Zápisník Moraváka ve Vídni

26. a 28. říjen, dvě výročí, dva pohledy na dějiny

Rakousko a Česká republika mají svoje státní svátky pouhé dva dny po sobě. Ten rakouský, 26. října, slavím od srdce, a myslím, že tak činí drtivá většina rakouského obyvatelstva, nezávisle na národnosti či vyznání. Jde totiž o připomenutí konce těžké cesty, kterou muselo poválečné Rakousko ujít při získání suverinity v roce 1955. Byl to defakto zázrak, když se tehdejší vládě podařilo vyjednta s Rusy, ale také Američany, Angličany a Francouzi, smlouvu o neutralitě a přinutit tak vítězné možnosti po deseti letech ze země odejít. […]

Kultura

SRDCE EVROPY aneb vídeňsko-moravský román

Jedna z mála věcí, kterou tzv. „Vídeňští Češi“ nikdy neměli, je svůj román. Měli svoje noviny, školy, divadelní spolky, tělocvičné organizace, politické strany a kandidáty, obchody, restaurace, banky atd. Nikdy se však nikomu nepodařilo napsat vídeňsko-český román. A najednou je tu. A není vídeňsko-český, nýbrž vídeňsko-moravský. Jmenuje se Srdce Evropy a napsala jej Pavla Horáková, spisovatelka narozená v Čechách, v Plzni. […]

Zápisník Moraváka ve Vídni

Listopadové události silně prožívali také Moraváci ve Vídni

Před 17. listopadem 1989 jsem už šestým rokem žil v Rakousku, nejdříve jako utečenec, od roku 1987 už jako rakouský občan, a události v komunistickém Československu už v podstatě přestal sledovat – jako většina ostatních jsem si myslel, že se režim udrží na pořád a já se „domů“ už nikdy ani nepodívám. Nejdříve zavládlo zděšení, a to po prvních zprávách v Rakouské televizi, která mluvila o násilí v Praze, snad dokonce o jednom mrtvém studentovi. Brzy ho však vystřídalo obrovské nadšení […]

Zápisník Moraváka ve Vídni

Tatra měla vždy pokrokové a ojedinělé konstrukční řešení, říká šťastný majitel Tatry 87

Mám velikou slabost pro americké veterány, sám vlastním jeden bleděmodrý Cadillac de Ville, kabriolet z roku 1966, který jsem zakoupil v Pittsburghu a projel v něm, společně s mým synem, celou Route 66 – z Chicaga až do Los Angeles, a po té jsem si jej nechal přivézt kontejnerem z Ameriky až k nám, na Moravu. Z naších aut se mi asi nejvíce vždy líbila Škoda Felicie – kabriolet, vyráběný v 60. letech a opakovaně vyhlášený v různých anketách za nejkrásnější automobil u nás. No a pak tu jsou ještě ty ohromné Tatrovky – Tatraplány a Šestsettrojky, které tak smutně skončíly díky komunistickému hospodaření – přesunem výroby z moravské Kopřivnice někam do Čech. Moje radost byla však veliká… […]

Zápisník Moraváka ve Vídni

Pohotová reakce z Rakouska. Mezi prvními na území zasaženém tornádem zasahovaly dvě helikoptéry a stovka záchranářů od našich jižních sousedů

Jsem už od minulého čtvrtka v šoku. Už asi po sté jsem se během sledování večerních zpráv a předpovědi počasí na ČT24 rozčiloval ve svém vídeňském bytě nad tím, že počasí budou zas mít jen ty Čechy – západní, jižní, severozápadní. Navíc Praha či Karlovarsko tentokrát snad i deštivé, zatím co na Moravě a Slezsku, tak jak to obyčejně bývá, vládne klasické bezvětří – bezpočasí. To jsem ovšem ještě netušil, že tentokrát kolegové z České televize sáhli hodně mimo a jejich ignorantství vůči Moravě bude mít nedozírné následky. Ve stejnou dobu již totiž na Břeclavsku řádilo tornádo o síle 4, létala auta i autobusy vzduchem, umírali první lidé, a pohled na řádící tornádo nahání strach stovkám lidí. […]

Sport

Konec brněnské Velké ceny je katastrofa, je to jedna z nejkrásnějších tratí, smutní fanoušci také v Rakousku

Začala nová sezóna mistrovství světa závodů na motorkách, jenže poprvé po desetiletí bez Brna. Což mě mrzí, protože Grand Prix byla vedle Mezinárodních strojírenských veletrhů jedna z mála možností, jak Brno a Moravu zviditelnit mezinárodně. A nejen to, na motorky, ale i na cesťáky, v Brně chodil kdejaký kluk, stejně tak i já. Párkrát jsem dokonce přespal u mého kamaráda v nedalekém Žebětíně – abychom do Farinovy zatáčky dorazili mezi prvníma a měli tak nejlepší místa. Tak teď už doopravdy zbyla v Brně snad jen ta vila Tugendhadt, jinak se vše koná jenom v Praze. […]

Rozhovor

S Jaroslavem Hutkou o moravské Atlantidě

S Jaroslavem Hutkou, známým moravským bijcem komunistů, písničkářem, chartistou a bývalým emigrantem jsem se seznámil asi 10 let po revoluci, kdy jsme začínali s naší vídeňskou rodinou jezdit na chalupu do Mařiže na jihozápadní Moravě. Pozval jsem ho asi dvakrát do nedalekých Slavonic, aby zahrál místním, ale především nám, chalupářům z Brna, Vídně a Prahy. Jeho protestsongy jsou kultovní, záliba v moravské lidové hudbě osudová, kritický postoj ke společenským neduhům neutuchající. Tak tedy, Jardo, povídej: […]