V kruhu svých vnuků a vnuček jsem prožíval na naší zahradě pod nádherně rozkvetlými stromy předzvěst velikonočních svátků. Největší křesťanské dny věřící zažívají opakovaně již dvě tisíciletí. V klenutých prostorách chrámů a kostelů slyší rok co rok epický příběh konce života Spasitele i jeho vítězství nad smrtí v podobě slavného zmrtvýchvstání. Velká noc přichází po období čtyřicetidenního půstu, v němž se všichni společně duchovně připravovali na zázrak základu křesťanské víry.
Prožívání velikonočních svátků se zásadně mění v souvislosti s úpadkem víry a počtu věřících v našich krajinách. Zvídavá mládež žadoní o mé vzpomínky: „Ještě v dobách mých prastařečků a jejich rodičů se Velikonoce slavily především nábožensky v souladu s duchovní jednotou celého farního společenství. Tradiční rozmarné oslavě jarních svátků v podobě velikonoční koledy s pomlázkou předcházely čtyři dny duchovní obnovy spojené s vážnými a zásadními církevními obřady. Zvony odletěly do Říma, ulicemi – se zastávkami s modlitbou u křížů a pomníků – procházeli klepači, v domácnostech odeznívaly poslední večerní rodinné modlitby křížové cesty a souběžně s duchovní přípravou tiše probíhala domácí příprava svátků. Chlapci se vydali pro čerstvé vrbové proutí, děvčata dokončovala velikonoční dary v podobě kraslic, barevných stuh nebo s láskou během dlouhých zimních měsíců hotovených vyšívaných šátků a kapesníků“, přibližuji dětem staré Velikonoce.
Velikonoční svátky v radosti, sice ne příliš v duchovním rozměru, ale spíše v tom civilním, prožívají i dnes všichni. Od nejmenších ratolestí, sotva dorostlých předškolnímu věku, přes školáky a mladé muže, až k představitelům generací starších a nejstarších. Bez rozdílu se vydají v pondělí brzy z rána do ulic, aby dle staré lidové tradice čerstvými vrbovými pruty, umně spletenými do pomlázek, přinesli omlazení a zdraví navštíveným děvčatům a ženám. „Výrazem obdivu a nového života jsou nejen barevné stuhy, vázané dívkami na pomlázky, ale také z lásky darovaná slepičí vajíčka, umně barvená nebo dokonce umělecky zdobená škrábáním, slámováním či jinými technikami vyhotovenými barevnými obrazy. Tato více než tisíciletá tradice, obdarování kraslicemi je doložena archeologickými nálezy již od dob velkomoravských Slovanů“, doplňuji něco málo z historie i svých vzpomínek.
Osobně mám Velikonoce spojené od nejútlejšího věku s koledováním s kamarády u spolužaček a kamarádek. Ale i ještě s jednou, dnes již opomíjená skutečností, jež utkvěla v paměti. O Velikonoční neděli přicházeli věřící na mši svatou vždy v novém oblečení! Nová část oděvu nebo kroje musela být poprvé vynesena a posvěcena účastí na slavnostní bohoslužbě. A tak se ulice rozzářily novými kroji, jejichž barevnost slunce přenášelo na fasády stavení. Teprve pak bylo vše v souladu s letitou tradicí.
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář