Byť na dálku, tedy skrze televizní obrazovku nebo poslech rozhlasu, jsem sportovní fanoušek. Již to slovo mně, Františkovi, zní velmi lichotivě. Tak mne v nejútlejším dětství oslovovaly moje stařenky, později i oblíbená děvčata. Sportovnímu fandovství jsem propadl až v čase folklorního dospívání.
V dobách největší slávy brněnské Komety jsem po večerech poslouchal hokejové bitvy svého týmu pomocí malého tranzistorového rádijka, které mně i mým kamarádům dobře zprostředkovalo mezinárodní mače se Švédy, Kanaďany či Sověty při našich hokejových bitvách na místním rybníku.
V době studií jsem fandil brněnské Zbrojovce a byl v moravské metropoli přítomen zisku mistrovského titulu i účastníkem besedy s populárním Josefem Masopustem na půdě university. Pak jsem sport sledoval spíše z povzdálí a nyní sportuji již jen z houpacího křesla při sledování svých idolů.
Poslední dobou však mé fandovství velmi trpí! Moje milovaná Kometa se v nové sezóně stále hledá, výsledkově tápe a potácí hluboko v dolní polovině tabulky. Lépe si vede po létech opět mezi nejlepšími celky fotbalová Zbrojovka. Jen aby jí nedošel dech! Největší zklamání mně, zajisté podobně jako velké množině fandů, přinesly výsledky národního fotbalového mančaftu! Na s blamáží spojené mistrovství světa jsem se dodíval spíše kvůli umění argentinského fotbalového kouzelníka Messiho a současné zápasy obrozeného národního celku mě naplnily další flustrací! Kdy to svět viděl nebo slyšel, aby znalci této krásné kolektivní hry i odborníci uznale a s kladným hodnocením psali své recenze na čtyři v řadě za sebou prohrané zápasy!!! A přitom ze hry našich reprezentantů stále bolí oči! Expert promluvil: „Zlepšila se rozehrávka z hloubi vlastní poloviny!“ Co je to však platné, když hodně míče ztrácíme nebo přihrávámezpět brankáři a za celý zápas nedovedeme vyslat na soupeřovu bránu jednu jedinou kloudnou a nebezpečnou ránu.
Nejinak tomu bylo i v utkání ve Wembley Stadium až na to, že pořádnou střelu, korunovanou gólem, vyslal na vlastní bránu sám kapitán! Cožpak naši plejeři zapomněli hrát a dovedou čelit konkurentům je tehdy, když tito ve svém umění a herní převaze poleví? I o tom je hodnocení manažera Nedvěda: „Hráli jsme čtyři těžké zápasy, třikrát jsme to nějakým způsobem ustáli, počtvrté to už nešlo,“ uvedl a dodal: „Čtyři utkání během dvou týdnů bylo nad jejich síly!“ Tedy: chybí nejen technika, ale i fyzička?
Potrápen těmito strastmi jsem se raději vydal na další mač týmu místních žáků, v němž úspěšně válí i vnuk Vojtíšek. Kluci hráli s neutuchajícím nadšením, předháněli se, všichni chtěli být nejlepší! Každý vstřelený gól bytostně prožívali a z vítězství se dlouho radovali. Koukat se na dětský fotbalový svět a hru je nebývalá radost, oči z toho nebolí a přináší to krásné vzpomínky na vlastní fotbalová léta a góly!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář