Výprava na Ivančenu k pamětní mohyle připomínající hrdinství skautů v odboji za druhé světové války patří k stálicím v jarních programech mnoha skautských středisek. Letos je neodradila ani nepříznivá předpověď počasí. Na mši svatou s biskupem Martinem jich dorazilo na pět set.
V sobotu 20. dubna se kolem mohyly na Ivančeně blížily nejen skautské oddíly z celé republiky ale i mračna. Předpověď počasí v Beskydech věstila sněžení a ačkoliv přišlo v plné míře až trochu později odpoledne, přesto byla zima a vlhko. Pětistovku skautů to ale od účasti na horské bohoslužbě neodradilo.
Biskup Martin se v promluvě inspiroval domovenkou – tedy částí skautského kroje se jménem místa, kde oddíl působí. „Bylo by zajímavé spočítat, z kolika míst dnes na Ivančeně domovenky jsou. Možná je trochu problém v tom že nejsou vidět, protože je máte schované pod bundami a pláštěnkami. K těm všem domovenkám, které máte na svých stejnokrojích, ale musíme připočítat ještě jednu, která se sice na stejnokroji neobjevuje, ale je hodně důležitá a je společná nám pokřtěným. Na té naší společné domovence je napsáno Boží království. Právě Boží království se díky tomu, že jsme pokřtěni, stalo naším domovem, do kterého patříme, a ke kterému společně putujeme, tak jako jste dnes společně putovali na Ivančenu,“ zdůraznil biskup Martin.
Křestní domovenku si sice nevyšíváme, přesto by na člověku měla být vidět, poznamenal biskup. „To, že jste skauti, se také nepozná jen podle stejnokroje, ale také podle toho, jak jednáte. To, že jsme křesťané a naší domovenkou je Boží království, by stejně tak měli lidé poznat z našich slov a skutků – tedy z našeho jednání. K tomu jednání jak u skautů, tak u křesťanů patří pravdomluvnost, poctivost, ochota pomáhat, věrnost, oddanost, poslušnost – to všechno dobře znáte ze skautského zákona. K té domovence Božího království patří ještě jedna důležitá a základní věc. Je to naše víra v Ježíše Krista.“
U mohyly na Ivančeně získali ocenění dva kněží – skauti
I některým lidem v Ježíšově okolí se tento styl života zdál příliš těžký a odešli. Druhou možností je vyznat jako apoštol Petr: „Pane ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života!“ Život s Kristem se pak stává neustálým vyšíváním naší hlavní domovenky. „Domovenku Božího království za nás žádný stroj ani automat nevyšije, jsou to stovky nebo tisíce stehů v podobě modliteb, svátostí, dobrých skutků, pomoci druhým a také svatého přijímání. To je naše dálnice do nebe, jak říkal bl. Carlo Acutis. Eucharistie nám stále znovu potvrzuje tu naši domovenku v Božím království a dává nám sílu k tomu, aby to bylo čitelné z celého našeho života.“
Po mši svaté se skauti přesunuli k mohyle, kde počet přítomných ještě vzrostl. Při slavnostním rituálu získali ocenění také dva kněží ostravsko-opavské diecéze: P. Pavel Marek a P. Lukáš Dořičák. P. Pavel Marek obdržel Děkovnou medaili a P. Lukáš Dořičák Medaili sv. Jiří. Právě P. Dořičák převzdal od P. Marka v letošním roce službu duchovního rádce skautů v diecézi.
Mohyla Ivančena, nacházející se pod vrcholem Lysé hory, je významným památník připomínající hrdinství a oběti skautů zapojených do protinacistického odboje během druhé světové války. Tento kamenný monument má kořeny sahající do roku 1946, kdy byl založen skauty z Moravské Ostravy jako pocta jejich padlým druhům z Odboje slezských junáků, kteří byli popraveni gestapem na konci války. Původní kříž byl vztyčen 6. října 1946 a kolem něj se postupně začaly vršit kameny, které přikládali kolemjdoucí. Tento skromný pomník se postupně proměnil v mohylu, která se stala symbolem odporu proti nesvobodě a totalitě. Během komunistického režimu, přesněji v roce 1948, byla činnost Junáka zakázána, ale to nezastavilo lidí v uctívání památky skrze Ivančenu. V době Pražského jara došlo k obnovení Junáka a výstupy na Ivančenu se staly pravidelnou akcí, která přilákala tisíce lidí, což vyvolávalo obavy komunistického režimu.
Autor: red Zdroj: Diecéze ostravsko-opavská Foto: Michaela Gavláková (Člověk a Víra)
Buďte první kdo přidá komentář