
V souvislosti s nadcházejícím třicátým výročím od převratných událostí spjatých se 17. listopadem 1989 jsme vedli rozhovor s jedním z hlavních aktérů této doby. Petr Pithart patřil mezi nejvýznamnější osobnosti disentu a Občanského fóra. Mezi lety 1990–1992 zastával post předsedy vlády České republiky (v rámci federace). Ptali jsme se na témata spjatá s Moravou a vývojem jejího postavení po roce 1989. Publikovali jsme také zkrácenou verzi rozhovoru.
Téma Moravy se zdá být třicet let po sametové revoluci poněkud pozapomenuté. Jak v této době přemýšlíte o moravské otázce?
„Tak jako vy, i já registruji zanořování se moravské otázky. Přemýšlím, proč tomu tak je a jestli vůbec nějaká moravská otázka z hlediska státoprávního existovala. Protože teď mají lidé, a to nejenom tady u nás, jiné starosti. Je mi to velmi líto, protože jsme před třiceti lety propásli velkou příležitost vrátit se k normálnímu, středoevropskému vyřešení této otázky. Nechybělo mnoho. Teď mají lidé jiné starosti, jiné strachy, jiné fóbie, jiné posedlosti. S touto otázkou jste se vynořil jako nečekaný. Přitom já o tom pořád píšu. Nedávno jsem odevzdal doslov k jedné knize, kde se k moravské otázce znovu vracím, protože mě to prostě nemůže z jakéhokoliv důležitého tématu vypadnout.
Já jsem se narodil na Kladně. Tam, kde jsem se narodil, to město už neexistuje. Žil jsem tam do čtyř let, ale museli jsme utéct na venkov, protože táta byl v koncentráku. Já k tomu městu nemám vůbec žádný vztah. Mám vztah k Luhačovicům, odkud je moje máma a kde jsem trávil prázdniny ještě před školou a pak i po škole. Byl jsem tam mnohokrát po Listopadu, často i oficiálně. Otvíral jsem tam některé lázeňské rekonstrukce. I v lázních jsem byl několikrát jako pacient. Miluju to tam. Kdybych měl říct odkud jsem, tak řeknu sice z Kladna, úředně to je pravda, ale pocitově ne. Jako doma se cítím na Moravě, byť jsem tam nestrávil dohromady příliš dlouhou dobu.
Moravě jsem se věnoval jako jeden ze tří Podivenů (Podiven byl společný pseudonym tří samizdatových autorů Petra Pitharta, Petra Příhody a Milana Otáhala, pozn. red), když jsme spolu psali velkou knihu Češi v dějinách moderní doby. Tam o Moravě a o vztahu mezi Čechy a Moravany máme mnoho stránek. Takže když přišel Listopad a já jsem se náhle přes noc stal předsedou vlády, tak jsem ani na vteřinu nezapochyboval, že se vrátíme k tomu jedinému, osvědčenému způsobu uspořádání státu v podobě zemského zřízení – že obnovíme země s tisíciletou historickou legitimitou. U mě to má svoji logiku, to není žádný kapric. Já k té celé věci mám i citový vztah.
Česká vláda zrušila v dubnu 1990 kraje, krajské zřízení. Společnost byla rozezlená a naštvaná, že na té úrovni zůstaly staré struktury – že to všecko musí pryč. Věděli jsme, že musíme místo toho postavit něco jiného, protože mezi obcí a republikou nebylo nic. Vůbec jsem netušil, že to bude trvat až do roku 1998. Nakonec jsme se dohrabali k tomuto krajskému zřízení, které je snad ještě horší, než to z roku 1960. My jsme tehdy byli jako česká vláda zajedno, že se vracíme k zemskému zřízení zrušenému 1. ledna 1949.
Nebyla to žádná svévolná akce. Byli jsme pověřeni Českou národní radou, abychom zvážili varianty toho, čím nahradit kraje. Zorganizovali jsme dvě ankety. Anketu odborníků – několik stovek lidí, kteří se zabývali státní správou a samosprávou – a anketu veřejnosti. Navrhli jsme v nich různé alternativy. Vyšla z nich jasná podpora pro zemské zřízení. A bylo to logické, protože tradiční samosprávné země byly zrušeny násilím, aktem zvůle. Žádný dobrý důvod k tomu nebyl. Dostali jsme souhlas České národní rady, abychom připravili komplet zákonů o zemském zřízení – to byl pěkný balík zákonů. Příprava šla rychle. Za několik měsíců jsme jej připravili a předložili předsednictvu České národní rady, která tehdy figurovala jako kolektivní hlava republiky.
A tehdy začala nešťastná časová koincidence, kdy lidé začala cítit, že se možná rozpadá Československo. Předsednictvo ČNR rozhodovalo o tom, kdy se který návrh zákona bude projednávat. Bylo na nich, kdy se bude o tom kterém návrhu jednat. Dostali jsme se k tomu až v březnu 1992. A to už opravdu byl ve vzduchu cítit možný rozpad státu, který jsem si já bytostně nepřál a dělal jsem, co jsem mohl, abych mu zabránil. Pak přišly volby v červnu 92, ze kterých vzešla jiná garnitura, která dojednala rozpad Československa. V té době před volbami Česká národní rada ten celý balík zákonů o zemském zřízení nezařadila na program. Tenkrát – a to snad ani nikdo oficiálně neřekl, protože to bylo opravdu stupidní – se začalo říkat, že by to bylo riskantní. Slováci se trhají, my zavedeme zemské zřízení a trhne se i Morava – a my Češi tu zůstaneme sami pro sebe. Já jsem věděl, že je to nesmyl, že takové tendence nikdy ani v dějinách nebyly.
To byl ten důvod, proč se vůbec otázka zemského zřízení neprojednala, ačkoli to bylo reálně připraveno. Prostě to nezařadili na program.“
Tím se dostáváme k tomu, že se zemské zřízení nakonec neprosadilo. Co byly ty nejdůležitější příčiny, proč nedošlo k jeho zavedení a proč byly naopak znovuzavedeny kraje?
„Ústava České republiky z roku 1992 měla ještě v původním znění uvedeno ‚Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje‘. To znamená, že se s variantou zemí ještě stále počítalo. Zemanova vláda, po rozhodnutí o zavedení krajů na konci roku 1997, to potom vůbec nevzala v potaz jako reálnou možnost. Český centralismus, pragocentralismus se dostal do sedla. Tu otázku tehdy už ani nikdo pořádně nevznesl.
Ptáte se, co jsem si myslel o vývoji do daného stavu. Já jsem to pak tehdy pozoroval jenom z dálky. Byl jsem si jist, že Morava není s to postavit silnou, věrohodnou politickou reprezentaci. Jak už to bývá, vždycky když menšina usiluje o něco proti většině, tak se drolí, drobí, hádá, štěpí. Došlo ke sporům, které hnutí vlastně Moravu reprezentuje. Ty první lidi jsem znal, včetně Boleslava Bárty, který umřel před mýma očima. Boleslav Bárta byl obrovsky zapálený a bojovný. Jak se však ukázalo, jeho tělo na to nebylo uzpůsobeno. Často se dostával do afektu a nakonec dostal záchvat mrtvice při jednom z jednání o státoprávním uspořádání. Ale byl to skutečný reprezentant! Občas některým lidem šel na nervy svojí úporností.
Teď řeknu něco důležitého. V ČNR mělo moravské hnutí 23 poslanců. Ona s nimi nebyla moc řeč. V době, kdy vláda prosazovala zemské zřízení, pracovala na tom a nakonec měla hotovo a odevzdala to předsednictvu, oni tam občas dělali manifestace, přímo virvály. A já jsem jim říkal ‚Co blázníte?! Vlámáváte se do otevřených dveří. Vždyť vidíte, že vláda na tom pracuje. Proč nás tady takhle podezřívavě atakujete?!‘ A oni se chovali takto – asi proto, aby před svými voliči vypadali dobře. Já jsem na ně měl vztek. Bylo to zbytečné a asi z nich dokonce šel pro některé poslance strach. Říkali ‚vidíte, to jsou oni, to je Morava; my uděláme země a ti se potom trhnou‘. Byli naprosto zbytečně radikální, kazili to. Vláda se jasně postavila za zemské zřízení. Předsednictvo si odložení projednávání zdůvodnilo i tímto zbytečným radikalismem moravských poslanců.
