První velké pravdy o životě člověk poznává v dětství. Často nenápadně. Jako třeba to, že zoubky rostou dvakrát a po životě přijde smrt, píše ve fejetonu František Synek. […]
Předvečer čarodějné ohňové noci jsem tiše osamocen seděl v zahradní židli před právě zažehnutým krbem. Společnost mně dělali domácí kocouři. Starší Kubík lenivě doháněl svůj spánkový deficit na vedlejší židli, mladší Tulík využil mé obliby a hoden svého jména, pozornost to našich vnuků, se tulil se spokojeným vrněním na mém klíně. Oheň v domácím krbu se rozhořel a já se zaposlouchal do přicházejícího podvečerního ticha. […]
Uplynulý týden byl z řady prozaických důvodů velmi zajímavý. Něčím k jeho raritě přispěla příroda, něco se objevilo jako kometa na domácí i zahraniční politické scéně a zase zmizelo. Úvodem všeho byla první letošní bouřka, která se prudce snesla na rozkvetlou jižní Moravu. […]
Brzy po Velikonocích jsem dostal z redakce jednoho nejmenovaného deníku anketní otázku: „Kdybych mohl, kterou filmovou roli bych si rád zahrál?“ Bez velkého rozmýšlení jsem uvedl jména mých dětských idolů Old Shatterhanda a jeho rudého bratra Vinnetoua. […]
Mně známo i neznámo proč, stal se ze mne vlažný křesťan. V existenci Nejvyššího věřím, přesto v určité etapě života jsem přestal navštěvovat bohoslužby a duchovním povinnostem se raději věnuji neokázale v největším Božím chrámě světa, jímž je pro mne příroda. Oblažen její krásou, v ní nejčastěji osamocen, ale přesto se svým nejvyšším Pánem, v modlitbách i úvahách přemítám o složitostech současného světa i o svém poslání a údělu v životě, jehož kruh se pomalu uzavírá… […]
Krásné změny přináší každý den podzimu života. Jsou nepředvídatelné dle pořekadla “člověk míní, Pán Bůh mění”. Návrat chladných dnů a nachlazení nejmenšího vnuka na pět dnů mnohé změnily. […]
Seděl jsem u starého sekretáře, který můj rodný dům zdobí, co pamatuji. Vlastně o něco déle. Do domu „přišel“ ještě dříve než já. Slavili jsme v rodinném kruhu narozeniny mé maminky, již požehnané osmdesáté šesté. V jednom okamžiku jsem opakovaně dlaní přejel po tmavě hnědém leštěném povrchu starého nábytku a cítil jsem, jako by prastarý kus dřeva ke mně tiše promluvil. […]
V dnešní složité době je stále těžší udržet myšlenky dětí v dostatečné vzdálenosti od událostí na Ukrajině. Děti jsou zvídavé, starosti dospělých chápou jinak a vlastně je možná vůbec nechápou. I ve svém volném čase je dovedou z hlavy jen těžko vytěsnit. Nám se to s vnuky podařilo u staré jarní hry s kuličkami, kdysi pány kluky zvané hazard. […]
Po lehké zimě jsme se dočkali jara. Do vsi zavítalo provázeno studeným severákem v neděli podvečer v okamžiku jarní rovnodennosti. Jako mávnutím kouzelného proutku se během posledního teplého týdne ještě nedávno šedivá tráva na zahradě začala zelenat. […]
Týden se během večera sedmého dne překlápí do nového sedmidenní, které nabízí naději a volný prostor pro náš současný život. V něm se přetížená mysl brání přívalům špatných zpráv a snaží se ve věcech prostých a oblíbených hledat vlastní úlevu. Myšlenkový balanc se daří udržet jen nejsilnějším jedincům. Slabší propadají panice a určitému druhu apatie ke všemu novému a neblahému. […]