FEJETON: Básník Bezruč a Kyjov

Nedávno, v krásném předjarním teplém odpoledni, jsem procházel s vnoučky kyjovským náměstím. V nedaleké cukrárně jsme si osladili život, pěkně si popovídali o jejich školních i jiných radostech a pokračovali k autu na druhé straně rozlehlého centra města. Cestou po náměstí bývalého královského majetku nejstaršího vnuka zaujala pamětní tabule s krokodýlem osazená na ostění vstupu do atria domu vedle kyjovského kostela, na němž se skvěl nápis Stará pošta.

„Dědo, co tady bylo nebo se stalo významného?“, položil otázku nejstarší vnuk, kvartán hodonínského gymnázia. „O tom Bezručovi jsme se učili. Byl to přece slezský básník. Ale co dělal v Kyjově, vždyť Slezsko je úplně jinde!?“ Na přímý dotaz vnímavého chlapce jsem hned jen uvedl, že básník byl zaměstnán čtyři desetiletí v Brně na poště a slíbil jsem, že pro něho najdu brzy širší odpověď…

Uvědomil jsem si, že od několikadenního pobytu slezského barda v Kyjově uplynulo právě 130 let. Brzy jsem si v paměti připomněl, co o svém příjezdu do Kyjova sám poštovní úředník a uznávaný básník ve svých pamětech napsal a co nás učili na gymnáziu. „V dubnu 1896 mi bylo 28 let, když se objevil v naší listovní výpravně poštovného úřadu Brno 1 chef Haluska: Morgen! Einer von den Herrn muss hinaus nach Gaya! Všechno hledělo zmizet, u mne to nešlo, stál jsem příliš blízko chefa, a pak jsem byl už fatalista. Herr Vaschek, Sie fahren reich hinaus! Kázeň bývala před léty na poštách vojenská. Uklonil jsem se, zaklel potichu do kravaty a vyplul do Kyjova!“  Přitom jsem si v duchu přiznal, že o pamětní desce na fasádě domu, kde bývala původní kyjovská pošta, toho moc nevím.

Nakonec jsem v análech místního muzea zjistil, že deska byla na fasádu umístěna v roce 1948, rok po 80. výročí narození umělce.  Ale proč je na ní ještěr s fajkou v tlamě!? Byla to záhada…!  Ale ne na dlouho! Zjistil jsem, že Vladimír Vašek alias Petr Bezruč byl přáteli v jeho pozdějším věku nazýván „starým Ještěrem z Lysé hory“. A jako ještěra, vášnivého kuřáka dýmky, ho zobrazovali na kresbách, karikaturách, tiscích, exlibris, v publikacích i na pohlednicích, ba i on sám se touto kresbou označoval.

Po týdnu hledání jsem mladému studentovi přinesl zprávu: „Petr Bezruč pobyl v roce 1896 v Kyjově na místní poště jen několik dnů, ale přesto v něm slovácké město zanechalo velké vzpomínky. Všechny je vtěsnal do oslavné básně Veselo v Kyjově bývalo…!, byť sám přiznal, že město takřka –  krom rynku – neviděl. Vzpomínal, že ten se červenal krátkými  sukněmi žen a děvuch z okolí a že zahradou svého bytného – kolegy listonoše Kaufmanna – tekl potok, v němž se ráno vždy s velkou radostí umýval jako živočich vodomilný.“ Nakonec i mne pátrání vrátilo do vlastních studijních let kyjovských a k znamenitému češtináři, který horoval pro své město, jehož byl krátce i slezský bard součástí.

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.