Musím se ještě vrátit k volbám 1990. Kandidoval jsem za území bývalého Jihomoravského kraje, sám jsem si to tak vybral. Byl jsem upozorněn na to, že mnozí bývalí komunisti se chystají volit moravské hnutí (Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko; pozn. red). Najednou se v nich probudili Moravané. Byl to způsob opozice. Asi si řekli, že to má větší šanci než jejich komunistická kandidátka. To zaprvé. Já jsem to cítil, jezdil jsem pořád na různé mítinky, od rána do večera. To ještě přede mnou na těch náměstích stálo sto, pět set lidí. A ti lidi mi říkali ‚to je bývalý komunista, ten taky, slyšíš, jak je teď pro Moravu?‘. Přehánělo se to, samozřejmě že všichni z nich nebyli komunisti. Ti kritici v tom viděli akt určité destrukce a to popravdě taky ve výsledku nepomohlo.
A pak se stala ještě jedna věc. Tenkrát v době předvolebního moratoria přišla zpráva o Bartončíkovi (předseda lidovců Josef Bartončík byl tehdy veřejně obviněn ze spolupráce s StB; pozn. red.). To se nemělo stát. Já jsem se nikdy netajil tím, že to byl první velký faul. Hned první volby a hned první faul. Moratorium platí pro všechny – i pro prezidenta. Já vím, že Bartončík dal Havlovi ruku na to, že stáhne svou kandidaturu, uchýlí se do nemocnice a bude dělat, že nemůže kandidovat, protože je nemocný. Ale nikdo si nebyl jist; s Bartončíkem a jeho stranou se ještě v listopadu 1989 spolupracovalo… On to porušil a Havel se asi hodně naštval a dovolil lidem jako byl Jan Ruml a Michael Žantovský, aby udělali tiskovou konferenci a práskli to na něj. To vyvolalo u lidovců otřes a nepochybuji o tom, že se část lidoveckých voličů rozhodla volit moravské hnutí. Kolik jich bylo, to už nikdo nespočítá. Lidovci měli určitě na víc než na 8 %, nebýt této aféry.
Byl to tehdy zdánlivě nečekaný úspěch moravského hnutí. Já jsem tam vedl kampaň a vím, že ta moravská otázka byla pro mnohé lidi klíčová… Ale pro Čechy a natvrdlé Pražáky to prostě bylo mimo. My jsme se stejně chovali i ke Slovákům. Pragocentrismus, to je prostě neštěstí této země. Píšu o tom třicet let. Mám to ve svých knihách, neříkám to teď. Rozebírám v nich, proč existuje pragocentrismus a kde se historicky vzal. Výsledkem je, že jsme přibouchli všechny dveře a dnes pomáháme rozpadu Evropské unie s Maďary a Poláky. Říkám tomu ‚pýcha osamělosti‘.“
Občas vzpomínáte, jak se konkrétně utvářel současný systém krajů. Hovoříte o určité licitaci – ještě ráno nebylo jasné, kolik večer bude schváleno krajů…
„Tenkrát na konci devadesátých let se vědělo, že už se musí k něčemu dospět. Chyběla nám stále vyšší územní samospráva, byli jsme anomálie. Miloš Zeman tím tehdy pověřil místopředsedkyni ČSSD Květoslavu Kořínkovou. Politici tehdy nebyli schopni přijít s jednoznačným návrhem. Pořád se licitovalo, zda krajů bude 6, 8, 12… sněmovna ráno nevěděla, kolik těch krajů bude. Tak to různě zkoušeli. Říkali si, že budou tak dlouho zvyšovat počet krajů, až se dosáhne ústavní většiny. Kšeftovalo se s příslušností obcí k budoucím krajům. Prosadili se takové nesmyslné malé kraje jako ten Karlovarský. To je něco tak strašného! Rozhodovalo se o všedním dnu miliónů lidí. Ta otázka, jak bude vypadat státní správa a samospráva, byla přitom důležitější než všelijaké jiné.
A ještě se hlasovalo o tom, jestli to bude model smíšený nebo oddělený (spojená nebo rozpojená státní správa a samospráva, pozn. red). Vláda nevěděla, co chce. To se prostě nedělá. Vláda je odpovědná za nějaký koncept, který musí obhájit, popřípadě ho neobhájí. Tak si poslanci řekli o sloučený model, což je podle mého názoru jedna z hromady polistopadových chyb, která začíná nedodržením slibu o obnovení zemí. Připomínám, že jak federální shromáždění, tak Česká národní rada přijala slavnostní usnesení, že se samozřejmě vracíme k zemskému zřízení. Tím to začalo a skončilo spečením státní správy a samosprávy. Dnes normální občan neví, když jde na obecní úřad a nebo něco vyřizuje na kraji, jestli to řeší se státní správou nebo samosprávou. Já jsem byl 16 let venkovským senátorem, poznal jsem, jak to funguje. Ani ti úředníci neví, zda v danou chvíli vystupují jako představitelé samosprávy nebo státní správy. Čímž je celý ten úžasný koncept samosprávy, ten evropský vynález ztracený. Lidé mají pocit, že jdou za erárem…
Nevím, kolik lidí si tehdy uvědomovalo, že je to problém. Byli tací, ale bylo jich strašně málo. Já jsem pro to tehdy jako senátor nehlasoval. Třeba kraj Vysočina je absolutně umělý kraj. Viděl jsem, jak se myšlenka na tento kraj rodí. Stál za tím do značné míry František Dohnal, starosta Jihlavy. Neobyčejně schopný člověk, který do Bruselu jezdil dávno předtím, než jsme se stali členy. Měl utkvělou představu, že dokáže zřídit vlastní kraj, že přece Jihlava nebude patřit pod Brňáky. A on to dokázal. Skutečně to bylo dílo jednoho člověka, který samozřejmě měl své stoupence. Vznikl umělý kraj, který přeťal zemskou hranici starou tisíc let. To je hrubá chyba! Já to pokládám za smrtelný hřích přetít naši zemskou hranici, jednu z mála v Evropě, o kterou se nebojovalo. Hranici, která byla pevnou součástí naší státnosti. Místo ní jsme tam prskli „Jihlavský kraj“. To jsou těžko vratné zločiny. Já jsem viděl, že tam ti lidé neví, kam patří. Necítili se na těch úřadech doma. Vždycky to řešili jinak, jezdili jinam. Bohužel jenom zlomek lidí si uvědomuje, že zavedení krajů je jedním z největších zločinů.
A co se pak stalo, když se zřídilo 14 krajů? Druhý den telefonovali z Bruselu a říkali ‚co to tam děláte? Vždyť vy nedostanete ani korunu! My takové jednotky pod milion obyvatel nemáme. My to na té mapě ani pod lupou nevidíme.‘ Tak se kvůli NUTS musely zřídit spojené kraje a vznikly další umělé celky, akorát příhodné, aby se rozkradly evropské peníze. Což se reálně dělo, třeba v rámci Severozápadu. To je všechno je plod té umělosti, pokračování toho hříchu.“
Jaký je tedy výhled do budoucna? Myslíte si, že je vůbec nějaká vůle k nápravě?
„Já znám pár lidí, kteří by to chtěli vrátit, ale oni se přitom vždycky zasmějí a řeknou, že samozřejmě vědí, že už to nepůjde. Patří mezi ně i současný předseda senátu Kubera. Nikdy jsme se nedostali k tomu, co by se pro to muselo udělat. Lidi by to už asi nepřijali. Bylo by to velice nákladné a vyvolalo by to mnoho tenzí, nových, nečekaných, mezi úředníky i politiky. Prostě jsme to zvorali. Je zajímavé, že Zeman, který se přece nikdy nemýlí, řekl, že to byla největší chyba jeho vlády. To bych zpozorněl. Zajímalo by mě, jak to myslí. Měl přece tu svou náměstkyni, o které prohlašoval, že je to světová odbornice…
Ten malér pragocentrismu se netýká jenom Moravy, vlastně se týká i Čech. Čechy jsou jiné, nikdy se nečlenily do výrazných regionů, snad je to dáno horopisem. Jsou prostě spádové do Prahy. V Evropě snad nenajdete hlavní město, které by se za celou dobu existence státního útvaru nepohnulo. Jedině Praha. Je to možná určité fatum. Nebo spíš zaslepenost. My jsme Československo vždycky viděli touto optikou, proto jsme ztratili Slovensko. Vůbec jsme nechápali, co ti Slováci furt chtějí, když už tu ‚federáciu‘ mají. To, že tady Husák na začátku normalizace reálnou federaci zrušil a nechal pouze kulisu, toho si tady nikdo nevšiml. To už není omluvitelné přírodou a věncem hor.
Já se obávám, že s tím nepohneme. Možná na Moravě. Tam koneckonců v rámci sčítání lidu v roce 1991 bylo vidět určité hnutí, bylo to takové neplatné referendum (tehdy se k moravské národnosti přihlásil přes milion lidí; mnozí to vnímali jako určité referendum o budoucím postavení Moravy, pozn. red.).
Já jsem pro všechny možné decentralizace. To je přímo můj politický pud. Myslím si, že je to zdravé. Proto mě to tak mrzí. Nejenom proto, že jsem s Moravou tak cítil – také jsem za ni kandidoval. Češi snad vůbec netuší, že existuje něco jako pražský centralismus. Poškozuje to i Čechy, nejen Moravu. Nemám žádný návrh, žádné doporučení. Jsem jenom svědek. Dělal jsem, co jsem mohl.
Že se to tehdy dostalo do úzké časové souvislosti s rozpadem Československa, to jediné způsobilo, že tady nemáme zemské zřízení. Přispěla k tomu i velká neobratnost moravských poslanců. Vzpomínám si, jak jsem tehdy před volbami ve Žďáru nad Sázavou narazil na člověka, který na setkání s občany, poté co jsem mu dal slovo, mluvil strašně dlouho o Moravě a bylo to úplně mimo souvislost. Působilo to strašně. No a po volbách jsem ho potkal v Lazaretní jako poslance ČNR. Stal se z něj ministr státní kontroly. V mnohých ohledech byl dobrý, ale působil na druhou stranu bláznivě. Morava neměla štěstí na reprezentaci. Neobjevil se nikdo, kdo by ji byl schopen celou táhnout za sebou a už vůbec ne někdo, kdo by mohl oslovit i tu natvrdlou českou část.
Dnes nevím, jak na tom Morava je, co se týče lidí schopných vyzdvihnout politicky moravskou otázku. Občas něco čtu na internetu. Oceňuji myšlenky Davida Ungera, který píše do Deníku Referendum. Pod jeho články se nacházejí slušné, věcné debaty. Byl jsem na jaře pozván na nějakou debatu na Moravu, abych tam promluvil jako host, možná jako pamětník, ale ze zdravotních důvodů jsem tam nejel.
Obtížnost politicky uchopit téma Moravy je možná dána i její členitostí, různorodostí. Možná by se na to koneckonců nemuselo jít přes Moravu. Toto krajské zřízení je prostě špatně. To snad raději mělo být zachováno těch předchozích 8 krajů, o kterých odborníci říkali, že byly lepší než těch současných 14, nad kterými byly navíc vztyčeny NUTSy, které už vůbec nemohou mít nějaké společné zájmy. Tento systém je tedy rozhodně těžký politický hřích. Je to obecný problém.“
doc. Petr Pithart je bývalý předseda vlády České republiky (v rámci federace) a bývalý dlouholetý senátor. Působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Je autorem řady knih o historii a politice. Předsedal společnosti Bernarda Bolzana. V roce 2003 neuspěl v kandidatuře na prezidenta republiky, když místo něj poslanci a senátoři zvolili do prezidentské funkce Václava Klause.
Autor: pjk, foto: kal
Krajské zřízení může zničit jen neschopnost samotných krajů. Moravské politické strany v jejich současné podobě to určitě nebudou.
Tak oni především Moravané ( obyvatelstvo Moravy ) nekladou žádný odpor. Vezmou nám národnost a místo demonstrací a argumentace se mlčí nebo občas někdo zanadává. Co se krajů týká tak je může zrušit ekonomická situace a zadlužování státu. Do aleluja nelze lidem vysvětlovat ,že není např. na reformy ( důchodová nebo zdravotní ) a peníze se vesele pumpují do nefunkčních krajů.
S demonstracemi se jiné národnosti, hrdé na svou identitu, nemažou …
“„Nejsme menšina, jsme národ, hrdý národ,” zaznělo na demonstraci, … ”
Pořadatelé z nově vznikající romské strany Roma Luma se chystají bojovat i v rámci politiky.
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/v-usti-nad-labem-se-demonstrovalo-proti-rasismu-a-diskriminaci-40365840
—
To jsou prostě jiní pašáci, o které se starají příspěvkové organizace a mají širokou podporu státu.
V obsáhlé “Zprávě o stavu romské komunity za rok 2019” (73 stran), k nalezení zde:
https://www.vlada.cz/assets/ppov/zalezitosti-romske-komunity/aktuality/Zprava-o-stavu-romske-mensiny-2019.pdf
je konstatováno:
“Stejně jako v předchozích letech bylo zpracování Zprávy a případné hodnocení dopadů realizovaných aktivit komplikováno skutečností, že nejsou známy počty Romů na území České republiky, ani jejich účast na aktivitách, které jednotlivé orgány státní správy, ale i nestátní neziskové organizace za účelem zlepšení života Romů realizují.”
Moravané podporu státu nemají (ani je stát neuznává za národnostní menšiny), natož aby se vydávaly vládní zprávy o:
– Moravském jazyku, jeho výuce a podpoře,
– Dějinách Moravy a správě pietních míst moravské etnocidy,
…
Ano taky jsem si povšimnul jak se z tohoto etnika stává najednou národ a jsem přesvědčen, že romský národ Češi časem uznají. Morava je země (byla státem) , Moravané jsou státotvorným národem a nemůžeme čekat na podporu českého státu , ale tvrdě se ozvat a za svá práva bojovat . Nechci k něčemu nabádat , ale pokud by Moravané šli tvrdě za svým a nečekali až je sousední národ uzná, tak by tento stát ustoupil a Moravany respektoval. Fakticky to byl problém už v letech 90-93 jak federaci Moravy prosadit. Zvolila se ” mírná ” cesta dialogu a jak se ukázalo k uznání Moravy to stejně nevedlo.
Díky redakci za tento rozhovor – Petra Pitharta jsem si vždy velice
vážil, protože to byl jediný vysoce postavený politik, který se o Moravu zasazoval, bohužel to byl hlas osamělý.
Naopak Václava Havla jsem si přestal vážit po jeho výroku z počátku 90. let “Morava není na autonomii připravená”…
Zeman se ukázal v pravém světle, když nám na náš velmi zdvořilý dopis před několika lety s žádostí o podporu Moravy a její autonomie sdělil, že – parafrázuji – otázka zemského zřízení byla vyřešena (čti spláchnuta) ustanovením krajů.
Nakonec však hlasoval, jak hlasoval. Děkuji
Petr Pithart se nespravedlivě naváží do poslanců a vedoucích představitelů HSD-SMS z doby před 30 lety. Tito poslanci a představitelé však vyjadřovali skutečné potřeby a zájmy svých voličů. Všechny politické strany, snad vyjma komunistů, v té době zastoupené v ČNR, měly samosprávu Moravy a Slezska alespoň jednou větou zmíněnou ve svém volebním programu. Proč tedy, včetně OF Petra Pitharta, neusilovaly o jeho naplnění? Pro ty z vás, kteří máte buď krátkou paměť, nebo jste o nějaký ten rok mladší, tu mám malé osvěžení: Petr Pithart byl skutečně zastáncem zemského zřízení, avšak pouze do osudného (či spíše ostudného) hlasování o jeho zákonu – kteréhož byl sám navrhovatelem(!); v tomto hlasování totiž Petr Pithart zvedl ruku proti vlastnímu návrhu zákona! Teď zřejmě nemá čisté svědomí a snaží se z toho nějak vymluvit. Lživými nařčeními a alibi motivujícími útoky se však žádná duše nespasí. Tím spíš neočistí u pamětníků, které možná Petr Pithart nerad slyší. Na celém jižním Valašsku, Luhačovicku a Zlínsku jsem skutečně důvěrně znal nespočet členů našeho HSD-SMS, ale o žádném z nich nevím, že by byl kdy členem KSČ. Byli mezi námi socialisté, ale drtivá většina členů nebyla v minulosti politicky organizována. Dále, vinit po 40 letech nesvobody strávené pod českým područím někoho z přílišného zapálení a radikalismu je od člověka, pro jehož nespokojenost byla tzv. “sametová revoluce” “jen domluveným předáním moci”, skutečně kontroverzní. A házet špínu a vinit z nezdaru a tělesné slabosti člověka, který, uštván k smrti lživými obviněními z pražských disidentských kruhů, žil sám za Husákova režimu opravdu těžce (vyhozen kvůli osmašedesátém z univerzity, pracujíc v několika sklepních ambulancích a pečujíc přitom o svou nemocnou maminku), ve skutečném podzemí(!), je … prostý lidský hyenismus. Na závěr si dovolím připomenout dva již možná zapomenuté výroky Petra Pitharta: “Do parlamentu by měli chodit v krojích!” (naši poslanci HSD-SMS; pozn.). “Pro Moravu jsem udělal víc, než Hnutí za samosprávnou demokracii!” ..Kde je to vidět, pane Pitharte? P.S. Všichni, kdo jsme kdy žili a žijeme pro Moravu (“Život za Moravu; Aféry jak pro koho-Jan Bauer”), vzdejme úctu největšímu bojovníkovi z nás, panu docentovi Boleslavu Bártovi, a straňme se lidí typu Petra Pitharta – lidí slizkých, křivých a nečestných, lidí, kteří obrací naruby nejen svůj kabát, ale i historii, a to kdykoli se jim to hodí a zalíbí. S pozdravem Moravě sláva! Jiří Zvoníček, Luhačovice P.P.S. Pokud se, členové a sympatizanti Moravského zemského hnutí, domníváte, že politikou podlézání a lámání hřbetů něčeho dosáhnete, jste na velkém omylu. Historie dějinných zvratů nejen u nás dokazuje, že opak je pravdou.
Odpověď Petra Pitharta:
Dobrý den, vážení,
o jediném návrhu, který komplexně zaváděl zemské uspořádání (vládní návrh, “balíček”, předložený mou vládou a zahrnující celou komplexní problematiku), se nikdy nehlasovalo! Předsednictvo ČNR jej vůbec nezařadilo na jednání pléna.
Jistě mohla být navržena ještě celá řada demonstrativních, manifestačních, tj. de facto nicotných návrhů, které mohly vyjadřovat nějakou vůli, přání, rozhořčení…, ale ty byly by bez praktických důsledků – pro takové jsem mohl nehlasovat či být i proti. To byly právě ty, které jen zvedaly vlny, ale nic neřešily. Politika není jitření emocí, ale sčítání hlasů pro a proti.
A jak může kdo věděl, jak kdo (členové jakých stran) pro koho hlasovaly v tajných volbách? Já jezdil po mnoha, mnoha kampaních na Jižní Moravě a tam mně to lidé řekli: ten, co právě mluvil, to je ve skutečnosti…. A pak to dodatečně spočítali sociologové, to oni umějí. Je na tom co se divit? Dělali, co mohli!
S úctou Petr Pithart
To, že někdo hlasoval proti zařazení vlastního, vládního návrhu zákona o zemském uspořádání – a neumožnil tím vůbec ani jeho projednání(!) – je přece, uvažte, daleko horší, než kdyby, z jakýchkoli důvodů a po důkladné diskusi v plénu, osvětlující celou problematiku, náležitě vysvětlil příčinu svého náhle zamítavého postoje a navrhl variantu možného řešení. Cítíme to tak, doufám, téměř všichni – snad až na Petra Pitharta. Ten to, zdá se, považuje za svou ne přitěžující, ale naopak polehčující okolnost. Vzhledem k osobnímu charakteru Petra Pitharta se však nedivme; dalo se čekat, že se ozve a přesně toto napíše… Tváří se, že s hlasováním o návrhu zákona o zemském zřízení – zda bude projednáván – nemá nic společného a říká, že pro Moravu byl vždy všemi deseti. LŽE, JAKO KDYŽ TISKNE. Proti návrhu hlasoval a nikdy nás Moravany ani Moravu neměl rád! Že se v něm po letech zřejmě něco pohlo je možné, ale člověk by na někdejší životní selhání ( mimo to byl Petr Pithart dokonce přítomen, coby předseda vlády tzv. ” České republiky “, na jednání představitelů vlád “ČR” a Slovenské republiky za účasti Havla o státoprávním uspořádání v Budmericích u Bratislavy, na němž, za nemalého úsilí moravských iniciativ na mezinárodní úrovni, promluvil i host jednání, docent Boleslav Bárta, předseda HSD – SMS … ten po svém vystoupení, v němž nabádal k řešení moravské otázky, po věcném nezájmu a osobní ignoraci ze strany přítomných, oběhově zkolaboval a na následky pozdního poskytnutí = neposkytnutí pomoci zemřel! ), ovlivňující bytí či nebytí naší vlasti Moravy na desetiletí, možná staletí dopředu, očekával opačnou reakci – ne obviňování, ale pokání. V takovém případě by bylo na místě zhluboka se nadechnout – a nechat ho být. Jestliže však píše co píše a snaží se nás zmást, a to zřejmě s nadějí, že jsme po třiceti letech zapomněli … nechť jej soudí Bůh. A nám všem nechť dopřeje Moravu bez vměšujícího se Pitharta. Moravě pokoj a sláva! Jiří Zvoníček
Odpověď Petra Pitharta: Předsednictvo ČNR (tuším 25 nebo 27 členné) nezařadilo návrhy mé vlády, ustavující zemské zřízení, na jednání pléna ČNR. Nebyl jsem pochopitelně členem toho předsednictva, které bylo “kolektivní hlavou státu”. Petr Pithart
Sice pochybuji, že toto budete číst ale i tak to zkusím. Pane Pitharte, narodil jsem se ve 21. století a boj za samosprávu Moravy jsem tedy nezažil. Ze záznamů, rozhovorů a článků na internetu to ale vypadá, že v době největšího boje za samosprávu, v době největší podpory a největšího počtu Moravanů, jste byl premiér ČR Vy. Když Moravané zvolili HSD-SMS, udělali petici, kterou podepsalo přes 600 tisíc lidí, k Moravské národnosti se přihlásilo 1,3 milionu lidí a na náměstích se protestovalo – za pár týdnů to bude 30 let od největšího protestu kde prý bylo až 70 tisíc Moravanů, Vy jste se postavil proti jejich požadavkům: “Moravě by prospělo, kdyby byla reprezentována opravdu kvalitně, na náměstích i parlamentech.” Dále: “Bylo by zapotřebí, aby z Moravy přicházely argumenty a nikoliv ultimata, analýzy a ne hrozby”. Když Morava čekala tak dlouho na samosprávu, dává přece smysl, že Moravané budou netrpěliví a budou se bát, že jejich samospráva nebude vrácena – a to se taky stalo. Vy jste byl premiér v pro Moravu nejlepší a nejsilnější chvíli. Když jste Vy měl tu možnost, dát Moravě autonomii – ze začátku třeba “částečnou” aby ale byla a nebylo by možné vrátit se ke krajům, nic z toho jste neudělal. Promiňte ale to doopravdy vypadá, že jste autonomii Moravě dát nechtěl! Takže to vypadá tak, že důvod, proč my – Moravané a Slezané nemáme autonomii, nejsme považováni za národnosti a jsme často zesměšňováni, není neochota Čechů ale Vy. Pokud by jste dal Moravě alespoň minimum, dnes bychom neměli kraje, protože by i za tu nejmenší samosprávu Moravané bojovali a Moravanství by neupadlo. To se ale nestalo a nyní jsme bez Moravy a Slezska, bez Moravanů a Slezanů a bez větší šance vrátit se k autonomii. Vy jste také v 91., pokud se nemýlím řekl: “Pro Moravu jsem udělal víc, než Hnutí za samosprávnou demokracii.” Bohužel, pane Pitharte, neudělal. Pokud ale věříte, že Morava má mít autonomii, že kraje jsou špatné tak pro to něco udělejte. Lidé o tom dnes nemluví, protože není žádný politik, který by o tom mluvil. Vy jste docela známá osoba (především u starších lidí). Přesvědčte tedy lidi, aby znovu chtěli zemské zřízení, vysvětlete jeho výhody – ekonomické, historické prostě všechny. Bojujte za Moravu dnes, o 30 let později než jste doopravdy měl! Váš názor bude mít nějakou váhu a určitě nekoho přesvědčí – navíc teď, díky Koroně je pozice krajů oslabena + díky ÚS lidi mluví o volebních obvodech. Využijte toho všeho a bojujte za Moravu. Jděte na debaty, na například Show Jana Krause a mluvte o tom – dostaňte Moravu do mysli lidí. Pokud tak neuděláte, Morava doopravdy nebude mít větší šance než má teď a všichni Moravané, kteří chtějí autonomii si budou pamatovat pouze negativní věci o Vás a pro Moravany budete důvod krajů Vy.
Myslím, že jste vůči panu Pithartovi nespravedlivý. Tu dobu si dobře pamatuji. Pan Pithart prosazoval zemské zřízení. Jestli se nepletu, tak neprošlo v hlasování jen o pár hlasů, mimo jiné chyběl hlas pana Pitharta, kterého si narychlo povolal na hrad prezident Havel. Očividně aby zabránil přijetí zemského zřízení. Po této události se sešikovali čestí nacionalisté ve všech stranách a jakékoli snahy o zemské zřízení už nedopustili. Velice aktivní v tomto byla KDU-ČSL.
Dá se říct, že pro Moravu pan Pithart nakonec nic neudělal, ale snažil se.
Zemské zřízení je hájeno kvůli tradici, ale vychází z tradice feudální řádu, kdy to tehdy vyhovovalo, ale byla to jiná doba bez aut a dojíždění velké části obyvatel za prací. Dnes by vadila příliš rozdílná velikost a lidnatost tří zemí. Pokud bude úroveň ORP nebo dojde k obnovení okresů jako jednotek státní správy, budou zemské úřady občanům příliš vzdálené. Český zemský úřad bude z velké části duplikovat činnost orgánů celého státu, když Čechy tvoří většinu území republiky. Zemské členění by mělo smysl před rokem 1938 – Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus. Teď už je na to pozdě. Německo a Rakousko mají taky země, ale žádná země netvoří přes půlku celého státu. Rozlehlé Prusko bylo po válce rozděleno. Rakousko má 8 zemí a Vídeň, to odpovídá velikostně spíš našim krajům. Zemská hranice rozděluje město Jihlavu nebo oblast dojížďky do Svitav. Je zbytečně příliš členitá jako dědictví feudálních panství. Kraje oproti tomu mají krajské město jako většinou určité přirozené centrum s velkou nemocnicí, univerzitou, obchodními centry atd. I pro krizové plánování a řízení je velikost kraje vhodnější. Nedostatky krajů by se daly zmírnit úpravou jejich hranic. Případně by teoreticky šlo kraje zrušit a vytvořit samosprávné okresy rovnou pod úrovní státu. Jsou lepší řešení pro decentralizaci než půlit města zemskou hranicí. Zmírnit nespravedlnost rozpočtového určení daní pro menší města. Zdaňovat část zisku firem tam, kde reálně vyrábí a ne vše tam kde mají sídlo. Přestěhovat část úřadů z Prahy do krajských měst. Trvat na obnově feudální hranice 3 zemí znamená vytvořit víc problémů než jich vyřešit. Nebylo by snazší upravit hranice krajů s ohledem na názory obyvatel při mezikrajských hranicích a dát krajům větší samosprávu po vzoru rakouských zemí?
Prusko bylo rozděleno s cílem centralizace moci. Nechci lhát ale mám pocit, že Prusko bylo zničeno už i Hitlerem a po válce se Prusko nevrátilo, protože spojenci spojovali Prusko s válkami a chtěli tak zničit Prusko jakožto identitu atd (Proto také Kaliningrad je Ruský, byly návrhy ho dát Polsku/Litvě – ti odmítli a západ odmítl návrh vrácení Kaliningradu Německu, protože tam začalo existovat Prusko).
Zemské hranice by se daly vyřešit referendy a nemuselo by se rouzdělovat žádné město. Navíc kraje zničily stovky let Čech, Moravy i Slezska a ničí jednotlivé odlišnosti mezi kulturami. Také je nutno zmínit, že populace v Čechách byla před Mnichovem vyšší, než je teď a populace Moravy a Slezska se liší cca 500 tisíc obyvateli.
Velikost Čech by se dala vyřešit “jednoduchým” způsobem. Zemské zřízení pro Moravu a Slezsko (neboli autonomie Moravy a Slezska) a zanechání krajů v Čechách. Čechy by tak byly spravovány vládou ČR, Morava a Slezsko by byly spravovány svými parlamenty o 100 členech každý, což by snížilo i cenu za administrativu.
Na průběh zemské hranice stačí jednoduchá pomůcka – hranice rozvodí Labe, Moravy a Odry.
Tuto geografickou realitu zemská hranice ve velké míře kopíruje.
Rozdíl v lidnatosti zemí? Není rozdíl v lidnatosti mezi “středočeským” a “karlovarským” pseudokrajem ještě větší? Jak často a kdo potřebuje pseudokrajský úřad. Za celou dobu existence jsem ho nepotřeboval nikdy! A předpokládám, že u naprosté většiny populace je tomu podobně. Kdyby se zemská hranice posunula na rozvodnici Morava- Labe, problematických míst by výrazně ubylo. Já jsem pseudokrajská města jako centra spotřeby dané oblasti nikdy nezaregistroval. Ano ty služby jsem sice občas, opakuji občas využíval, ale žádné pseudokrajské město nemělo v tomto smyslu dominanci. Spíš šlo o jakousi rovnováhu. Konkrétně Praha, Olomouc, Pardubice, Ostrava, trochu Zlín a Brno. Nákupní centra také využívám Kladno a Opavu. Žádné přirozené krajské centrum pro většinu populace neexistuje. Takže s feudálním nemigračním stylem života to taky nějak nekoresponduje. Služeb větších měst využívám těch, kde se momentálně nacházím. Můj životní styl krajský systém nijak neusnadňuje. Spíš naopak. Krajská hraniční ohrada mě akorát překáží.
Ještě doplním. Nemocnice. Na ty jsem zapomněl. V nemocnici v pseudokrajském městě do kterého náležím jsem nikdy nebyl, pouze v nekrajských městech a ve dvou případech v “jino pseudokrajském městě.
Snaha pana Vaška o protispolkovou resp. protizemskou argumentaci je značná, ale nikdy nemůže stačit na argument, že Češi postupně už prakticky 200 roků berou Moravanům jejich identitu, čímž se zastřenou formou dopouštějí zločinu. Žádné sociální inženýrství, jaké navrhuje pan Vašek, nemůže zhojit nezhojitelnou ránu, způsobenou amputací veškeré moci naší země Moravy. Jestliže nějaký region disponuje tisíc roků rozsáhlou mírou autonomie, tedy o použití zdrojů ze svého území si rozhoduje prakticky sám, nemůže to napravit nějaké ohlupování novým umělým územním uspořádáním. Kdyby Adolf Hitler jakkoliv upravil poměry v protektorátu, pořád by byl jen okupantem. A takovým jsou dnes čeští mocipáni na území Moravy. Pro jednoduchost zde neřeším problematiku Slezska, které se z 90% území nachází v jiném státě.
On ten Hitler byl vlastně Rakušan …
Díky za reakci, je to něco k úvaze. Potom si budou zase stěžovat lidé třeba na Valašsku, že peníze tečou jen do Brna. Vlastně historicky by hlavním městem Moravy měla být Olomouc. Kraje jsou veliké akorát, víc krajů na Moravě, když je tam víc různých kulturních oblastí, jejich hranice klidně změnit. Může být lákavější volit do krajského zastupitelstva, kterému by se posílily pravomoci oproti současnosti a které rozhoduje (nejen) o městě, kam lidé jezdí za vzděláním, službami než do vzdálenějšího zemského sněmu. Proč by třeba lidé z Rokycan nebo Klatov měli vyměnit své zastupitelstvo sídlící v Plzni za český zemský sněm umístěný někde daleko? Chtít decentralizaci vytvořením systému, kde pouhé dvě země zaberou naprostou většinu státu je zvláštní. Co bude moct řešit zemský úřad, který bude pro mnoho občanů vzdálenější než 100 km? Vznikne jen další byrokracie, která navíc bude natolik vzdálená obcím, že si stejně vyžádá vytvoření nějakého stupně byrokracie na mezistupni. Snad okresní úřady obnovit? Takže v čem bude zemská administrativa lepší? Stejně v 19. století byly i okresy soudní, politické a byly i kraje už od středověku v rámci zemí. Nevím, proč by praktické ohledy ohledně dojíždění a přiměřené velikosti krajů měly být překonány kartou tradice. Podle praktických ohledů jsou vymezeny departementy ve Francii, to se dá odbýt, že to není zemské členění ale unitární stát. Dokonce i kantony ve Švýcarsku sice nestejně velké a lidnaté, ale opět žádný z nich nezabírá půlku a ani třetinu státu. Tam tradičně vzniklé hranice mohou vyhovovat i dnes. Z těch Vámi zmíněných 1000 let naprostou většinu času to bylo rozdělení pro společnost feudální předindustriální. Tehdy to vyhovovalo. Dnes se mi kraje zdají vhodnější, opírají se o sídelní strukturu, která je z povahy věci dlouhodobá. Existuje několik měst s cca 100 000 obyvateli, proč to nevyužít? USA mají 50 států, federace při 2 nebo 3 státech by nefungovala, nedalo by se smysluplně hlasovat. Debata a hledání ideálního neskončí nikdy, členění se mění po staletí, zakládání a rušení krajů, okresů, ORP, slučování a rozdělování obcí atd.
Je už pozdě takže napíšu svoji odpověď více kostrbatě..
Brno se stalo hlavním městem Moravy hlavně proto, že se ubránilo Švédům a zachránilo Videň a monarchii – také bylo Brno na rozcestí mezi Prahou, Vídní a Bratislavou takže se jednalo o důležitý dopravní uzel. Navíc zas a znovu.. autonomie Moravy a Slezska/Zemské zřízení by nebylo federace tak jako za Česko-Slovenska. Argument že se zeměmi vznikne více byrokracie je – a to promiňte.. úplná blbost. 3 zemské sněmy – dohromady 300 lidí, krajské zastupitelstva? 675+-. Veškeré úřady atd pod kraji? Další stovky a tisíce úředníků.
Jeden z hlavních důvodů pro Zemské zřízení je decentralizace – Vy o tom mluvíte tak, jako kdyby kraje zajistily decentralizaci. Víte vy vůbec o tom, že návrh na Župní zřízení a za KSČ na kraje měl za cíl centralizaci administrativy, že Zemské zřízení dalo více prostředků a pravomocí zemím na infrastrukturu, kulturu atd, že díky tomu přetrvávala Česká, Moravská i Slezská kultura – které jsou díky krajům naprosto zničeny.
A znovu napíšu: Velikost a vaše “lidnatost” zemí nebyla problém nikdy – Čechy byly lidnatější, než jsou teď. Kraje jsou veliké akorát a ta byrokracie.. tak proč tedy v roce 1960 byl snížen počet krajů? Dnešní kraje prakticky kopírují kraje z let 1949-1960. Poté KSČ zjistila, že tolik krajů stojí moc peněz a jsou slabé, takže snížila počet a po revoluci se vrátil počet na ten původní, v roce 1968 byly dokonce pokusy ze stran KSČ v tehdy Jihomoravském a Severomoravském kraji získat zpět autonomii Moravy a Slezska. O výhodách Zemského zřízení mluví ekonomové i mnoho politiků – včetně pana Pitharta, který odmítl požadavky Moravanů v době, kdy bylo hnutí nejsilnější.
Hlavní město Moravy je Brno ( budova moravského parlamentu stále stojí na svém místě ) a volbou státního zřízení může být i SAMOSTANOST MORAVY. Konečně v Evropě jsou mnohem menší státy než je Morava a mnohé jsou na tom lépe než centralistická ČR, která je pro spoustu obyvatel v současné podobě nepřijatelná .
Já se ve škole učil, že středověk končil Kolumbovým objevením Ameriky. V tom případě ve středověku na Moravě kraje nikdy nebyly Rok zavedení je 1637.V Čechách máte pravdu.
A ještě. O jakou sídelní strukturu se současné kraje opírají? Rozveďte to prosím.
A ještě. Zrušeny byly 1860. Takže na Moravě jen taková z historického hlediska epizoda. Kraje na Moravě je Blbost. Z velkým B.
Některé reakce panu Vaškovi na jeho argumentaci ze 4. 7. ve 23:37:
„Budou si stěžovat lidé na Valašsku že peníze tečou do Brna.“
Jde o naprosto chybnou námitku pragocentristů, peníze z daní ve skutečnost nemají „téci“ z centra do periferie. Zemské uspořádání není miniatura centralismu, v zemském uspořádání je podíl na moci decentralizován tak, že peníze neodtékají do centra a tímto nejsou blahosklonně zpětně přerozdělovány. Ve spolkovém zřízení stejně velkou měrou rozhodují o rozpočtovém určení daní obce, stejnou měrou regiony a stejnou měrou spolkový stát, zhruba 1/3 : 1/3 :1/3, ne jako v podmínkách pragocentrismu rozhoduje o určení 90% daní od zeleného stolu stát, 7% rozděluje obec a 3% region, to není dělba moci, to je Potěmkinova vesnice samosprávy. Valaši po nastolení zemského uspořádání budou rozhodovat o svých penězích sami, nebudou muset nikam jezdit leštit kliky (gigantická korupce) a prosit o dotace, a to ani do Brna.
„Historické hlavní město Moravy“
Morava je tradičně už od dob tzv. Přemyslovských údělů polycentrická, nechejme samosprávně na Moravanech, ať si zvolí, kde bude jejich hlavní město a případně bude-li jen jedno nebo jich bude více, anebo nebude žádné. Všechny tyto varianty jsou v samosprávě možné, jen centralistický stát buduje luxusní centrum, proti kterému narůstá ve zbytku státu jen závist a nenávist.
„Proč by třeba lidé z Rokycan nebo Klatov měli vyměnit své zastupitelstvo sídlící v Plzni za český zemský sněm?“
Protože by získali samosprávný systém, který by jim umožnil rozhodovat o věcech Rokycan a Klatov v Rokycanech a v Klatovech, ne v Plzni nebo v Praze. Viz také srovnání rozpočtového určení daní v postkomunistickém centralismu a v opravdové samosprávě německého, rakouského, nizozemského, švýcarského atp. stylu.
„Pouhé dvě země zaberou naprostou většinu státu“
Navrhují se zpravidla země tři (+ naše Slezsko) a případně by mohla mít status země metropole celého státu. Počet samosprávných celků je dán citovými vazbami (vlastenectvím, patriotismem), ne tím, jak celky „moudře“ rozdělí vzdálené centrum. Kde bude hlavní město budoucího státu je možno samosprávně rozhodovat stejně, jako o hlavním městě té které země, nechme na Češích, ať si svoje hlavní město zvolí, kde chtějí, ale dohodněme se my Češi, Moravané a Slezané, kde bude naše hlavní město společné – nabízí se např. Jihlava nebo jiné místo uprostřed státu. Praha nemá po vývoji posledních 200 roků právo být ustavena hlavním městem společného státu tří zemí – Čech, Moravy a Slezska, nedělejme v budoucím moderním spolkovém uspořádání „kozla zahradníkem“.
„Snad okresní úřady obnovit?“ – ano, stále existují tzv. obce s rozšířenou působností a okresní soudy podle tradičního dělení, které se vyvíjí po staletí. Počet úředníků bude ve spolkovém uspořádání mnohem menší, ubude přerozdělování a hlavně s tím spojené korupce.
„Praktické ohledy ohledně dojíždění a přiměřené velikosti krajů.“
Kraje jsou dnes naprosto účelově, k prohloubení centrální moci, nastaveny naprosto nefunkčně – velké kraje kolem největších měst, malé kraje kolem v podstatě okresních měst a krajské slepence resp. od-lepence absolutně bez spádu k metropolitnímu městu – např. Pardubický kraj a Kraj Vysočina. Nefunkčnost dnešního systému identifikovali i komunisté už po pouhých 11 letech „provozu“.
„Dnes se mi kraje zdají vhodnější, opírají se o sídelní strukturu“
Právě naopak, několik krajů se vůbec o sídelní strukturu neopírá a sídelní struktura dalších je stávajícími kraji záměrně narušena. Co se „zdá“ Vám, není objektivní pohled. Existuje studie Moravské národní obce, která působnost regionálních center detailně mapuje, této studii Vaše zdání vůbec neodpovídá.
„Členění se mění po staletí“
Ano, a to, co se za dlouhá staletí vyvinulo, v posledních sto letech pragocentrická moc neustále mění, každých 20 až 30 roků, místo, aby se držela staletých tradic. Postupy centralistických sociálních inženýrů se neosvědčují nikde v Evropě kromě postsovětských satelitů a v nich vidíme, jak se spíše od nejvyspělejších západoevropských demokracií vzdalujeme, než bychom se přibližovali.
Dobře napsáno nevím co dodat.
Ještě bych chtěl dodat: Rakouské Země jsou stejné, jako byly za Rakouska-Uherska (když nepočítáme Vídeň a následně Burgenland, které bylo přičleněno Rakousku po 1. světové válce). V Rakousku nebyl problém rozdělit administrativu podle historických Zemí, proč tedy takový systém nemít tady?
To byla jen taková “odbočka” od argumentů proti vaší zprávě, které tu teď jsou. Není žádný důvod nemít Zemské zřízení. Lepší administrativa, nižší cena, konec ničení tradic atd.
Je tady jistá časová epizoda se Solnohradskem / Salcburskem.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salcbursko
Od 6. století náleželo území pozdějšího Salcburska (kromě kraje Lungau) k Bavorskému vévodství (nejprve kmenovému vévodství Franské, resp. Východofranské říše a později státu Svaté říše římské).
Jako knížectví-arcibiskupství se Salcbursko vyvíjelo jako nárazníkový stát mezi Bavorskem a habsburskými zeměmi.
Roku 1813 byly některé jihozápadní okrajové části původního Salcburska připojeny k Tyrolsku a takto vymezené Salcbursko bylo mezi lety 1818–1825 nově územně zorganizováno jako součást Horních Rakous. 4. března 1849 se stalo rakouskou korunní a roku 1920 spolkovou zemí.
A Rakušané úspěšně tvrdí, že Mozart byl Rakušan, i když to není tak úplně pravda.
Rakousko má právě lépe ty země rozdělené už historicky. Podobná velikost jako naše kraje.
Tak to ani omylem . Spočítejte si kolik má stejně velké Rakousko zemí a kolik jich má ČR. Navíc rakouské země jsou samosprávné zatímco naše kraje jsou jenom průtokáš na peníze – samosprávu mají pouze v názvu a vše je řízeno centrálně z Prahy.
A to jste ještě nezmínili spárované kraje pro evropskou statistiku (NUTS 2) – schválně se podívejte na tabulky NUTS1,2,3
https://en.wikipedia.org/wiki/Nomenclature_of_Territorial_Units_for_Statistics
https://cs.wikipedia.org/wiki/NUTS
V ČR se zrušily okresní úřady, ale okresy zázračně přetrvávají – údajně pro statistické účely.
A ještě máme různé druhy obcí – některé jsou s rozšířenou působností.
A k přesahu měst typu Jihlava (méně jak 10% území v Čechách, ale s růstem města se poměr českého území záměrně zvyšuje) z Moravy do Čech: A že státu Čechů nevadilo a dodnes nevadí rozetnout slezský Těšín na Těšín a tzv. Český Těšín? A jak jim to “funguje” k naštvání obyvatel tohoto nešťastného města už 100 roků? Tak co teď mají “péči” o problém Jihlavy? Je mnoho přeshraničních měst pulzujícím životem, Český Těšín nepatří rozhodně mezi ta optimálně řešená. Opravdová samospráva, ne ta pseudo-samospráva z Prahy, by si s Jihlavou poradila určitě lépe, než dnes nakládá “Praha” s Těšínem.
K přeshraničním městům s oblibou dávám za příklad New York v USA, který se rozkládá na území dvou států: New Jersey (na východ od řeky Hudson) a New York (na západ od řeky Hudson).
Taktéž státy USA si zachovávají své historické hranice (třebaže trvají ve srovnání s Moravou jen krátkou dobu) a nikoho nenapadne slučovat malé státy (New Hampshire, Vermont, Massachusets, Rhode Island, Maryland, Delaware …) nebo rozdělovat velké (Texas, Kalifornie) …
Dalsi priklad je treba Frankfurt na Odre. Puvodne nemecke. Po valce se posunula hranice smerem na zapad, cast zutala v Nemecku, cast pripadla Polsku. Dalsim prikaldem je na Slovensku Komarno. Cast v Madarsku a cast na Slovensku. Tech prikladu je mraky.
Některé další reakce panu Vaškovi na jeho argumentaci, tentokrát z 29. 6. 2021 ve 20:03:
Zemské zřízení je hájeno kvůli tradici, ale vychází z tradice feudální řádu, kdy to tehdy vyhovovalo, ale byla to jiná doba bez aut a dojíždění velké části obyvatel za prací. Dnes by vadila příliš rozdílná velikost a lidnatost tří zemí. Pokud bude úroveň ORP nebo dojde k obnovení okresů jako jednotek státní správy, budou zemské úřady občanům příliš vzdálené. Český zemský úřad bude z velké části duplikovat činnost orgánů celého státu, když Čechy tvoří většinu území republiky. Zemské členění by mělo smysl před rokem 1938 – Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus. Teď už je na to pozdě. Německo a Rakousko mají taky země, ale žádná země netvoří přes půlku celého státu. Rozlehlé Prusko bylo po válce rozděleno. Rakousko má 8 zemí a Vídeň, to odpovídá velikostně spíš našim krajům. Zemská hranice rozděluje město Jihlavu nebo oblast dojížďky do Svitav. Je zbytečně příliš členitá jako dědictví feudálních panství. Kraje oproti tomu mají krajské město jako většinou určité přirozené centrum s velkou nemocnicí, univerzitou, obchodními centry atd. I pro krizové plánování a řízení je velikost kraje vhodnější. Nedostatky krajů by se daly zmírnit úpravou jejich hranic. Případně by teoreticky šlo kraje zrušit a vytvořit samosprávné okresy rovnou pod úrovní státu. Jsou lepší řešení pro decentralizaci než půlit města zemskou hranicí. Zmírnit nespravedlnost rozpočtového určení daní pro menší města. Zdaňovat část zisku firem tam, kde reálně vyrábí a ne vše tam kde mají sídlo. Přestěhovat část úřadů z Prahy do krajských měst. Trvat na obnově feudální hranice 3 zemí znamená vytvořit víc problémů než jich vyřešit. Nebylo by snazší upravit hranice krajů s ohledem na názory obyvatel při mezikrajských hranicích a dát krajům větší samosprávu po vzoru rakouských zemí?
„Zemské zřízení je hájeno kvůli tradici, ale vychází z tradice feudální řádu“
Ne! Důvodem prosazování zemského zřízení je především výborná zkušenost z nejvyspělejších demokracií a státních ekonomik západní Evropy, vychází nikoliv z lenního systému doby feudalismu, ale z vyspělých systémů konstitučních monarchií. Ostatně mnohé evropské monarchie mohou být prakticky nedostižným vzorem pro náš pokulhávající republikánský systém – viz např. Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemsko, Belgie, Spojené království. Kam se hrabou republiky Česká, Polská, Maďarská, Bulharská, Rumunská? Zkuste navštívit některé z těchto republik a těchto monarchií a porovnat kvalitu života v nich. Hlavní a zásadní je rozdíl mezi dlouhodobě vyvinutou decentralizací a komunisty zavedeném a nástupnickými režimy utuženém tuhém centralismu.
„Vadila by rozdílná velikost“
Právě naopak, rozdíly, vyvinuté staletou tradicí jsou jiné, než rozdíly, zkonstruované sociálními inženýry komunistického temna padesátých let minulého století a utužené sociálními inženýry pragocentristů v době potupné opoziční smlouvy ČSSD/ODS. Rozdíly velikostí samosprávných zemí a i rozdíly velikostí států s vyspělými demokraciemi nevadí. Umělé rozdíly, provedené ze dne na den od zelených stolů centralistických parlamentů, přináší naopak problémy fatální – porovnání výkonnosti ekonomik a míry korupce je toho jasným důkazem.
„Německo a Rakousko má více zemí“
Ano, ale mají je. Česká republika nemá nic – stát, kde je lid reprezentován jedním centrálním parlamentem, popírá krédo demokracie – že lid je zdrojem moci, tím je ve skutečnosti úzká skupina oligarchů, kteří „tahají za nitky“ a nemají žádnou skutečně silnou konkurenci v podobě regionálních parlamentů a regionálních vlád, disponujících s centrální mocí srovnatelným ekonomickým vlivem. Pokud jde o počet zemí ve státě, lze nalézt i příklad dělení do tří regionů – Vlámsko, Valonsko a Brusel, výkonnost a kvalitu života v Belgickém království doporučuji rovněž srovnat se stejnými parametry centralistické České republiky.
„Zemská hranice rozděluje město Jihlavu“
Ne, Jihlava je město moravské, jen asi 10% území města, převážně průmyslových a nově budovaných lokalit, se postupně rozrůstá směrem do Čech. Ponechejme na obyvatelstvu Jihlavy, aby samo (a samosprávně) rozhodlo, zda chce být městem rozděleným do dvou zemí (tuto praxi známe např. z New Yorku, Ženevy, Těšína, Komárna a mnoha a mnoha jiných), zda chce korigovat zemskou hranici tak, aby bylo celé na území Čech, nebo celé na území Moravy, kompenzace území mezi zemí Českou a Moravskou se rozhodnutí Jihlavanů může vždy přizpůsobit. Ostatně „rozkročení“ Jihlavy po obou stranách zemské hranice ji jako významný stmelující prvek kvalifikuje do postavení možného budoucího hlavního města spolkového státu.
