Ve společnosti svých blízkých jsem přežil Nový rok. Všude nás provázela hojnost blahopřání všeho druhu, především však zdraví, štěstí a dostatku. Pod závalem osobních přání jsem však neslyšel snad ani jediné přání všeho dobrého a úspěšného naší mladé České republice, které se blíží po „obnovení samostatného českého státu“ (?, jak uvádí k Novému roku každý kalendář), téměř Kristova léta!
Tato pravda mně přijde nespravedlivá až nepřístojná! Na svoji zemi bychom měli být hrdí, vážit si jí a hlásit se ke všem jejím významným dnům! V této souvislosti je mi až nemilé, jak příliš jsme nostalgičtí a zaujatí vznikem Československa, ke kterému se s pompézností někdy až nevhodnou vytrvale hlásíme! Vzpomínáme presidenta zakladatele, významné muže Října, vyzvedáme činy legionářů, příslušníků všech odbojů, opakovaně disidenty (bez jejich poklesků), ale téměř vůbec ty, kteří, byť pod dohledem KSČ a Národní fronty, svou prací budovali obnovenou zem Čechů a Slováků na spáleništi Druhé války. Právě díky jejich pracovitosti dodnes máme přehršel užitečných a využívaných staveb!
Pro posílení našeho současného národního povědomí bych navrhoval svátek vzniku státu, který již dávno ve své původní podobě neexistuje, zrušit a přesunout do kategorie památných dnů! Jak jinak posílit povědomí o stejném významu a jedinečnosti dne, kdy vznikla současná republika!? Žel, její otcové zakladatelé termín vzniku nezvolili příliš šťastně! Vždy zůstane zavátý posilvestrovskou kocovinou a novoroční sobeckou oslavou osobní budoucnosti! V guláši nejrůznějších nálad a hlavy bolení není místo na připomínku zrodu mladého státu, který má stále mnoho dětských nemocí a vad…
Ne, nejsem kverulant! Snažím se jen v širších souvislostech vidět minulé epochy 20. stol. spravedlivě v jejich světlejší i tmavší barevnosti, stejně jako vidět stále ještě příliš mladou současnost mé země, oproštěnu od nánosů polopravd a vzájemných urážek rozděleného národa, se všemi klady i zápory!
Přes všechny svalnaté řeči o naší skvělé minulosti jsme příliš slabí na to, abychom se i na naše dějiny podívali pod novým úhlem pohledu a naši historii nekriticky nevnímali dle vědeckého a obrozeneckého náhledu Palackého a umělecké fikce Jiráska! Glorifikujeme presidenta zakladatele a jeho dobu, abychom je pak na půl století s nacisty a komunisty, než se opět po sametu objeví na náměstích, zatratili. Naši národní historii tvrdošíjně vnímáme držíce se zaběhlých názorů. Bojíme se vrátit k vyzkoušeným vzorům, třeba při uspořádání země. Jsme bojácní tvořit nové pohledy. Uznávám, že doba na změnu je příliš mladá a my příliš zahledění sami do sebe. Žijeme rozporuplnou přítomností a naše minulost, možný to zdroj poučení a poznání, nás spíše zatěžuje. Přesto však přejme naší nejmladší republice vznešenou a klidnou budoucnost bez sporů, špatných nálad a kontroverzí!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
Správně! Den vzniku České republiky je 01.01.1993. Ten by se mě oslavovat. Škoda, že po 11 letech od vzniku republika stále nemá svoji státní vlajku, i když se k tomu v roce rozpadu 1992 zavázala. Doufejme, že až se tak stane, budou jeho součástí i moravská a slezská orlice….
Nevím, co by se mělo oslavovat na prvním lednu 1993. Tehdy se definitivně dorazilo jen to, co začali Komunisti v lednu 1949. Komunisté 1949 zrušili fungující Zemské zřízení a Kapitalisté 1993 místo nápravy stavu to ještě umocnili, že zničili bez referenda i to málo, co po Komunistech zbylo. Za třicet let je z toho co v lednu 1993 “vzniklo” zadlužená, rozkradená, polozkrachovalá spálená země. CO SLAVIT???? Pošlapání Občanských Svobod a Demokracie? Demolici ekonomiky?
Česká republika vznikla k 1. lednu 1969. Vytvořil ji Husák.
To není tak úplně správně řečeno.
—
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Astavn%C3%AD_z%C3%A1kon_o_%C4%8Deskoslovensk%C3%A9_federaci
Ústavní zákon o československé federaci byl přijat Národním shromážděním Československé socialistické republiky dne 27. října 1968 a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 143/1968 Sb. Tímto ústavním zákonem byla dosud jednotná Československá socialistická republika transformována na federaci.
Byla zásadně změněna struktura vlády. 1. ledna 1969 vznikly Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika, které byly součástí federace.
—
Rozpad federace je mnohem jednodušší než rozvrat samotné republiky.
Proto se Češi tak urputně brání jakékoliv formě samostatnosti jednotlivých částí, proto bylo zrušeno zemské zřízení samosprávných zemí, proto byla administrativa rozbita do 14 krajů.
Zobecnění teze, že rozpad federace je jednodušší, něž unitární republiky, také není tak úplně jednoznačné. V březnu 1939 se unitární stát tzv. československého národa rozpadl daleko rychleji, než trval rozpad dvoučlenné federace v roce 1992 – prakticky přes noc. Slovensko odpadlo po dvacetileté zkušenosti unitárního soužití s Čechami a s Moravou dá se říci bleskově. Naproti tomu Morava zůstala s Čechami pevně svázána. Ani nástup nacismu “pevnou jednotu Čechů a Moravanů” v zásadě nerozdělil. Vedle toho federace, jakými jsou dnešní Německo nebo Rakousko, a dokonce po staletí trvající konfederace Švýcarska, dokazují, že i takové státní systémy lze nastavit s funkcí velmi vysoké soudržnosti. Unitární koncepce Čech s Moravou (a částí Slezska), jak ji nastavili komunisté v roce 1948, upevnili reformní komunisté v roce 1968 a ještě silněji utvrdili pragocentrističtí postkomunisté v letech 1992 až 2000 je jen malý “obr” na hodně hliněných nohou. Nedělejme si iluze, že takto to může fungovat “na věčné časy a nikdy jinak” – taková období už tu prožíváme po několik staletí a prakticky neustále (co 20 až 50 roků) dochází k těžkým krizím státních systémů. Konec dějin ještě zdaleka nenastal.
A ještě doplňuji, že ani pokud bude dalších 300 roků probíhat nějaká novodobá “doba temna” s popíráním a překrucováním mnoha historických skutečností, na tom nic nezmění. I moravský renegát TGM znal onu maximu, že “státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily”. No a stát, který se zrodí ve lži a na základě lží, nemá žádnou trvalou perspektivu.
” … rozpad federace je jednodušší než unitární republiky” … Myslím čistě po právní stránce.
Sovětský svaz byla federace a RF je opět federace, USA jsou (stále ještě) federace.
Jasně, právně technicky vzato tomu tak je. Já jsem zase poukazoval na nevhodnost úplně zobecňovat, že by federace byly náchylnější k rozpadu než unitární státy. Dnešní Německo je federací, pravda – značně poučenou z vlastní nacistické totality, a chlubí se tím, že demokracie a soudržnost jejich spolkových zemí u nich existuje právě díky federativnímu uspořádání a hodně vysokému stupni autonomie jednotlivých zemí federace/spolku.