Rád probírám, shromažďuji a vlastně sbírám nejrůznější staré dokumenty a materiály. Skrývají kouzlo neznámého a zpřítomňují minulost, jež z dnešního úhlu pohledu je velmi podnětná. Každý z nás si prožije nejedno období sbírání jemu blízkých a zajímavých věcí. V mé době juniorské opanovaly naše dětství německé indiánky a já ve velkém sbíral všechno o tehdy neutuchajícím zájmem explodujících filmech o obdivuhodném apačském náčelníku. Co já měl barevných i černobílých fotografií, plakátů, článků, ba i tehdy módních pohlednic se třemi diapozitivy! Stovky v sedmi velkých sešitech! Vše ovšem později odnes čas a na tu dobu zůstaly jen krásné vzpomínky!
Po období indiánského pobláznění začala má doba sportovní. Svůj fotbalový um jsem doplňoval sběrem známek se sportovní tematikou. Dávné album si právě prohlížím s nejmenším vnukem, který také propadl sportu a fotbálku především. „Zahraniční známky v malých baleních po pěti kusech bylo možné koupit za pětikorunu v novinových stáncích“, vyprávím zvídavému kloučkovi. „Ceněné byly především tyto známky ve tvaru kosočtverce, které se daly výhodně vyměnit za jiné sbírku doplňující kusy. Z nich si dodnes velmi cením – vlastně ani nevím proč – této známky z roku 1957 vydanou kolumbijskou poštou, odkazující na šampionát jižní Ameriky v šermu. Stejně hodnotné pro mne jsou dvě známky ve tvaru trojúhelníku. Obě jsem kdysi coby student objevil v antikvariátu v jedné z prohlížených knih. Nejsou datované, ale červená je dle německo-českého nápisu určitě z období Protektorátu Čechy a Morava“, končím vyprávění. Chlapec, unešený pestrostí a dosud neznámou krásou barevných zobrazení malých uměleckých děl, pečlivě prohlíží jednotlivé stránky alba a já si uvědomuji, že nevelká kniha známek mne s nostalgií vrací do šest desítek let vzdálené minulosti.
Tam mne zavedly i nedávno mezi století starými písemnostmi a osobními materiály jedné místní rodiny pohlednice, zasílané vojákům. Jejich obrázky jsou velmi něžné. Odkazují k touhám, které byly chlapcům ve zbrani nedostižné a určitě navozovaly touhou po milé nenaplněná přání! Podobné obrázky vytvářely u službu konajících mládenců snový prožitek s nedostupnou láskou. Texty na nich uvedené nejsou plné otevřenosti a slov něžnosti. Popisují domácí života běh, ale vybraná a do dálav odeslaná zobrazení s určitostí vyjadřují hluboké a oddané dívčí sny a touhy po odveleném milém.
Vášeň může být rozmanitá. Ta sběratelská odhaluje nejen krásu věcí dávno neužívaných, ale i poznání skutečností nových, v mnohém doplňujících a obohacující náš současný život, v němž ohlédnutí do minulosti má své opodstatněné místo a smysluplnost. Bez vášní by náš život samotný byl bez radosti a nudný. Věděl to i Vincent van Gogh, který pronesl: „Raději zemřu vášní, než nudou!“
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.











Filatelista může být i nebezpečný – viz “Povídky pana Kočkodana” od Karla Poláčka:
—
Ó, kdybyste věděl, jaká je to krása, sbírati známky!“ zvolal lyricky pan Tudíž. „Když si tak večer usednu ke svému albu, tu zapomenu na celý svět… Věříte-liž,“ pokračoval se zraky zvlhlými nadšením, „že už mám pět tisíc známek, a každou jinou? A mezi nimi jsou některé rarity, které by nedělaly nečest nejproslulejším sbírkám! — Co však je to všecko platno,“ pokračoval po chvíli zasmušile, „modrý Mauritius z roku 1847 nedostanu. — Ne — ne, netěšte mne — není to nic platné, já to vím… nutno se odevzdati do vůle boží. — Avšak,“ zařval chraptivě, udeřiv pěstí do stolu, „proč nemám mít 7centavos Venezuelu z roku 1888? Proč, ptám se, proč?“
—
https://zlatyfond.sme.sk/dielo/5234/Polacek_Povidky-pana-Kockodana/9