„Teď už je na to pozdě.“
Ano, je velmi pozdě, je třeba co nejrychleji zrušit stávající prokazatelně nefunkční postkomunistický pragocentristický systém.
„Jsou lepší řešení pro decentralizaci než půlit města zemskou hranicí.“
Určitě, jen je třeba takový proces zahájit, vysvětlit veřejnosti, že co existuje dnes, je totální slepá ulička. Mnohé návrhy, které formuloval pan Vašek, jsou akceptovatelné, jen jejich zavádění je poněkud náročnější, než okamžitá obnova (restituce) toho, co zde fungovalo do „vítězného“ února 1948, a na tom dále stavět. Půlit města není třeba, to jen dnešní pragocentristický režim půlí nejen města, ale i celé regiony a kraje do rozdílných po staletí zavedených území. Na jihozápadě Moravy jsou lidé zmatení a nevědí stále, zda patří do své přesně vymezené brněnské katolické diecéze, nebo už patří někam do mlhavě specifikovaných jižních Čech, stejně jsou na tom obyvatelé kolem Svitav a Moravské Třebové, a nešťastně rozpolcený tzv. Kraj Vysočina, v něm už lidé vůbec nevědí, kam patří, podle určité logiky některých Čechů, vnímajících Svitavy a Moravskou Třebovou za součást mlhavě vymezených tzv. východních Čech patří dnes už Pelhřimov, Humpolec, Havlíčkův Brod a Chotěboř na taktéž mlhavě vymezenou – západní Moravu 🙂
“Protizemské” ? Byl bych pro země ale inspirované Rakouskem. Mají jich 9 při podobné velikosti státu. Jestli je nutné mít v ČR země jen 3, protože to tak kdysi v historii rozdělili, spousta výhod se ztrácí. Nakonec by to způsobilo další oslabení republiky vůči EU. V Bruselu už počítají s Evropou regionů jako možností, jak oslabit státy. Moc Bruselu neustále se integrující unie bude občanům ještě vzdálenější než politici v hlavních městech států, ale možná si to zastánce získá.
Žádné výhody se neztrácí , protože krajský systém žádné výhody nemá. Jednou bude Evropská federace historických zemí protože Evropa nemá jinou možnost jak se udržet konkurenčně schopnou ve světě. V USA to funguje dobře , kdy jsou vedle sebe země s 30 mil obyvatel a země s 600 000 obyvatel a nikdo nemá žádný problém. Morava je zemí 1000 roků nelze ji rozparcelovat jenom proto , že se někteří ” bojí ” Bruselu .
V Bruselu hlavně naše kraje pro dotační politiku neuznávají – viz spárované kraje pro evropskou statistiku (NUTS 2) – schválně se podívejte na tabulky NUTS1,2,3
https://en.wikipedia.org/wiki/Nomenclature_of_Territorial_Units_for_Statistics
https://cs.wikipedia.org/wiki/NUTS
Váš problém je, že se první snažíte utvořit počet a pak se to snažíte nějak splácat. Podobně jako poslanci v oné době. Takhle se nic smysluplného nedá vytvořit. Územní celek musí mít identitní sounáležitost. V tomto státě je to Čechy a Morava. To je nezměnitelné. Feudální je království a markrabství, ne uzemní celky jako takové. Ty jsou dané i geograficky ne jen historicky, velikost a počet obyvatel nerozhoduje. Kdo to při tvorbě územních celků nerespektuje vytvoří vždy paskvil. Úvaha typu první kolik jich má být a pak teprve jak mají vypadat je přesně to co k paskvilu vede.
Evoluční zánik národních obrozeneckých států a federalizace historických a především geografických zemí je nutnost má li Evropa zůstat na úrovni vyspělých zemí.
Je to tradice a hranice rozvodí a na druhé straně počty obyvatel, velikost měst, oblasti dojíždění. Pokud by jeden konkrétní návrh na vytvoření moravské země s vlastním sněmem se podařilo dát dohromady, vláda by se tím musela zabývat, ale muselo by to mít velkou podporu. Až po tom budou volat davy lidí v Olomouci, Zlíně i Jihlavě a dalších vzdálenějších městech, že chtějí sněm v Brně, bude velká šance si to prosadit. A teď jde o to kolik lidí v těchto městech a jejich okolí chce takový plán opřený o stovky let historie a kolika by stačilo víc pravomocí získat pro svůj kraje případně menší úprava jeho hranic, protože krajské město leží blíž než budoucí zemský úřad. Co se týká omezení byrokracie, je pravděpodobný, že z budov krajských úřad by se stala lokální pracoviště zemských úřadů. Zakládat nové úřady je snazší než bez náhrady rušit ty existující. Místo mezi obcemi a zemským úřadem by asi stejně musel být zaplněn další vrstvou úřadů možná okresních.
Znovu musím opakovat. Kolik lidí a jak často potřebuje krajský úřad. Já ani jednou za celou dobu existence. A naprostá většina lidí je na tom nejspíš stejně. Běžné potřeby vyřídí okres resp.ORP. Moravskými hnutími prosazované malé okresy jsou zhruba mezi. cca 50. To je optimální počet. Úlohu zemských úřadů vidím ve vykonávání činností, které na ně deleguje centrální vláda.
Reakce na pana Vaška ze 4. 7. ve 23:50: Každý demokratický právní stát má jiný počet zemí, Rakousko není jediný správný model, jsou i státy se třemi samosprávnými zeměmi. V historii nikdo nic uměle nerozdělil, dělení je dáno zejména morfologií krajiny a je dlouhodobě “usazené”, zemská hranice Čech a Moravy je jednou z nejstarších v Evropě, tak proč ji najednou rušit nebo měnit? Jaké oslabení vůči EU? Vždyť to je nesmysl, není žádná “moc EU” ani “moc Bruselu”, je to moc mezinárodní smlouvy členských států. Žádný “bruselocentrismus” neexistuje ani členské státy nemají ambici něco takového vytvořit. Naopak existují centralistické a tím zkorumpované modely států východní Evropy, zděděné po komunistických režimech. Ty je třeba rozbít, decentralizovat, ty nás občany nepřiměřeně vysávají a nesmyslně za nás rozhodují o tom, o čem jsem si schopni rozhodovat sami. Smlouva o EU právě naopak usiluje o prosazení principů decentralizace a subsidiarity, což jde samozřejmě pomalu a ztuha, protože nejen východní Evropa se brání, i mnohé režimy v západní Evropě mají k dosažení optimálního poměru státní správy a samosprávy daleko.
Brusel stále touží po superstátu. Viz Nový zelený úděl. Pod záminkou klimatu začíná mluvit úplně do všeho. Můžu zopakovat, že je to na Vás přesvědčit tolik lidí na Moravě, že se mají vztahovat k Brnu, aby se to muselo v parlamentu řešit. Potom to už bude velké téma, větší množství voličů nepůjde inorovat, ale pokud zájem veřejnosti nebude, můžete se tady donekonečna vzájemně utvrzovat ve svých názorech a tím končí. Jako je tomu ve Skotsku nebo Katalánsku, kde tím většina lidí žije, aby posílila svůj region jeho práva.
Praha 2. januára (TASR) – Slováci rozdelením Česko-Slovenska a následným prekonaním niekoľkých vnútropolitických kríz stratili svoj najväčší mindrák – že sú neštátotvorný národ.
Tým, že Česi nedokázali naplniť sľuby, ktoré Slovákom viackrát dali, si o rozdelenie federácie sami koledovali.
V rozhovore so spravodajkyňou TASR to povedal bývalý český premiér Petr Pithart.
…
“Keď sa s odstupom času pozriem na tých 33 rokov, tak ak ste nezískali sebavedomie, aspoň ste stratili mindrák.
A my na tom nie sme lepšie, nás podobne hlboká kríza ešte len čaká,” povedal Pithart s tým, že je to ako klasické antické divadlo – dosiahnutiu katarzie musí predchádzať kríza.
—
https://www.teraz.sk/slovensko/pithart-slovaci-rozdelenim-cesko-slo/684566-clanok.html