Kvíz: Jak znáte moravské básníky

Vítězslav Nezval se narodil roku 1900 v malé dědině Biskoupky nedaleko Ivančic na Brněnsku. Báseň Na břehu Svratky je jeho nejznámějším vyznáním rodné Moravě. Ve čtvrté strofě zaznívá: "Jsou možná země, kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější, a přec mou zemí navždy bude Morava, jsou možná země, kde je voda modravá, a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší."

Ivan Blatný prožil dětství a mládí v Brně. Rodnému městu věnoval svou sbírku Melancholické procházky, ve které věrně zachytil atmosféru života v moravské metropoli.

Jan Skácel pocházel z Vnorov u Strážnice na Slovácku. V celém jeho díle se promítal silný vztah k Moravě, odtud také přízvisko „moravský bard“. Inspiraci čerpal zejména z moravské krajiny. Na konferenci spisovatelů ve slovinské Vinici na konci osmdesátých let trefně vyjádřil tehdejší stav Moravy (který trvá dodnes): „Morava je podivuhodná země už proto, že je a není. Kdysi bývala markrabstvím volně spojeným s českým královstvím. Dnes splynula s Českou federativní republikou a její jméno se vyskytuje už jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních. Je Morava a nejsou Moravané, jsou Moravané, ale není Morava. A ještě něco máme a nemáme, totiž hymnu. Hymna Československé republiky se skládá ze dvou písní, které se zpívají za sebou. Z jedné české a druhé slovenské. Mezi nimi je malá pauza, asi dvě vteřiny, možná tři, ale ne víc. Tato zdánlivě nepatrná chvíle ticha je moravská hymna. Jsem na ni pyšní a domníváme se hrdě i s jistým humorem, že máme nejkrásnější hymnu na světě. Ticho. Ticho, které je dnes tak vzácné, ticho, které je vznešené a skromné zároveň, ticho beze slov, která by nás vyvyšovala nad jiné národy, které nelže a ve kterém tiše myslíme na svoji Moravu. Na onu zvláštní dobrou zemi, co není a přece jenom je.“

Oldřich Mikulášek se narodil a dětství prožil v Přerově, většinu svého života spojil s Brnem. Byl jedním ze členů umělecké skupiny Q působící na Moravě. Moravské motivy se objevují v celém jeho díle.

Petr Bezruč (vlastním jménem Vladimír Vašek) pocházel ze slezské Opavy. Přestože je běžně označován za slezského básníka, v jeho básních, zejména stěžejní sbírce Slezské písně, je jasně patrné jeho moravanství, které se mu nevylučuje ze slezanstvím.

František Halas se narodil v Husovicích (dnes součást Brna), dětství prožil na Horácku. Ke kraji svého dětství věnoval básnickou skladbu Já se tam vrátím.

Jan Zahradníček se narodil v Mastníku na Horácku. Do rodné obce se celý život vracel. Motivy rodného kraje se objevují v řadě míst jeho díla, primárně básnicky zpracovávajícího náboženská a protitotalitní témata.

Jiří Kuběna (vlastním jménem Jiří Paukert) byl rodák z Prostějova, podstatnou část života prožil v Brně a rovněž hradě Bítově, kde dlouhá léta působil jako kastelán. Svůj vztah k Moravě projevoval básnicky i politicky, byl rozhodným zastáncem zemského zřízení. Odtud také přízvisko „básník Moravy“. Vzhledem k roku jeho narození bývá přiřazován k silné umělecké generaci „šestatřicátníků“, respektive do její moravské části

Zdeněk Rotrekl pocházel z Brna, kde i dožil. Dlouhá léta prožil komunistických žalářích, což se výrazně odráží i v motivech jeho básní. V jeho literárním stylu se objevují prvky jazykového experimentování, surrealismu, často vytvářel novotvary.

Klement Bochořák patřil mezi přední moravské básníky katolické orientace. Prostředí Moravy se promítá do celého jeho díla.