Roky jsem při svých návštěvách Brna chodil kolem jednoho velmi smutného domu, který však vypadal, že je ho potřeba jen trošku opláchnout, a bude z něj zase hvězda jako dříve – Hotel Avion v České ulici. Tak málo chybělo, a tak dlouho to nakonec mělo trvat. […]
Před 17. listopadem 1989 jsem už šestým rokem žil v Rakousku, nejdříve jako utečenec, od roku 1987 už jako rakouský občan, a události v komunistickém Československu už v podstatě přestal sledovat – jako většina ostatních jsem si myslel, že se režim udrží na pořád a já se „domů“ už nikdy ani nepodívám. Nejdříve zavládlo zděšení, a to po prvních zprávách v Rakouské televizi, která mluvila o násilí v Praze, snad dokonce o jednom mrtvém studentovi. Brzy ho však vystřídalo obrovské nadšení […]
Mám velikou slabost pro americké veterány, sám vlastním jeden bleděmodrý Cadillac de Ville, kabriolet z roku 1966, který jsem zakoupil v Pittsburghu a projel v něm, společně s mým synem, celou Route 66 – z Chicaga až do Los Angeles, a po té jsem si jej nechal přivézt kontejnerem z Ameriky až k nám, na Moravu. Z naších aut se mi asi nejvíce vždy líbila Škoda Felicie – kabriolet, vyráběný v 60. letech a opakovaně vyhlášený v různých anketách za nejkrásnější automobil u nás. No a pak tu jsou ještě ty ohromné Tatrovky – Tatraplány a Šestsettrojky, které tak smutně skončíly díky komunistickému hospodaření – přesunem výroby z moravské Kopřivnice někam do Čech. Moje radost byla však veliká… […]
Jsem už od minulého čtvrtka v šoku. Už asi po sté jsem se během sledování večerních zpráv a předpovědi počasí na ČT24 rozčiloval ve svém vídeňském bytě nad tím, že počasí budou zas mít jen ty Čechy – západní, jižní, severozápadní. Navíc Praha či Karlovarsko tentokrát snad i deštivé, zatím co na Moravě a Slezsku, tak jak to obyčejně bývá, vládne klasické bezvětří – bezpočasí. To jsem ovšem ještě netušil, že tentokrát kolegové z České televize sáhli hodně mimo a jejich ignorantství vůči Moravě bude mít nedozírné následky. Ve stejnou dobu již totiž na Břeclavsku řádilo tornádo o síle 4, létala auta i autobusy vzduchem, umírali první lidé, a pohled na řádící tornádo nahání strach stovkám lidí. […]
Začala nová sezóna mistrovství světa závodů na motorkách, jenže poprvé po desetiletí bez Brna. Což mě mrzí, protože Grand Prix byla vedle Mezinárodních strojírenských veletrhů jedna z mála možností, jak Brno a Moravu zviditelnit mezinárodně. A nejen to, na motorky, ale i na cesťáky, v Brně chodil kdejaký kluk, stejně tak i já. Párkrát jsem dokonce přespal u mého kamaráda v nedalekém Žebětíně – abychom do Farinovy zatáčky dorazili mezi prvníma a měli tak nejlepší místa. Tak teď už doopravdy zbyla v Brně snad jen ta vila Tugendhadt, jinak se vše koná jenom v Praze. […]
S Jaroslavem Hutkou, známým moravským bijcem komunistů, písničkářem, chartistou a bývalým emigrantem jsem se seznámil asi 10 let po revoluci, kdy jsme začínali s naší vídeňskou rodinou jezdit na chalupu do Mařiže na jihozápadní Moravě. Pozval jsem ho asi dvakrát do nedalekých Slavonic, aby zahrál místním, ale především nám, chalupářům z Brna, Vídně a Prahy. Jeho protestsongy jsou kultovní, záliba v moravské lidové hudbě osudová, kritický postoj ke společenským neduhům neutuchající. Tak tedy, Jardo, povídej: […]
Brno ani Morava nespí, jsem si řekl, když jsem začátkem února četl článek týkající se fotovoltaických elektráren. Město Brno plánuje do této technologie investovat 1,2 miliardy korun a nazývá ji “sluneční elektrárnou“. Solární panely stojí […]
Co se lidem v Rakousku vybaví, když řekne „Mähren“? Moje zvědavost mi nedala a zeptal jsem se několika rakouských přátel, co ví o Moravě. […]
V pondělí šokoval celý svět teroristický útok u vídeňské synagogy. Událost citlivě vnímají i mnozí obyvatelé Moravy. Vždyť se vše stalo téměř “za humny”. Dvacetiletý islamista ze Severní Makedonie tam střelbou tři lidi usmrtil a sedmnáct zranil. Sám při útoku zahynul. Pondělní dramatické události a tomu, jak ji vnímají samotní obyvatelé Vídně, se věnuje další díl “Zápisníku Moraváka ve Vídni”. […]
Morava je plná zajímavých lidí, někteří patří ve svém oboru ke špičce. Tak i Darek Haumer z Pohořelic. Renovuje americké veterány tak důkladně, že auta působí dojmem, jako by vyjela právě z nějaké fabriky v Detroitu – a to před šedesáti lety. […]
Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.