FEJETON: Velikonoční rozjímání

O velikonočním pondělí mně brzy po ránu, ještě za tmy, brknul telefon a v mobilu přistála zpráva. Fanda mých fejetonů mně vinšoval – příkladně po našem – slovy: „Hody, hody, doprovody, nečekaj od nás žádnéj škody! Oblejem ťa kýblem vody a pak půjdem do hospody!“

Nenadálá jitřní novina mne ujistila, že letošní šlahačka již začala! Převrátil jsem se na druhý bok, zrakem spočinul na ošatce barevných kraslic a zavzpomínal na dávná léta veselých velikonočních obchůzek. Skupině smělých šohajů vévodila tři metry dlouhá žila umně spletená z čerstvých vrbových prutů, na níž ve výši vlály pestrobarevné stuhy a někdy také jiné trofeje. Mezi nejvzácnější patřily dívčí podprsenky. „Stejně jako stuhy a vajíčka nám je děvčata ráda darovala po omlazovacím vyšlehání ozdravnou silou vrbové pomlázky a osvěžující koupelí čerstvou vodou u vesnické studny, v nehluboké bystřině protékající vsí, v sudu na dvorku, ve vaně v koupelně nebo na zápraží domu v okamžiku nepozornosti z připraveného kýble!“, sním. Naše mládí bylo plné šťavnatých velikonočních příhod, za které nás naše milé nekáraly, spíše naopak, později je rády přidávaly k lepšímu při vzpomínání…

Jitřní příchod k domu jsme všem v ulici ohlašovali zpěvem slováckých písní. Po něm následovalo vyjednávání s dívkou u pootevřeného okna, které obvykle nestačilo a začalo „dobývání“ domu. Stačilo oběhnout ulici a zahradou proniknout do dvora a odemknout vrata. V domě již pod dohledem starostlivé matky a chlapce povzbuzujícího a vínko nabízejícího otce pokračovalo hledání dívky. „Neznali jsme překážky, všechny zámky a zábrany jsme dovedli překonat! Jednou jsme však dívku dlouho v celém domě nemohli najít. Objevili jsme ji ukrytou v holubníku nad tesařskou dílnou, odkud se nám vysmívala! První tři dobyvatele spláchla z přistaveného žebříku přívalem vody, kterou měla nahoře připravenou v kbelících. Teprve pořádným atakem pomocí hadice s vodou jsme zmáchanou dívku donutili obranu ukončit. Po žebříku jsme jí dolů velmi rádi pomohli a celou ji v odvetě vymáhali v nedaleké kádi plné dešťové vody“, vybavuje se dávná šlahačková příhoda.

Ty byly vesměs pro všechny zúčastněné veselé, byť to na první pohled tak někdy nevypadalo! Však závěrem vždy bylo společné posezení u pohoštění, zpěv a nedlouhé besedování. Na svůj příděl omlazení a naši návštěvu však čekaly další kamarádky. Šlahačkové  obchůzky trvaly a písně v ulicích zněly od brzkých ranních hodin až do pravého poledne Červeného pondělí! Přitom jsme nikdy nebyli příliš hrubí a šlehání žilami bylo spíše symbolické! Vždyť i za nás platilo, že dívku květinou neuhodíš a byly to naše nejlepší kamarádky, ba už i milenky. Smír, obdiv i lásku pak vyjadřovala darovaná rýsovaná kraslice a dlouhá stuha, při dalším putování vysoko se třepetající nad prozpěvující chasou!

Přečtěte si  Oslavy? Ne! Uctění památky mrtvých…

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*