Začátek oblíbené písně známé moravské rockové hudební skupiny Argema mne s lítostí vždy napadne při pohledu na mizející stavební skvosty minulosti. Je přitom jedno, zda-li jde o památku, jíž může být středověký hrad, zámek či kaple, novověký objekt továrny, ulice města nebo domy vesnic. Vždy cítím určitou sounáležitost a lítost jako nyní při zhlédnutí konce nejstaršího stavení naší dědiny…
Znal jsem ho celý život. Jako dorostenec sotva odrostlý první, druhé třídě jsem kolem běhal s nákupní taškou do nedalekého obchodu. Později jsem obdivoval jeho stále zachovalou typickou architekturu a vzhled přízemního selského domu. Zástavba domu do ulice vzhlížela okénkem komory, dveřmi ze síně (u nás se říkalo z gáňku), okny světnice a jizby, vraty. Za světnicí byla černá kuchyně. Vraty se vjíždělo do rozlehlého dvora s hnojištěm a drůbeží. Při hranici se sousedním stavením stály za komorou maštale pro koně a chlévy pro krávy, vepře a kozy, pod nimi byl skryt dlouhý kvelbený sklep, nahoře rozlehlá sýpka a půda pro uskladnění slámy a sena. Zápraží bylo dlážděné, dvůr hliněný.
Dům ve stejné dispozici zakreslený na mapě obce z roku 1873 i stará svatební fotografie dokazují, že mohl mít až 150 let! Pokrytí krovů stavby deskami napovídá, že původní krytinou byla lámaná břidlice, nahrazená tabulemi eternitových křidlic. Při podrobném průzkumu se prokázalo, že obytná část byla vystavěna z kotovic a hospodářské budovy dvorní části z kvalitního páleného stavebního materiálu. V průčelí domu byla hliněná stěna zvenčí doplněna pohledovou zdí z bílých cihel. V dřevěné obytné části stropy, podbité deskami a omítnuté, tvoří vedle sebe poskládané trámy. Podlahy byly dřevěné.
V domě dožila poslední majitelka, která umožnila před léty v jeho dvorní části natáčení jednoho dílu z oblíbeného televizního seriálu „Slovácko sa nesúdí“. Po jejím úmrtí osiřelý dům téměř tři desetiletí zel prázdnotou a chátral. Poslední slávu zažil před dvěma dekádami, kdy bylo jeho průčelí chasou opraveno, a dům byl svou starobylostí okrasou místní hodové slavnosti. Tehdy také na prostranství před ním chasa postavila tradiční máj. Velké prostranství před selským domem, stojícím na návsi zvané Vyhnálov, bylo užíváno o Smrtné neděli i jindy při dětské národopisné slavnosti s vystoupením.
Byly i snahy o zachování domu. Nedlouho po přelomu tisíciletí projevil tehdejší starosta obce zájem o vykoupení stavení a jeho proměnu v místní památku, leč z tohoto kroku pro nesouhlas majitelů sešlo. V současnosti se s nejstarším stavením loučí končani i celá vesnice. Dvůr již tvoří nevzhledné ruiny hospodářských stavení, obytnou část bez krytiny čeká bourání v blízkých týdnech. Místo zaujme nový moderní obytný dům. Spoluobčané by si přáli, aby alespoň svým vzhledem a velikostí starý dům připomínal a tím co nejvíce zachoval tradiční ráz této části vesnice. Jejich přání je však asi nereálné!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář