
Na jižní Moravě se již téměř 240 let bez přerušení koná pouť k Staré Matce Boží. Vznikla v roce 1785. Tehdy – 11. září – věřící na protest proti dekretu císaře Josefa II. zakazujícího poutní procesí, přenesli v noci sochu Panny Marie z kaple ve vsi Silničná do farního kostela ve vsi Žarošice. Od té doby se pouť koná pravidelně první sobotu v září za účasti až čtyř desítek procesí věřících se sochou P. Marie nejen z nejbližšího okolí a z řady farností celé jižní Moravy, ale i ze slovenského Záhoří. Výrazným barokním prvkem pouti je noční průvod osvícených soch Bohorodičky kolem kostela a obcí Žarošice.
Na své poutní putování po II. světové válce ráda vzpomínala moje maminka: „V létě se chodilo do Žarošic. To bylo v sobotu a zpátky se šlo až v neděli po ranní mši svaté. Cesta mezi poli a pak po silnici nám trvala aj štyry hodiny. Strýček Marada předříkávál texty, zpívalo se celou cestu. Květy a stuhami ozdobenou sochu P. Marie jsme nejprve nesli a pak vezli na voze taženém koňmi. Průvod poutníků, v němž byly i ženy a děvčata i děti jako družičky, šel i s korouhvemi, což byly dlouhé dřevěné žerdi s velkými oboustrannými plátěnými obrazy svatých. Ty střídavě nesli chlapci a muži. Když jsme přišli do Žarošic, ještě před obřady jsme si šli zamluvit nocleh. Já jsem chodila s kamarádkami k jednomu mistru stolářskému. U něho jsme spali na slámě v jeho stolářské dílně. Spalo nás tam hodně, aj úplně cizí lidi. Pak jsme šli na večerní a noční obřady do kostela. Po přespání jsme byli na ranní mši svaté a stejnou cestou šlapali pěšky domů. Na okraji naší dědiny nás vítal pan farář s ministranty a průvodem se šlo slavnostně do kostela na požehnání. Po příchodu domů jsem spala až do dalšího rána. Tak jsme, a nejen já, byli z putování k P. Marii Žarošské unaveni, ale šťastni s prožitých hodin v její přítomnosti.“ Podobně popsal pouť do Žarošic z jeho rodných Šardic i můj otec.
Původní žarošský kostel vyhořel v roce 1797 a nahradil jej kostel sv. Anny z roku 1801, nad jehož oltářem stojí 142 cm vysoká socha Staré Matky Boží z roku 1325. Je vyřezána z jednoho kusu dřeva. Původně stála socha v kapli v sousední Silničné, která bývala od 14. století známým poutním místem.
Sám jsem pěší pouť do Žarošic s rodiči několikrát absolvoval. Vzpomínám na nocování s rodiči na lavici verandy u známých v nedalekých Uhřicích. Odkud jsme putovali do Zdravé Vody k zázračné studánce, plné vyvěrající vody. Pro malého chlapce to bylo nejen pěkné zpestření počátku školního roku, dlouhá procházka poli a lesem s modlitbami a svátečními zpěvy přítomných, nádherná přehlídka krojů nejen ze Slovácka, ale i z řady oblastí Moravy a Slovenska, ale také pouťové atrakce a možnost koupit si zde malou drobnost na památku. Již tuto sobotu se v Žarošicích k poctě Panny Marie sejdou věřící, aby svůj vděk projevili písní Před věky zvoleni…, aby děkovali za zdraví a prosili za klid a mír!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář