Zrání

Čas velikonočního koledování je dobou pro pozorování proměny našich dětí. Chlapci kolem dvanácti let nevědomě postoupí ve své změně v jinocha prvními poznáními. Výrazem toho bylo v dávných dobách ustřižení kštice vlasů – postřižiny, po nichž již ve společenství získali chlapci výrazně jiné postavení a byli přijati do katedrálních škol. Odděleně – v prostředí mužském – se dále vzdělávali v dovednostech, které mohli podle svého postavení v budoucnu potřebovat. Jinoši se na panském dvoře učili zacházet se zbraněmi, jízdě na koních nebo dvorní etiketě, včetně tance. Jejich vrstevnice v ústraní nejčastěji vyšívaly, učily se tanci a zbožnosti. Mladí v podhradích a ve městech získávali první zkušenosti v řemeslu svých otců, dívky tkaly a pomáhaly v kuchyni nebo hospodářství.

V dnešní době se děti vzdělávají společně a tak mohou lépe poznat své protějšky. Spolužačky se v očích vrstevníků mění, stávají se objektem jejich zájmu a skrytého obdivu. Právě v době předvelikonoční chlapci zažívají první myšlenky na opačné pohlaví. S kuráží vyráží do jarní přírody, aby získali čerstvý vrbový proutek, hazardují v křovinách nad studenými vodami potoků a rybníků nebo v promočených botách brouzdají mokřady ke vzdáleným keřům zelenajících se houštin. Za pomoci otců a dědů pletou své první pomlázky, jimiž dodají ozdravnou sílu svým kamarádkám, aby se pak radovali z jejich daru barevných stuh. V rámci svého zrání předtím poprvé odmítli zúčastnit se rodinné velikonoční obchůzky a do studených ulic vyrazili brzy ráno o Červeném pondělí se svými spolužáky!  K tomu mají i příznačnou říkanku: „Upletl jsem pomlázku, na velikonoční procházku. Všechny holky, které znám, navštívím a vymrskám. Když mi dají vajíčko, vyplatím je maličko.“, z níž vyplývají první náznaky přízně a lásky.

Děvčata s babičkami nebo maminkami se učí dlouho před Velikonocemi barvit a malovat vajíčka nebo pečlivě vybírají barevné stužky pro svoji životní premiéru. I ony umí při přípravě velikonoční zaveršovat: „Kropenatá slepička, snesla bílá vajíčka. Obarvím je, vymaluji, všechny chlapce obdaruji. Pentličky si nastříhám, na pomlázku jim je dám!“ Poprvé v to čarovné pondělní velikonoční čekají s napětím za zavřenými dveřmi domovů na své kamarády přicházející v houfu s žilami a kteří, po často neumělém přednesu písničky nebo říkanky, vrbovými pomlázkami projevují svou náklonnost pod bdělým dohledem starostlivých tatínků.

Přečtěte si  FEJETON: Janáček, Jenůfa a němý film Její pastorkyňa

Velikonoční čas, to jsou nejen křesťanské svátky Umučení a Vzkříšení našeho Pána, ale také svátky nového života, zdraví a síly, která jsou ukryty ve zdravém vrbovém proutku, v očistné pramenité vodě a v obarveném vajíčku – kraslici. S nimi je spojeno i zrání našich potomků v dospívající mládí!

Autor a foto: František Synek

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*