Rovinatá údolní niva páteřní řeky naší domoviny Moravy nazývaná v okolí Bzence a Strážnice Moravská Sahara, příznačná těžbou zde po tisíciletích usazených kvalitních písků a štěrků, má své přirozené pokračování západním směrem až do povodí říčky Stupavy, pod Kyjovem a Strážovským kopcem zvané Kyjovka.
I zde se rozvinula těžba písku, která zásadně mění krajinu mého dětství. Tam, kde na rozhraní katastrů Mistřína a Hovoran ještě před půlstoletím mezi tokem Kyjovky, místními zvané Zvodnica a lesními porosty bývaly nejprve široširé družstevní pastviny se stády jalovic a později obilní lány, se dnes po skončené těžbě štěrků a písků nachází rozlehlé vodní plochy nových jezer.
Kdo by tušil, že necelé dva tři metry pod původní úrovní terénu se nachází nadbytek spodní vody s takto vysokou hladinou? Část zdejších nových jezer se stala vyhledávaným přírodním koupalištěm. To si oblíbili i moji vnoučci.
S Táničkou i Vojtíkem jsme si v mezidobí jejich řádění v jezerní vodě povídali o proměnách místa. „Moje chlapecké dobrodružné výpravy do těchto končin Mistřína byly s kamarády časté. Nejen pro pasoucí se hovězí dobytek, na jehož zdivočelých hřbetech jsme zkoušeli svá jezdecká umění, ale i pro blízkost tajuplného, v lese dobře ukrytého a hlídaného vojenského muničního skladu. Při našich potulkách lesem jsme často z povzdálí pozorovali strážné, procházející v maskovacích pláštích s ostře nabitými samopaly úzkou pěšinou mezi dvěma vysokými drátěnými ploty“, přibližoval jsem minulost svým pozorným malým posluchačům.
Po vojácích zůstaly jen početné, vysoké, dnes křovím zarostlé valy, které původně ze tří stran chránily budovy s uskladněnou municí pro tanky a další těžkou vojenskou techniku dřívější hodonínské posádky. To vše odvál čas…
Za novodobými valy písku a hlíny se nyní lesknou hladiny několika velkých vodních ploch, z nichž ta nejbližší nedaleké vesnici slouží jako vyhledávané koupaliště, na dalších stále probíhá těžba důležité stavební suroviny a nejstarší část jezer slouží rybářům a hnízdění vodních ptáků.
Poblíž se nachází chata Diana, poskytující rekreantům možnost odpočinku v příjemném přírodním prostředí jižní Moravy. V dávné minulosti bývala v lese kousek za chatou velká odchovna bažantů a při cestě k nedalekému rybníku obývaná ruina zvaná Samota. Tu jsme jako kluci objížděli opatrně a vždy s obavami.
V osamění, skromně a téměř poustevnicky zde žil se psy, kozou a slepicemi shrbený stařík, který návštěvy cizinců v okolí svého příbytku neměl příliš rád! Jednou za čas zavítal ze svého lesa do vsi na nákup. Staré tašky síťovky naplnil bochníky, rohlíky a dalším proviantem, omšelý batoh na záda masem, salámy a klobásami, v kožené brašně zvonily láhve s pivem a půlčík rumu.
Pak se shrben šoural ze vsi vedle stařičkého kola do svého lesního hájenství. Dávno již stařík ani samota nejsou…!
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář