FEJETON: Bez názvu

Už chvíli se dívám na pořadovou číslici  –  591  –  tohoto fejetonu a nemohu se hnout z místa. Dumám, přemítám! O čem budu dnes psát? Nemám rád ty chvíle, kdy se sejde více urgentních termínů a já musím psát a dokončit současně více textů. Právě to se tento týden přihodilo…

Na druhé straně, taková situace není pro mne nic zvláštního a přináší do mého vcelku pravidelného důchodcovského životního rytmu změny a nelehké chvilky. Jsem na ně připravený, dokonce bych řekl, že je mám i trochu rád a těším se na to, jak z nich vyklouznu. Vždyť práce se dřevem v dílně, oprava starého nábytku i pravidelné psaní fejetonů týden co týden mne baví a uspokojuje. Jen ta témata, dříve se objevující a nabízející téměř jako na běžícím pásu, nyní při mém novém více domácím, uzavřeném a klidnějším způsobu života, se jaksi vytratila! A o to právě jde. Právě teď!

Po měsících bez deště, udeřila u nás předevčírem během pár hodin dvakrát pořádná bouře! Hřmění burácelo, blesky prozářily podvečerní a hlavně noční oblohu. Rychle spadlo mnoho vody, v nedalekých lokalitách také kroupy. Voda v nich zatopila několik garáží u rodinných domů a sklepů, kroupy poznamenaly hlavně pěkně se k novému životu probouzející keře vinné révy! Takovou deštivou pomoc jsme si opravdu nepřáli! Tady na jižní Moravě jsme více než zemědělci spíše zahrádkáři a ti potřebují hlavně pravidelný jarní deštíček, kropící záhonky a menší záhumenky vláhou lehce a opakovaně. Nestojíme o náhlé přívaly z nebes, které jak rychle přišly, tak rychle mizí na ulicích  v kanálovém podzemí, ale přitom stihnou natropit ještě i dost škody. To se právě nedávno stalo.

I já měl napilno. Přestože jsem svody kontroloval, prudký příval vody je zcela zaplnil a uvolnil. Voda se tím valila mimo sběrné nádrže a mně nezbývalo, než jít v tom lijáku v nepromokavém plášti s kapucí na hlavě svody opravit. Při práci mne bičovaly přívaly vod, blesky kmitaly pod nebesy a hromy mně naháněly hrůzu. Oprava naštěstí netrvala dlouho a já se rád vrátil do tepla a sucha našeho příbytku k rozpité a chutné kávě. Nakonec i ty sladké zákusky, které jsem ráno koupil v cukrárně, přišly mně i mé, nyní z deště i opravených svodů již spokojené paní, ke kávě velmi vhod. Sledovali jsme za okny pomalu ustupující bouři, baštili před námi vystavené dobroty a společně vzpomínali na podobné chvíle při náhlé povodni, která před 56 lety postihla její rodinu i sousedy.

Bouře mezitím odešla, ale večer se znovu s plnou silou vrátila. Při ní přišel výpadek proudu a s ním tma v celém domě i ztracená neuložená data v počítači. Co jiného?! Zalehnout a poslouchat vzdalující se burácení hromu, počítat poslední blesky a poslouchat zpěv kapek v koruně vzrostlého javoru a na plechové střeše, ba i dunivé zvuky do studny padajícího proudu vody. Po bouřkové noci se ochladilo. V Krkonoších napadl sníh…! 

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.