FEJETON: Pozdně letní nostalgie

Nadchází poslední čtvrtina letních prázdnin. S tolik očekávaným ochlazením a s blahodárným deštěm přišla úleva od tropických dnů.  Když tu maminka nejstaršího vnoučka ohlásila jeho lehkou nemoc, určitě plynoucí z jeho vyčerpávajících pobytů na žhavém sluníčku v prostorách městského koupaliště. Jeho tělo si správně vyžádalo oddych od letních radovánek. Zalehl do svého pokojíku a odpočíval…

Zatím se druhá dvojice našich vnoučků chystala na svůj hektický závěr prázdnin. Nejprve zavítají se svou mámou na královskou řeku Vltavu a sjedou na raftech pořádný kus jejího toku, a pak vyrazí s tatínkem na týdenní dovolenou k moři do jižních krajin. Malí milovníci vody se již nemohou dočkat.

Avšak předtím vším se kluci ochlazovali ve svém novém sklepním bunkru a přitom stavěli bludiště pro ocelové kuličky, zatímco holčiny se promenádovaly v krásných šatičkách v zahradách nedalekého zámku. Z šikovných dětí máme radost. Umějí se bavit a rády pomohou s prací na poli nebo zahradě.

A tak by pro ně bylo určitě velmi zajímavé sledovat při těžké práci pár koní, kteří se svým kočím a jeho pomocníkem pomáhali s vyoráváním brambor na sousedově zahradě. Tato podívaná, dříve na našich polích naprosto obvyklá, se dnes stala i pro dospělé neočekávanou atrakcí. Krásná a zkušená zvířata přijela k poli s vozem, na němž byl složen vyorávací pluh s nezbytnými vodícími kolečky. Zkušený forman koně vypřáhl z vozu a ti, než složil k vyorávání brambor potřebné nářadí, chvíli odpočívali ve stínu nedaleké třešně. Ne dlouho! Práce čekala a tak byli pomocí dřevěných vah a postrojů zapřaženi před kolečka s vyorávacím pluhem. Zazněl povel „Hyjé!“ a koně, vedeni pomocníkem na dlouhých opratích, zabrali, forman silou vtlačil pluh do vedry vyprahlé země a ta záhy vydala první zlatá zemská jablka. Každý vyoraný řádek vydal tisíce plodů země a ty domácími posbírány z prachu zcela zaplnily připravené pevné pytle. Domácím jsem před prací popřál slovy: „Pomož Pán Bůh!“, načež hospodyň, znalá starých pořádků, hlasitě odpověděla: „Dejž to Pán Bůh a naspoř! Děkujeme, súsede!“, po té se pokřižovala a dodala: „Z Boží pomocú do teho, půl je hotovo!“.  Za plotem jsem lupal zrnka sladkého hroznu chrupky bílé a se zaujetím pozoroval souhru lidí a zvířat, reagujících přesně na strohé hlasové povely: „Hyjé!“, „Tihý!“, „Hot!“ i „Prrr!“. Zdobený bič v rukou formana byl nepotřebnou výbavou…  

Podobný krásný obrázek dnes už běžně neuvidíte! Polní práce ovládly koně skryté pod kapotou malých traktorů, které hlučným rachotem i výfukovými plyny otravují přírodu i těmto neduhům již navyklou lidskou pracovní osádku. I při této netradiční pracovní konstelaci je výsledek stejný. Řada naplněných pytlů se po práci stěhovala do temných sklepů, kde čeká na další zpracování. Na konci práce určitě zaznělo z úst hospodyně jako poděkování za úrodu křesťanské: „Zaplať, Pán Bůh!“.

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*