FEJETON: Smůlovatý týden

Každého z nás jednou za čas dožene smůla v podobě nečekaných příhod a zdravotních potíží, které se odrazí v jeho celkové náladě a v prožitcích jednotlivých dnů. Tento typ týdne na mě přišel právě nedávno a zcela změnil mé léty zaběhnuté denní rituály, mezi něž patří nejen pravidelná práce u obrazovky počítače, ale také pracovní vyžití v dílně nebo zahradě. Smůlovatý týden probíhal jinak…

„Vše začalo zcela nevinně“, rozvíjím myšlenku „a v souladu s probíhajícím ročním obdobím návštěvou kamarádova vinného sklípku a ochutnávkou právě se zde rodících vín. Burčák u mě nikdy nevyvolával žádné střevní problémy, a tak jsem tohoto mléka starců hojně užil. Zlý sled událostí začal druhý den.“

Pravidelná práce na počítači se změnila v malé drama v momentě, kdy stroj ohlásil problém s viry a já z obav z dalších komplikací práci rozmrzele ukončil. Nastalo období prvních dnů krutého počítačového obsťáku, znásobené obavou ze ztráty veledůležitých dat i absencí informací o probíhajících volbách. Možnost práce na počítači jsem léčil prací u švagra při vinobraní, sledováním výsledků voleb v televizi a v neděli návštěvou hodové slavnosti v nedaleké vsi. Zde jsme obdivovali nejen desítky tak i tak  krojovaných účastníků, ale před domy také místní květinovou výzdobu, kterou zručně ženy vytváří sypáním jemného písku z dlaně na dlažbu. Na závěr návštěvy rodiny sestry se však zcela nečekaně právě zde projevily první příznaky indispozice těla a s tím spojených problémů s rychlým běháním!

„Dny po neděli byly zmatečné!“ dím. „Počítač v servisu a já zažíval neklidné hodiny s opakující se střevní atakou a pravidelnou návštěvou místnosti, kam i císař chodíval sám! Změna k lepšímu nepřicházela! Nezabralo omezení přísunu stravy, ani alkoholu v podobě burčáku! Nepomáhalo pití černého čaje!“ Mé tělo trápil hlad a svalová horečka, hlavu nedostupnost informací o zásadním dění na žhavém politickém kolbišti. Pracovnímu stolu vévodil stařičký noteback, na němž jsem se snažil – byť oslaben běhavkou – dál plnit nezbytné úkoly, spojené s mými pracovními cíli. Nemoc těla stále neustupovala a v polovině týdne přišla další pohroma!  Náhradní komputer začal stávkovat a nevydal ani texty zde nedávno právě dokončené! Nakonec skončil v servisu vedle svého většího kolegy…

Čtvrtý den nemoci těla se do bitvy o mé zdraví vložila manželka. Přinesla léčiva proti průjmu a já, zásadní odmítač všech tablet a výdobytků zdraví podporujících medikamentů, přistoupil k jejich užívání. Pravdou je, že nastal čas zklidnění těla a zmenšení frekvence návštěv oné místnosti!

Mému osobnímu počítači se zdraví vrátilo sedmého dne, což se o mé tělesné schránce říci nedá, i když známky značného zlepšení vykazuje. Výhra to však není, možná zatím taková přijatelná remíza, stejná jakou utrpěli ve čtvrtek naši národní kopálisti s výrazně lepšími rivaly, hrajícími jen to, co bylo třeba…!      

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.