největší události toho roku památného byly však v čase podzimním! Místní dechová hudba s velkou slávou přivezla palmu vítězství z národní soutěže hudeb a zahájila svou vysněnou uměleckou dráhu s koncerty doma i v zahraničí. Při nich jsme jako tanečníci muzikanty doprovázeli s budoucí ženou a poprvé poznávali západní svět; třeba kalkulačky, digitální hodinky nebo kazetové magnetofony! A doma? Doma jsme protancovali a prohýřili tři hodové noci nebo si počátkem adventu užili zábavy při tradiční mikulášské obchůzce s výjimečnou bandou čertů, nezbedných andělů…“, vzpomínám.
Každé takové ohlédnutí je samo o sobě událostí vhodnou pro zápis do knihy osobních pamětí nebo odkazu obce i regionu. Jako zkušený badatel to vím! Své vzpomínky zapisuji do kroniky života! Snad jednou budou vítanou připomínkou mých let i proměn života. Vytvářejme proto rodinné archivy videí, fotografií i vzpomínek! Pišme je s dětmi a vnuky, aby věděli, jak jsou cenné! Zpracujme je s vědomím i touhou, aby se zhasnutím záře naší svíce nezmizely nepoznány v nenávratnu, jak se přečasto děje!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář