Vystudoval medicínu, ale už o pár měsíců později se stal vězněm komunistického režimu. Po deseti měsících za mřížemi se Květoslav Šipr stal na třicet let obvodním lékařem mimo rodné Brno. Ale ani to nezlomilo jeho touhu pokračovat dál. Ve čtyřiapadesáti letech vyhrál konkurz na asistenta ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně. O deset let později byl jmenován univerzitním profesorem a v devětašedesáti letech dokončil studium teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Teolog a lékař se zaměřením na gerontologii a bioetiku stál u zrodu Akademie třetího věku v Brně, kterou ještě v šestaosmdesáti letech vede.
Krátce po promoci jste byl zatčený a odsouzený na deset měsíců. Pohyboval jste se v akademickém prostředí a najednou se ocitnul mezi vězni. Jak jste takový šok prožíval?
Prokurátor do spisu napsal, abych byl zařazený na manuální práci. Když jsem ale přišel do Oráčova, což bylo zemědělské komando v západních Čechách nedaleko Plzně, chyběl jim tam lékař. Prokurátora měli sice v úctě, ale potřebovali lékaře. Mnohá onemocnění souvisela s namáhavým pracovním zařazením. V naprosté většině se totiž jednalo o lidi, kteří nebyli zvyklí na náročnou manuální práci.
Po propuštění z kriminálu jste se na třicet let ocitl v pozici venkovského obvodního lékaře. Představoval jste si coby medik takto svou profesní kariéru?
Abych se přiznal, byl jsem připraven dělat cokoli, jen praktický lékař byl mé představě hodně vzdálený. Panovalo totiž přesvědčení, že jde o práci téměř zbytečnou. Všeobecný lékař byl považován spíše za distributora, který stejně nemůže pracovat tak, jak by měl a chtěl. Skutečné poslání praktického lékaře jsem pochopil teprve při výkonu tohoto povolání.
Až v padesáti čtyřech letech jste se dostal na II. interní kliniku Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Jak se vám to pár let před důchodem podařilo?
Byl vypsaný konkurz na asistenta všeobecného lékařství, který jsem vyhrál. S celou rodinou jsem se z Dřevohostic, kde jsem byl do té doby praktickým lékařem, nastěhoval zpět do rodného domku v Husovicích.
Nebývá příliš často zvykem, aby se lékař stal až ve čtyřiapadesáti asistentem na univerzitě. To bývají obyčejně mladí kluci po studiích.
To je pravda.
Vy jste do toho přesto šel! Plat na této pozici asi také nebyl příliš závratný pro rodinu se čtyřmi dětmi…
Šel jsem do toho, protože jsem po bezmála třicetileté praxi už věděl, a byl skutečně vnitřně přesvědčený, že je možné být dobrým praktikem.
V roce 1993 jste habilitoval a v roce 1998 byl jmenován profesorem. To je docela úžasná kariéra v krátkém časovém období. Co jste v tom okamžiku prožíval?
Bylo potřeba, aby někdo mediky připravoval na výkon praktického lékařství, a aby je někdo motivoval pro volbu oboru. Byly vytvořeny podmínky k tomu, abych mohl založit Ústav rodinného lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Do té doby se vyučovalo všeobecné lékařství.
V roce 2003, kdy vám bylo 69 let, jste dokončil studium teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě univerzity Palackého v Olomouci a v roce 2005 dosáhl titulu ThLic. Proč jste se v tak vysokém věku pustil do dalšího studia mimo medicínu?
Protože jsem na teologické fakultě v té době již vyučoval bioetiku a pastorální medicínu. To byl hlavní důvod. Potřeboval jsem totiž problémy, kterými jsem se zabýval jako lékař, mít do hloubky prostudované i teologicky.
Přibližte čtenářům v kostce, co bioetika vlastně je?
Bioetika je vědní obor, který zkoumá a vymezuje principy lidského chování, zejména nakládání s lidským životem.
Například?
Hodně se nyní mluví zejména o potratech a eutanázii. Konkrétně o eutanázii se hodně diskutuje. Doufám, že prosazování návrhu v parlamentu neprojde. Zkušenosti z Holandska a Belgie nejsou povzbudivé. Stanovené podmínky se mnohdy překračují. Vhodnou cestou k důstojné smrti není legalizace eutanazie ale podpora hospicové péče.
Slyšela jsem, že konkrétně v Holandsku se senioři obávají jít do různých zařízení pro staré lidi, aby jim tam bez jejich vědomí nebyla provedena eutanázie. Je to pravda?
Nemám to ověřené, ale hovoří se o tom.
Patří sem i umělé oplodnění?
Umělé oplodnění sem samozřejmě také patří. Mnoho lidí si neuvědomuje všechny složitosti spojené s otázkami umělého oplodnění, včetně problémů finančních.
Jaký dnes vidíte největší problém u seniorů, a kdy vlastně začíná věk, který je označovaný jako stáří?
Pravděpodobný věk dožití právě narozeného muže je 76 let a právě narozené ženy 82 let. Nejde ovšem o to dosáhnout co nejvyššího věku, ale dosáhnout věku, ve kterém člověk žije bez zdravotních problémů. Muži v České republice žijí posledních třináct let svého života se zdravotním omezením a u žen je to dokonce osmnáct let. Termínu staří lidé se nemusím vyhýbat. Je třeba ho však vyslovovat s úctou. Krutý termín je „člověk přestárlý“. V poslední době se hojněji používá termín senior, což jsou lidé ve věku šedesáti pěti let a starší.
Akademie třetího věku
Byl jste u založení Akademie třetího věku v roce 1983 a v roce 1984 jste byl u založení Univerzity třetího věku. To bylo už za komunistů možné?
Komunisté proti vzdělávání seniorů nic neměli. Například v sousedním Polsku byly Akademie a Univerzity třetího věku velmi uctívané. Brněnská akademie třetího věku vznikla až poté, co přestaly fungovat přednášky Univerzity třetího věku. Lidé, kteří chodili do Univerzit třetího věku, začali mít totiž trošku jiné zaměření. Byly tam dvě skupiny lidí. Ti, co měli zájem o zdravotní problematiku a ti se zájmem o duchovní tématiku.
Vaše Akademie třetího věku v Brně je dnes rozdělená na okruhy zdravotní a duchovní. Proč?
Vzešlo to z toho, že o to měli prostě lidé zájem.
Na programu akademie máte úžasné odborníky. S jakým předstihem je musíte oslovit?
Jsou tam většinou proto, že jsou to mí přátelé.
Na připravovaný nový školní rok máte velmi zajímavý program, kdy se přednášející zaměří na témata zabývající se hormony a stresem, stárnutím a imunitou, zdravou výživu ve vyšším věku, vysvětlí, co je domácí hospic, budou přednášet o očistci i jak se lidsky a duchovně vypořádat se ztrátou blízkého člověka. Kdo program sestavoval?
Naprostou většinu já sám.
Přednáší vám i katolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog a přednosta Ústavu etiky a humanitních studií třetí lékařské fakulty Univerzity Karlovy v jedné osobě Marek Orko Vácha.
Ten přednáší jak v medicínském, tak i v teologickém kurzu. Jinak zveme zvlášť lékaře a zvlášť teology.
Kdo se může přihlásit? Je účast podmíněna nějakou věkovou hranicí? Mohla bych se přihlásit i já, i když zatím nejsem v seniorském věku?
Odpusťte, že to tak řeknu, ale jsou tam i mladší než jste vy.
Platí se školné?
Za všechny přednášky účastníci zaplatí jednorázový poplatek na uhrazení nákladů ve výši devět set korun.
A pokryjí se tím náklady?
Přispívá nám také magistrát.
Proč si myslíte, že je pro seniory podobné vzdělávání důležité?
Navyknou si na zdravou životosprávu. Říkám, že zdraví je dar.
Je větší zájem o přednášky se zdravotní tématikou?
Není to o mnoho, ale je.
Jak se díváte jako lékař a senior na situaci ohledně pandemie koronaviru a prezentaci onemocnění v médiích?
Neví se téměř nic určitého, a tak se předkládá alespoň to, co se myslí, že by být mohlo. Jde o onemocnění velmi blízké jiným chorobám dýchacích cest. Jsem přesvědčen, že se akcentace rozdílů mezi koronavirem a virem chřipky bude snižovat.
Proč je to potom tak medializované a lidé jsou zastrašování? Myslíte si, že je v tom nějaký záměr?
Záměr v tom není, ale je to blbost. Co se týká ochrany proti koronaviru, nebyla zvolena špatná taktika. Bylo správné, že se hned na počátku dovolovalo chodit do přírody. Kdo ale nechodil ven, mohl onemocnět z toho, že nebyl v přírodě.
V roce 1997 jste napsal knihu s názvem Jak zdravě stárnout. Lze obsah nějak shrnout do pár vět? Co byste doporučil čtenářům roku 2020, jak správně stárnout?
Hlavně s rozumem.
To je co?
Nebát se, ale také si nemyslet, že bez poučení to stačí. Právě kvůli tomu jsem přesvědčený, že je dobré chodit do Akademie třetího věku, kde se lidé dozví mnohé informace. Přednášky se budou nově konat ve Společenském centru v Okružní ulici 21 na Lesné. Kapacita sálu je omezená, proto by se skuteční zájemci měli přihlásit co nejdříve. Přihlášení je možné elektronicky na www.a3vbrno.cz nebo osobně na recepci Biskupství brněnského, Petrov 5.
Prof. MUDr. ThLic. Květoslav Šipr, CSc., se narodil 23. června 1934 v Brně. Po promoci v roce 1958 krátce působil na interním oddělení Nemocnice v Dačicích. Koncem téhož roku byl zatčen a pak odsouzen k deseti měsícům vězení za podvracení republiky pro činnost mezi brněnskou mládeží. Po odpykání trestu pracoval téměř třicet let v Dřevohosticích na Přerovsku jako obvodní lékař. V roce 1968 se podílel na sdružování českých katolických lékařů. V roce 1983 založil v Přerově první českou akademii třetího věku. Od roku 1988 pracoval na II. interní klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Krátce nato založil Ústav rodinného lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. V roce 1993 habilitoval a v roce 1998 byl jmenován profesorem. V roce 2003 dokončil studium teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v roce 2005 dosáhlo titulu ThLic. V roce 2013 založil Akademii třetího věku v Brně. Spolu se ženou vychoval čtyři děti. Dvě dcery jsou lékařky a jedna vnučka studuje medicínu.
Autor a foto Lenka Fojtíková
Buďte první kdo přidá komentář