Morava zemský ráj nebo periferie bez budoucnosti

Na přelomu roku vyšla v Akademickém nakladatelství CERM ojedinělá publikace Morava zemský ráj nebo periferie Evropy. Autor Milan Valenta, Moravan žijící dlouhá léta v Německu, se v ní zabývá postavením země Moravy v rámci České republiky optikou člověka zvyklého na systém silné zemské samosprávy v západních zemích. Přináší tak místy až šokující odhalení jakési “hry na samosprávu”, která nemá s pojetím samosprávy v rozvinutých demokraciích mnoho společného a do budoucna regionům v České republice nenabízí příliš pozitivní scénáře. Autora publikace jsme proto oslovili s žádostí o rozhovor.

Čtenáři vás asi příliš neznají, řekněte nám tedy nejdříve něco o vás a o tom, co vás vedlo k tomu napsat tuto knihu.

Před rokem 1989 jsem odešel do Německa a měl jsem tak možnost sledovat rozdíly mezi tamním spolkovým uspořádáním a naším centrálně řízeným státem. Pochopitelně jsem se znalostí německého jazyka mohl sledovat také správní poměry v sousedním spolkovém Rakousku. Vzhledem k tomu, že spolkové uspořádání správy těchto států mají pozitivní vliv na úroveň hospodářského i kulturního života jak v jejich metropolích tak především v jejich regionech, domnívám se, že informace o správních poměrech v našich sousedních zemích je záhodno přiblížit především širšímu okruhu čtenářů v moravských regionech.

Při čtení vaší knihy si čtenář uvědomí, v jak žalostném postavení se v současnosti země Morava nachází a že doslova mrháme obrovským potenciálem, který tu je, respektive není nám umožněno ho dostatečně využít. Žijete v Německu, jste schopen popsat rozdíly mezi Moravou a srovnatelnou spolkovou zemí v Německu?

Srovnáme-li velikostí podobné Moravě například Porýní-Falc, ležící u západních hranic či východoněmecké Sasko, můžeme vidět zásadní rozdíl oproti našim krajům v pro nás v nepředstavitelně velkých politicko-správních, hospodářských, kulturních a mediálních kompetencích jednotlivých zemských ministerstev. Podobně je tomu i v sousedních rakouských zemích, přestože nejvyšší orgány státní správy se nenazývají ministerstva ale zemské rady. Díky jejich zemským pravomocem jak v Německu tak v Rakousku nenastaly velké ekonomické rozdíly mezi regiony a hlavními městy. Na rozdíl od mnoha našich regionů ve srovnání s tzv. centrální části našeho státu a které jsou dnes dokonce v našich medií s despektem nazývané periferiemi. Zcela opomíjeným aspektem je také u nás, na rozdíl od kulturní autonomie jednotlivých spolkových zemích, způsob uspořádání našeho veřejnoprávního vysílání a prakticky veškerých našich médií, ale to je téma již samo pro sebe.

V kapitole regionální rozvoj upozorňujete na velké rozdíly mezi hrubým domácím produktem v Praze a v ostatních regionech České republiky který je až trojnásobný.

Skutečně v posledních desetiletích vznikly velké rozdíly průměrného hrubého domácího produktu mezi našim hlavním městem ve srovnání jak s celozemským průměrem, který je více než dvojnásobný, tak oproti některým našim regionům, kde jsou rozdíly až trojnásobné. Tak rozdílné ekonomické ukazatele jsou neobvyklé pro tradiční demokratické státy, naopak jsou spíše typické pro centralistické státy, jakým je například Francie nebo státy východní Evropy. Zřejmě se u nás velmi negativně projevuje centrální způsob řízení našeho státu, slabé kompetence tzv. samosprávných územních celků a dokonce možno konstatovat, že centralizace správních institucí a koncentrace finančních a obchodních společností v našem hlavním městě se po listopadu 1989 ještě navýšila, což s sebou nese nespočet negativních následků pro mnohé naše regiony včetně velké migrace obyvatel.  

V knize popisujete, že pokud je třeba řešit něco v regionech, tady se prakticky nemáte na koho obrátit nebo necítíte nějakou tu “místní politickou reprezentaci” ale v České republice jsou přece kraje a jejich hejtmani se tváří jako že oni jsou ti kteří by měli řešit ty lokální problémy.

Předem nutno konstatovat, že kraje a jejich hejtmani nemají prakticky žádné politické pravomoci, jak v našem státě tak ve svých krajích. Krajští zástupci spravují svá území podle zákonů stanovené státem a vládními nařízeními především z financí, které jim určí centrální správní úřady. Hlavní samosprávné funkce krajských úřadů jsou především ve sféře sociální, školství a veřejné dopravy. Naše kraje nemají mnoho kompetencí v důležité ekonomické sféře, což jim neumožňuje se efektivně podílet na hospodářském rozvoji svých regionů. Pro srovnání úřady v německých zemských hlavních městech mají kompetence k uzavírání smluv i se zahraničními průmyslovými investory včetně provedení celého stavebního řízení bez spoluúčasti ústředních institucí. 

Zmiňujete také trend v zemích na západ od nás, včetně centralistické Francie, kde se samospráva tradiční regionů a zemí spíše posiluje, zatímco u nás politici naopak často volají po ještě větší centralizaci. Čím to je, že jdeme v tomto ohledu spíše “proti proudu”?

Vývoj v západní Evropě v posledních padesáti letech se vyznačuje posilováním postavení tradičních regionů i jejich provincií. Takový vývoj souvisel se zlepšením hospodářských a společenských poválečných poměrů, který tak umožnil zpravidla rozvážný politický vývoj územního státoprávního uspořádání v těchto zemích. Současná Česká republika, čili její reprezentanti a její politické, odborné a kulturní elity, i velká část naší veřejnosti se zřejmě ještě nenachází v situaci, aby se mohla zabývat státoprávní problematikou směřující od centrálního řízení státu k vyššímu stupni samosprávy našich regionů nebo dokonce k jejich kulturní či hospodářské autonomii. Bohužel v našem případě možno pozorovat dokonce negativní trend například v kulturní oblasti, kde se přestávají respektovat hranice tradičních a historických území. Této, z mého hlediskavelmi závažné problematice, jsem proto věnoval ve své publikaci celou kapitolu.

Co říkáte na aktuální kauzu kdy Česká televize zavádí nové rozdělení regionálního vysílání. Vytváří v Čechách dvě nová regionální vysílání severovýchod a jihozápad Čech, která budou pokrývat i města na Moravě. Tady za Brnem ležící Velká Bíteš bude z hlediska zpravodajství ležet na jihozápadě Čech a lídé tam budou sledovat zprávy z Chebu, ale nedozví se, co se děje v Brně v Olomouci v Blansku?

Je poněkud znepokojující že se Česká televize rozhodla bez řádné komunikace s veřejností v dotčených regionech k tak závažnému kontroverznímu územnímu řešení veřejnosprávního regionálního vysílání. Zřejmě se Česká televize rozhodla zcela opovrhnout zásadami respektování uchování kulturních hodnot na regionální úrovni, ke kterým vybízí samotné Ministerstvo kultury v textu o státní kulturní politice. Buďto si Česká televize není vědoma následků tohoto rozhodnutí nebo se záměrně rozhodla pro evidentně provokující krok v neprospěch tradiční moravské kulturní sounáležitosti, která je tak úzce spjata s identitou obyvatel v regionech. Není zajisté nutno připomínat, že takové kulturní poměry nemají s vyspělou demokratickou společností mnoho společného. 

Vaše publikace se věnuje problematice postavení Moravy v současné České republice mnohem šířeji a i v dalších oblastech jako je například otázka dopravy, kultury, regionálního rozvoje a dotýkáte se v nich mnoha palčivých témat. Proč by si ji podle vás měli lidé přečíst?

Pro porozumění současné hospodářské a kulturní problematiky našich regionů jsem považoval za nutné nejdříve uvést aspoň krátký vývoj správy našeho území jak v posledním století ale i od počátků vzniku moravské společnosti. Hlavním důvodem k pohledu k základním otázkám existence Moravy a její identity byl především fakt, že v naších médiích je vývoji východní části našeho státu věnováno málo pozornosti nebo dokonce jsou tyto informace poněkud zkreslující. Z toho důvodu na samotné Moravě se možno setkat s mnoha nekorektními představami o dobách dávných či o vývoji naší moderní společnosti. Doufám, že tato publikace přispěje k porozumění současné problematiky moravských regionů a zároveň přispěje k veřejné diskuzi ke zlepšení společenských poměrů na Moravě včetně jejího obrazu v okolních zemích.

autor: red foto: redakce