Na našich půdách nebo v zaprášených zákoutích starých stavení se setkáváme s předměty, které byly v minulosti součástí života a hospodářství našich předků. Jsou to například staré části selských vozů, třeba dřevěná čela, kola, žebřiny nebo vybavení domácností a dvorů. K nim patří i dřevěné domovy králíků, stojící někde u stavení. I každá jedna králíkárna má svou historii, pestrý život i rychlé stárnutí.
Domácímu chovu králíků se věnuji celé půlstoletí. Vše podstatné a důležité mne naučil můj tatínek. Právě on mně postavil první králíkárnu se čtyřmi kotci. Než se rozpadla věkem, omšelostí a ztrouchnivěním sloužila mým králíkům celé čtvrtstoletí.
Když nadešel čas její výměny, naskytla se mně příležitost odkoupit starší králíkárnu od zkušeného místního chovatele a dobrého známého. Strýček, uznávaný chovatel králíků i zručný tesař, který i v důchodovém věku vyráběl dlouhé a kvalitní dřevěné žebře, ji neprodával s radostí, ale nakonec souhlasil. Po nezbytných opravách sloužila za domov mým králíkům další čtvrtstoletí. Ovšem její čas zániku nadešel právě letos a já jsem se rozhodl zhotovit králíkárnu zcela novou!
Kolem úkolu jsem chodil nějaký čas jako mlsný pes kolem kosti a přemýšlel, jak vše zrealizovat. Na místním hřbitově jsem se zastavil se vzpomínkou i u místa posledního odpočinku strýčka tesaře. V duchu jsem si s ním povídal. „Víš, Fanošu“, radil mně ze záhrobí, „tu starú králíkárňu sem si postavíl sám a moc sa ně dycky líbila. Byl bych proto rád, dybys zachoval její netradiční ráz a vzhled!“
Rozhodl jsem se radu strýčka poslechnout. Doma jsem zhotovil boční stěny a osadil je do omezeného prostoru po zbourané staré králíkárně. Jejich propojením vodorovně položenými trámky vznikla základní kostra. Stačilo již jen mít dostatek stejných prken a postupně jimi nosnou konstrukci obložit, vytvořit prostorné kotce a na jejich podlážky položit dobré izolační prvky.
Nejvíce drobné a řemeslné práce přineslo sestavení čelní stěny a celkové sladění s dalšími kotci. Pro dobrý pocit a se snahou o pokračování tradice i o splnění přání strýčka jsem zachoval – samozřejmě po nezbytných opravách a po zhotovení prvků nových – čelní parter proto, aby nová králíkárna opravdu zachovala vzhled té původní! Po dvou týdnech poctivé práce v dílně i na staveništi se mé dílo zdařilo a nový králičí domov mohl přijmout první obyvatele, kteří mezitím žili v omezeném provizoriu.
Nyní již týden náš dvůr krášlí zbrusu nová králíkárna a další generace králíků i moje chovatelská léta mohou pokračovat v dřevěném králičím domově vybudovaném v duchu zkušeností předků a známých. I pro stavbu králíkárny totiž platí staré moudro: Proč vymýšlet věci nové, když máme vzory ve věcech starých a praktických, když stačí jen dobře okopírovat, vylepšit a držet se odzkoušené tradice…!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář