Levhartí slečna přicestovala do Olomouce, bude dělat společnost Akenovi

Není to dávno, co do olomoucké zoo zavítal levhartí samec Aken. Teď se dočkal své milé. Roční Cora za ním přicestovala až z Kodaně.

V těchto dnech jí končí karanténa a návštěvníkům se zanedlouho ukáže ve venkovním výběhu. „Tento chovný pár je velkou nadějí olomoucké zoo. Věříme, že tak startuje další úspěšná éra jejich chovu,“ uvedla olomoucká zooložka Jitka Vokurková. Česká republika měla v chovu mandžuských levhartů výjimečné postavení. Na Moravě s jejich chovem začala v roce 2001 právě Zoo Olomouc, v níž se doposud odchovalo dvanáct jedniců.

Levharty z Dálného východu zachraňují zoologické zahrady

Počty levhartů mandžuských v zajetí několikanásobně převyšují jejich počet v přírodě. Za poslední léta se jeho stavy zvýšily až na sto zvířat, která byla spočítána v roce 2017 pomocí fotopastí. Původní monitoring v 70. letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců. Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, ale i lesní požáry nebo těžba dřeva a nerostných surovin

Ruské a západní ochranářské skupiny utvořily organizaci s názvem Amur Leopard and Tiger Alliance (ALTA), která se má pokusit levharty a tygry ussurijské, kteří jsou rovněž ohroženi, zachránit. Populaci v přírodě bude muset podpořit populace ze zoologických zahrad, aby se docílilo dostatečné genetické diverzity.

V přírodě se levhart mandžuský vyskytuje pouze na Dálném východě, kde obývá nedotčené lesy. Jedná se o velkou formu levharta skvrnitého, nejseverněji žijící poddruh. Jako jediný druh levharta dokáže přežít jak v extrémním horku, tak extrémní zimě – jeho srst měří v zimě až 7,5 cm. V jeho domovině v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu (-30 °C). Zbarvení má světlejší s velkými rozetami. K dalším rozpoznávacím znakům patří dlouhý, hustě osrstěný ocas a šedě zbarvené oči.

Zdroj a foto: Zoo Olomouc