Fejetony Františka Synka

FEJETON: Zázrak poštovní

Dnes už vím. Zázrak vzkříšení se může stát i v dnešní hektické době. Před velikonočními svátky posílám své fejetony známým a věrným čtenářům. Moje úhledné balíčky bývají nevšedním jarním dárkem i přáním a u mých přátel se těší velké pozornosti. Poctivé nebo jen náhodné čtení při listování malou knížkou mých krátkých zamyšlení nad životem jim přináší radost. A jak uvádí, nejednou i cukání koutků úst při louskání mých příhod a textů nebo slzu na krajíčku… […]

Fejetony Františka Synka

FEJETON: Agent s povolením…

Rozbřesk a dopoledne Velikonočního, jinak též Červeného pondělí, skýtá pro chlapce a chlapy s pomlázkou v ruce potěšení v podobě návštěvy děvčat a tetiček během jarní koledy. Letos se i mně dostalo této příležitosti, byv vyzván snachou i mou velitelkou k doprovodu nejmladšího vnuka po obchůzce místo jeho tatínka, který měl službu ve svém zaměstnání. Úkolu jsem se rád zhostil a stal se pro dopoledne toho dne „agentem s povolením popíjet“! […]

Fejetony Františka Synka

FEJETON: Barevný týden velikonoční

Pěkně nám začal velikonoční týden. O Květné neděli se tradičně konala v našem farním chrámu Páně velikonoční zpověď. Místní pan farář ohlásil osm svých bratrů zpovědníků a milým slovem pozval věřící k vyznání svých hříchů a přijetí pokání. […]

Fejetony Františka Synka

FEJETON: Heš, heš, heš! Zimo, ze vsi běž!

Přestože po čase poledním krásně svítilo sluníčko, mrazivý předjarní vítr foukal z polí a od nedalekého lesa. Právě tam chvátala od posledních domů vsi skupina větších děvčat obklopená menšími dětmi. V čele průvodu, nesena vysoko nad jejich hlavami, předjarní krajinu, díky řadě teplých dnů dávno prostou jakýchkoliv zbytků sněhových jazyků, nahlížela Smrtka. […]

Fejetony Františka Synka

FEJETON: Jak ten čas letí…

„Jak ten čas letí, nedávno jsme byli děti!“ Chtělo se mně zvolat ve chvíli, kdy jsem za domovními dveřmi spatřil naši starší vnučku a jejího brášku s dřevěnými houpacími kohouty. Dvanáctiletý kluk a jeho sestřička mně s láskou, jakou dovedou dávat jen děti a vnuci, vraceli dárek, který jsme jim s babičkou darovali v jejich nejútlejším věku. […]

Fejetony Františka Synka

První český fotograf a Morava

V čase, kdy digitální fotografie v celém rozsahu převálcovala fotografii klasickou, jsem si, při zpracování úplně jiného tématu, po létech opomnění připomněl mnohým možná neznámé informace o zakladateli a šiřiteli fotografie v našich zemích. Tím propagátorem a osvětářem byl Wilhelm Horn. […]

Fejetony Františka Synka

FEJETON: Quo vadis, Frenky!

Od Nového roku už 43. pracovní den až deset hodin sedím u svého počítače a postupně pěkně pomalu dle rychlosti technického zařízení skenuji až dvacet kinofilmů ze svého rozsáhlého fotoarchivu, čítajícího téměř 1.000 filmových pásů! Na Silvestra jsem si dal domácí úkol, ale po tom nemalém počtu odpracovaných dnů se mně tato formální, apatická a monotónní každodenní činnost už zajídá! […]

Fejetony Františka Synka

FEJETON: Z času masopustního

Krásně usměvavě a pohodově jsem spolu s kamarády přežil letošní masopustní svátky. Fašaňková obchůzka krojované chasy, mužáků a desítek maskovaných, většinou děvčat, zaplnila dědinu nevázaným veselím a zpěvem za doprovodu několika hudců. Průvod čítající jistě přes sedmdesát účastníků provázelo hřejivé sluníčko a před domy je vítali postávající domácí. […]

Fejetony Františka Synka

FEJETON: Nový (nepěkný) svět

Jsou jarní prázdniny. Část populace, mezi nimi i naši dva vnoučci s rodiči, tráví čas na lyžích kdesi na zasněžených svazích Alp. Jiné rodiny u vody v zaoceánských destinacích. Druhá dvojka našich malých školních ptáčat tráví pololetní prázdniny při jarním počasí hrami na zahradě. Vítají hřejivé paprsky sluníčka, stejně jako včeličky, poslouchají první vyzpěvování všude přítomných sýkorek, mazlí se s domácím kocourem. Do rukou berou dětské kudličky a upravují dřevěné klacky. Hra může začít… […]

Fejetony Františka Synka

FEJETON: Narozeniny

Koncem ledna mám narozeniny. Když se člověk cítí dobře (zaplať P. Bůh), jak léta přibývají, zdá se, jde spíše jen o až příliš rychle se zvyšující číslo. A tak se dřívější opulentní oslavy mění v poklidnou domácí sešlost, při které nejvíce radostí způsobí čtyři vnoučci broučci. Máme krásný vztah, a jak dospívají, vždy si pro mě připraví milý dárek. Loni mně vnučka Maruška vyrobila z devatenácti menších a pěti větších kuliček náramek, který mou levou ruku zdobí, k její velké radosti, již celý rok! Děti mají každý svou barvu, a tak bystrá dívčina jejich barvy zakomponovala do dětského šperku a přidala bílou pro mne.„Dědečku, máme Tě moc rádi! Víš, ty čtyři větší kuličky jsme my, děti. Každý z nás tady má svou barvu a Tobě jsem vybrala bílou! Ať Tě můj dárek chrání“, přidala loni vesele své vysvětlení k blahopřání. Letos pro mě vyrobila sadu různých papírových záložek do mých knih…    […]