Jsou jarní prázdniny. Část populace, mezi nimi i naši dva vnoučci s rodiči, tráví čas na lyžích kdesi na zasněžených svazích Alp. Jiné rodiny u vody v zaoceánských destinacích. Druhá dvojka našich malých školních ptáčat tráví pololetní prázdniny při jarním počasí hrami na zahradě. Vítají hřejivé paprsky sluníčka, stejně jako včeličky, poslouchají první vyzpěvování všude přítomných sýkorek, mazlí se s domácím kocourem. Do rukou berou dětské kudličky a upravují dřevěné klacky. Hra může začít…
Na zahradě jsem s nimi. Také vítám možnost vystavit tvář jarnímu slunci a v závětří se hýčkat jeho teplým darem. Přemýšlím, jak moc se svět změnil! Dnes už nevím, co je pravé a co zfalšované!!! Nejen v regálech obchodů, ale pro nadvládu nad vědomím vymysleli všeho schopného robota a už nevím, která modelka je pravá, která fotka stejně tak, která zpráva není vylhaná! Jsme zaplaveni nánosem lží a řítíme se někam! Škoda mluvit. Svoboda slova byla zneužita! Vládci světa, třeba i malých zemí jako je ta naše, nic proti této záplavě falše nedělají! Vždyť nové technologie AI mohou být lehce zneužitelné! V roce 1914 vystřelil jeden blázen v Sarajevu (spíše náhodou) na monarchu a byla z toho mela, raději nepřipomínat! O 25 let později využil falešného útoku jiný škůdce k rozpoutání ještě většího celosvětového zla.
Z dnešní záplavy falše, nenávisti a nedůvěry mezi lidmi mám největší strach! Šílím i z toho, jak tuto nenávist podporují naši „volení“ zástupci a nedovedou k sobě najít vzájemně cestu, spíše zpoza buku házejí po sobě špínu a hnůj. Sami často svými polovičními a zkreslenými zprávami vytváří podhoubí pro vznik dalších falz a dezinformací. Je to hrůza! Lidský život nemá žádnou cenu! Médii se šíří radost ze smrti někoho někde…! Zatím někde! Je hrozné, že na slovanském východě křesťan bije křesťana a tisíce vyznavačů jiného náboženství jsou v našich zemích vítáni, byť nectí naše zákony a pravidla života! Naše Evropa je nemocná! Přijde čas, kdy se vše obrátí a zase v ní bude mezi národy spravedlivý klid a mír? Uvědomíme si, že jako lidská bytost má i ona dvě plíce – západní a východní a obě musí být zdravé a společně dýchat. Nebo bude kdesi…
V mysli se vracím k našim předkům. Kolem sebe vidím řadu vzácných památek na jejich časy. Náměstí krášlí kašny, ozdobné sloupy a kostely. Ulice sochy svatých nebo panovníků, vojevůdců, vědců, spisovatelů či skladatelů, rozcestí kříže. Hledám, co zůstane krásného po nás! Nic nevidím! Možná se špatně dívám! Stejně tak hledám, jakou společnou zábavu, odpovídající všelidovému masopustu, který právě začíná, zanecháme jako svou stopu našim následovníkům!? Nic, zhola nic! Nebo snad přece něco? Vším možným i nemožným, pravdou i falší zahlcené sociální sítě internetu! Ty budou zásadní připomínkou našeho zmateného celosvětového nepěkného bytí!? Prosím! Raději ne…!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Děkuji,krásně popsáno. Přesně s tou myšlenkou jsem se zabýval onehdy, když jsem pozoroval ty studené paneláky a chladné lesknoucí se prosklené fasády nových budov bez jakýchkoliv zdobných, hřejivých prvků. náměstí jsou osazována nic neříkajícími skulpturami místo příjemných realistických soch.
Fejeton je krásně nostalgický. Ale s rozvojem umělé inteligence může přijít i něco optimističtějšího. Nové technologie umožňují realizovat cokoliv – třeba impresionistického, nebo naopak úplně nadrealistického. Se zdobnými hřejivými prvky a příjemnými realistickými sochami si AI taky poradí hravě. Podobně, jako neměla problém “zplodit” ty úplně umělé holky na obrázku nad fejetonem.