FEJETON: Příběh téměř detektivní

Jednou za čas se mně na pracovním stole objeví stará fotografie. S podobnou nabídkou se mně nedávno ozvala spolužačka ze školy, nyní aktivní členka rady místní jednoty Orel: „Dojdi, našla jsem starou fotografii! Mohla by Tě zajímat.“ Za léta sousedského soužití na naší vesnici mě dobře zná, a tak zmíněná skupinová fotografie skončila naskenovaná v mém počítači. Prohlížel jsem ji a dumal, kdo je na ní zachycen!? Kde a kdy vznikla? Tehdy začal dlouhý příběh téměř detektivní…

Na první dobrou jsem na ní poznal, uprostřed skupiny v první řadě sedícího muže s metály. Byl to místní farář P. Jan Halouzka (1856–1918), původem z Těšetic. Knězem byl vysvěcen v roce 1884 a do naší farnosti přišel již jako zkušený a uznávaný duchovní, spisovatel a literární historik v roce 1907. Působil u nás do roku 1918. I dnes chválím jeho aktivity, neboť v roce 1908 založil a psal farní kroniku, z níž nyní i já čerpám mnoho historických faktů. Podle vzhledu v pozadí zobrazené části budovy, umístění oken, střechy a vikýře na půdu jsem usoudil, že fotografie vznikla na farním dvoře. Malá stříška za skupinou vedle vstupu do budovy kryla určitě ze dvora nově přistavěný suchý záchod. 

Fotografie zobrazuje nejen řadu starších mužů v typickém místním oblečení, ale i několik duchovních s nezaměnitelnými kněžskými kolárky a vesnické ženy. „Ti chlapi!!! Kde já sem jich už viděl? Jejich tváře sú mně moc povědomé!“, dumal jsem nad obrázkem stále dokola. Mezitím jsem podle jiné staré fotografie skupiny žen a dívek místní Mariánské družiny, na níž je pan farář se svým kaplanem P. Janem Petrášem, určil na fotografii právě zmíněného kaplana. Ten přišel jako novokněz do naší farnosti v roce 1912. Jásal jsem: „Možná už znám rok vzniku fotky! Enom tí chlapi! Nekeré obličeje sú mně známé!“ Po zvětšení obrazu jsem náhle poznal výraznou tvář v druhé řadě stojícího menšího Slováka. Vždyť je to prastařeček mé ženy, který padl během Velké války na italské frontě 1. října 1915!  Fotografie musela vzniknout než narukoval do vojny! Tedy mezi léty 1912–1914. „Kde sem, ale ten jeho ksicht  taky viděl?“ Pravda! Byl pokladníkem místního Spořitelního a záloženského spolku a je zobrazen na jejich velkém tablu! A hned jsem poznal většinu ostatních: „S duchovními sú zachycení členové uvedeného spolku! Skvělé!!!“, radoval jsem se ze své úspěšné, téměř detektivní práce.

Ale co ten, podle oblečení vysoce postavený, duchovní. Foto muselo vzniknout v uvedených letech při visitaci. Nahlédl jsem do farní kroniky! Správně! V oněch letech prováděl v naší farnosti visitace Msgre. ThDr. Jan Pospíšil, papežský domácí prelát, apoštolský protokolář, kanovník olomoucký, čestný občan naší obce, Bzence i Moravského Písku. Přesné datum pořízení momentky odhalil jeho podpis ve farní kronice dne 24. června 1912! A pak jsem určil i další sousedy, a to je konec příběhu! 

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.