
Začala nová sezóna mistrovství světa závodů na motorkách, jenže poprvé po desetiletí bez Brna. Což mě mrzí, protože Grand Prix byla vedle Mezinárodních strojírenských veletrhů jedna z mála možností, jak Brno a Moravu zviditelnit mezinárodně. A nejen to, na motorky, ale i na cesťáky, v Brně chodil kdejaký kluk, stejně tak i já. Párkrát jsem dokonce přespal u mého kamaráda v nedalekém Žebětíně – abychom do Farinovy zatáčky dorazili mezi prvníma a měli tak nejlepší místa. Tak teď už doopravdy zbyla v Brně snad jen ta vila Tugendhadt, jinak se vše koná jenom v Praze.
Konce Masarykova okruhu jsem si ve Vídni nevšiml pouze já sám. Stojím tak na chodbě v práci a najednou slyším, jak si dva pánové vykládají, že do Brna už letos na motorkách zřejmě nepojedou. Rok co rok vyrážely tisíce nadšenců z Rakouska na jižní Moravu, většinou na svých strojích a v barevných kombinézách, což bylo především v časech totalitní šedi velmi pestrá podívaná. Lidé tak stáli na okrajích cest a na mostech a hlavně malí kluci mávali jako o život, když si to kolem „žhavili“ ti „zápaďáci“ z jihu. No a jak ty pány tak poslouchám, najednou mi došlo, že oni ztratili možná ještě víc než já, protože do Brna jezdili nejen na závody, ale i kvůli možnosti projet si dráhu na vlastním stroji.
Dieter Guggenberger: Taková trať, zapracovaná do přírodního okolí, to už se jen tak nevidí
„Můj první kontakt se závodní dráhou v Brně byl v květnu 1988, tehdy ještě na mojí Suzuki GSXR 750. Závodům jsem zcela propadl a do Brna jezdil od té doby nejméně jednou za rok, kde jsem se seznámil nakonec i se štěrkem bezpečností zóny a nemocnicí. Pro mě byla GP v Brně něco jako domácí závody. Člověk se tam i během závodů samotných mohl pohybovat v podstatě všude, to jinde neexistuje. Historické centrum Brna je krásné a ta spousta lokálů s různýma dobrotama taky. Konec se závoděním v Brně by byla katastrofa, takové vedení trati, zapracované do přírodního okolí – to už se jen tak nevidí. Je to jedna z nejhezčích tratí v Evropě – a já znám skutečně mnohé.“ – říká Dieter Guggenberger.

Edi Österreicher: Byla to pro mě vlastně domácí Grand Prix s neopakovatelnou atmosférou
„Já jsem Edi Österreicher a do Brna jsem jezdil od roku 1986 – od prvních závodů na nové trati. Pro mě je Brno vedle Mugella (závodní dráha v Itálii poblíž Florencie, poznámka autora) ta nejkrásnější trať, na které jsem si kdy mohl zajet. Kvůli tomu jsem jezdil s kamardády na Masarykův okruh do Brna aspoň dvakrát ročně. Brno je zajímavá podívaná a jídlo, ale i nový hotel na zelném trhu, jsou parádní. Navíc každý rok na Grand Prix – s kamarády i s rodinou! Závody měly neopakovatelnou atmosféru, stejně tak jako design trati, na které se jezdily. Byla to pro mě vlastně domácí Grand Prix. Jak to vypadá, i s tratí je ámen, dočetl jsem se, že má být na jejím místě postavena nová čtvrt.“
Roman Popp: Nikdy nezapomenu ty vibrace v hrudi, než se ze zatáčky vyřítily motorky samotné
„Mé jméno je Roman Popp a jezdím na Ducati 1198. Do Brna jsem jezdil minimálně 2-3krát ročně na různé tréninkové akce. Závody tam jsou vždycky pořádné divadlo. Z přírodních tribun je možné trať vidět z různých úhlů. V Brně jsem zažil i svou první GP vůbec. Nikdy nezapomenu ty vibrace v hrudi, které člověk vnímal dříve, než se ze zatáčky vyřítily motorky samotné. Jídlo bylo prvotřídní a ceny nikdy přemrštěné. I já jsem si trať v Brně mohl projet na vlastní motorce. A je mojí nejmilejší. Jízda po ní je pěkně plynulá, žádný stop and go, jak je tomu na tratích, které se znetvořily kvůli formuli 1. I tak je trať poměrně široká a člověk má dost místa pro případ, že by něco nevybral. Brno sice není moje domácí Grand Prix, tou je trať ve Spielbergu v Rakousku. Tam jsem však ještě nikdy nebyl, za to v Brně na závodech už čtyřikrát.“
V Brně (a v Praze – tu spoluodpovědnost z centrálních úřadů nikdo nesejme) se tedy vlastní hloupostí podobné sportovní „vánoce“ již příště konat nebudou. Trať se přesune do Maďarska, kde po možnosti konání tak důležité akce světového významu Orbán okamžitě skočil a nechá okruh za státní peníze postavit na zelené louce u Debrecínu, někde u rumunských hranic. Vzdálenost něco kolem 500 kilometrů už se z Vídně asi nikomu jezdit chtít nebude.
Autor: w.m. Foto: Roman Popp, Edi Österreicher
to je dobre aspon tu nebudou fanousci delat binec po celem brne!