FEJETON: Agent s povolením…

Rozbřesk a dopoledne Velikonočního, jinak též Červeného pondělí, skýtá pro chlapce a chlapy s pomlázkou v ruce potěšení v podobě návštěvy děvčat a tetiček během jarní koledy. Letos se i mně dostalo této příležitosti, byv vyzván snachou i mou velitelkou k doprovodu nejmladšího vnuka po obchůzce místo jeho tatínka, který měl službu ve svém zaměstnání. Úkolu jsem se rád zhostil a stal se pro dopoledne toho dne „agentem s povolením popíjet“!

Již brzy po osmé ráno mne chlapec nedočkavě vyhlížel. Stál se svou sestřičkou u domovních dveří s žilou v ruce a batůžkem na zádech. Cestou k první tetičce s radostí mával šlahačkou a předvedl mně svou kolední říkánku, kterou pak při každé návštěvě stále zkušeněji opakoval. S přáním zdraví jsem se přidal i já se svým ozdobeným vrbovým proutkem, a zatímco chlapec ukládal do batůžku svou výslužku, já s opatrností sobě vlastní zdolával na zdraví symbolickou sympatickou štamprličku… 

Cestou od domu k domu jsem chlapci vyprávěl o svých šlahačkových příhodách a o průběhu obchůzky dříve. „Koleda pro šohaje začala v podstatě již o velikonoční neděli odpoledne návštěvou koštu vína v sousední vsi a i s děvčaty večer besedy u cimbálu v blízkém městě. Noc jsme strávili tancem a vyprovázením svých milých, později až k době blízké rozbřesku laděním nálady ve sklepě některého z kamarádů. Vyzbrojeni dlouhou společnou žilou i menšími pomlázkami jsme ještě za hluboké noci vyrazili do ulic! Spící dědinou se nesl náš veselý zpěv a klepání na okno vzbudilo spící dívku“, vyprávěl jsem chlapci své zážitky z dávných časů dospívání. „A dědo? Dostali jste na žilu taky mašlu?“, vyzvídal, vesele po mém boku vykračující klučík. „To víš, že ano. A nejen barevnou stuhu! Jak stoupala naše veselost a nálada, také různé holčičí oděvní doplňky jako vzácné trofeje!“ Jaké, to jsem chlapci raději neříkal, ale nechyběly podprsenky a podobné kousky.

Malý koledník už zvonil u dalšího domu a já dál vzpomínal. Právě odtud jsme před půlstoletím oknem vytáhli kamarádku a předjitřním ránem ji v pyžamu nesli návsí k pumpě ke koupeli čerstvou vodou! Podobně ve vodě v járku před domem nejednou skončila i chlapcova babička, moje manželka. Jindy posloužila hadice s vodou nebo koupelna. Byly to velké lásky, že nám i tyto zkoušky odpustily…! 

Přečtěte si  FEJETON: Janáček, Jenůfa a němý film Její pastorkyňa

„Veselá je dědina, kde sa milá zrodila…!“, opakovaně dříve znělo ulicemi. Slovácká písnička nás kdysi provázela po celé hody velikonoční. Odpoledne k vínu, večer k tancům, v noci cestou k milé a před velikonočním ránem k ostatním dívkám. Po mši svaté ulicemi chodili i strýčci, často s harmonikářem nebo s kytarou, menší chlapci s  tatínky! Ale dnes? Ruku na srdce! Zpěvu i skupin veselých koledníků během půlstoletí jaksi ubylo! Prosluněné ulice plné květů byly letos víceméně prázdné… Velká škoda!

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*