Některé byty na Mallorce podle baleárského poslance Ferrana Rosy zůstávají prázdné třeba 350 dní v roce. Lidé, kteří na ostrově žijí a pracují, přitom těžko shánějí bydlení. V Palmě jsme s Rosou mluvili o tom, kde po devíti hodinách v práci vzít čas na katalánštinu, komu pomůže výstavba dalších bytů a co má drahé parkování na letišti společného se samosprávou na Moravě.
Mallorca je největším z Baleárských ostrovů. Souostroví tvoří jedno ze španělských autonomních společenství s vlastním parlamentem a vládou. Jednotlivé ostrovy mají také samosprávné rady. Úředními jazyky jsou katalánština a španělština. Katalánštinu potkáte i v názvech ulic, třeba v Cala Murada, kde po Moravě pojmenovali uličku Passatge particular de Moràvia, jak už jsme na Zprávách z Moravy informovali.
Regionální vládu vede od voleb v roce 2023 Marga Prohens z konzervativní Lidové strany (PP). Její strana tehdy získala 25 z 59 křesel. Opoziční levicové a ekologicky orientované uskupení MÉS per Mallorca má čtyři poslance, mezi nimi Ferrana Rosu. Přes svou členskou stranu PSM-Entesa je MÉS zastoupené v Evropské svobodné alianci (EFA), kam patří z našich stran Moravské zemské hnutí.
Kdo je doma na Mallorce
Jak spolu souvisí to, že je člověk Mallorčan a Katalánec? Co tedy znamená být Mallorčanem?
Tradičně se za Mallorčana považoval člověk z Mallorky, který mluví katalánsky. Za posledních šedesát let se ale složení obyvatelstva výrazně změnilo. Proměnilo se to, jakými jazyky se tu mluví, i kultura ostrova. Řekl bych, že Mallorčan je člověk, který tady žije, chce tady žít a záleží mu na ostrově.
To je hodně podobné tomu, jak na Moravě chápeme, co znamená být Moravanem. Myslíme si, že Moravanem může být kdokoli, kdo má k naší zemi opravdový vztah. Co samospráva přináší obyvatelům? Myslíte si, že míra autonomie a pravomoci Mallorky stačí, nebo by si měla ve více věcech rozhodovat sama?
Ve Španělsku jsou pravomoci rozdělené mezi regiony a ústřední vládu. Regionální vlády spravují velkou část veřejných služeb. Patří mezi ně zdravotnictví, školství, veřejná doprava nebo sociální pomoc lidem, kteří ji nejvíc potřebují.
V cestovním ruchu můžeme rozhodovat o regulaci turismu, územním plánování, využití půdy nebo životním prostředí. Jenže o letištích rozhoduje stát. My tedy můžeme něco udělat na ostrovech, a mezitím může stát v otázce letišť přijmout úplně jiné rozhodnutí. Právě v tom vidím hlavní omezení samosprávy. Chceme mít víc prostoru rozhodovat sami a zároveň naplno využívat pravomoci, které už máme.
Víte, jak se daně rozdělují mezi stát a region?
U daně z příjmů fyzických osob dostává region polovinu výnosu a v mezích stanovených státem může upravovat třeba daňová pásma. Firemní daň spravuje stát. Z DPH dostáváme podíl na financování veřejných služeb, ale její sazby si sami neurčujeme.
Když se jdete ostříhat, platíte 21 procent DPH. Za ubytování v hotelu platíte deset procent. My řešíme masový turismus, ale o takových sazbách rozhoduje stát. Podle mě bychom měli mít víc prostoru rozhodovat o nich tady. U jiných daní zase chápu, že se na nich potřebujete domluvit na evropské úrovni nebo v rámci OECD. Firmy by se neměly stěhovat z jedné země do druhé jen proto, aby zaplatily o procentní bod méně. To říkám za sebe.
Hodina katalánštiny během směny
Říkal jste, že za posledních šedesát let došlo k velkým demografickým změnám. Pokud vím, počet obyvatel roste. Možná se zároveň katalánština používá méně, třeba proto, že se na ostrov stěhují lidé z jiných částí Španělska. Vím, že někteří nově příchozí se ji naučili. Máte nějaké nápady, jak katalánštinu zachovat?
Chceme, aby katalánština byla jazykem všech, kdo tu žijí. I lidé, kteří sem přišli teprve nedávno, by měli mít příležitost se ji naučit a mluvit jí. Ve školách by podle nás měla být hlavním vyučovacím jazykem. Na základních a středních školách ale vidíme, že se jí při výuce mluví čím dál méně.
A pak tu máte dospělé, kteří pracují dlouho, mají nízký plat nebo sotva zaplatí bydlení. Pro člověka, který má takové starosti, je těžké přidat si po práci ještě výuku jazyka.
Proto navrhujeme, aby vláda podpořila firmy, které zaměstnancům vyhradí hodinu denně na výuku katalánštiny. Kurz by měl být zdarma a po jeho absolvování by člověk dostal osvědčení.
Když jsem žil v Bruselu, vlámská vláda podporovala bezplatné nebo skoro bezplatné kurzy nizozemštiny. Stačilo zaplatit za učebnici a do nového kurzu jste mohli nastoupit třeba za týden nebo za dva. Přitom se v Bruselu nizozemsky zrovna moc nemluví. I tady můžeme lidem učení usnadnit.
To, že lidé katalánštinu umějí, ještě neznamená, že ji začnou používat. Můžeme jim ale dát šanci, aby ji mohli běžně používat v obchodě, v baru nebo v restauraci.
To je vlastně velmi zajímavý nápad. Přemýšlel jsem, že kdybych se příští rok vrátil do své současné práce zde na Mallorce, začal bych se učit katalánsky. Ale nejbližší možnost je tuším až v Manacoru, což je docela daleko…
Kolik hodin pracujete?
Devět hodin denně.
To je právě ono. Chceme, aby firma dostala podporu, když vám umožní věnovat hodinu denně výuce katalánštiny, řekněme po dobu šesti měsíců. Firma dostane podporu a vy na to dostanete čas. Ve větší firmě byste se možná mohl učit přímo na pracovišti. Nemusel byste nikam přejíždět. Učit se musí být snazší než se neučit.
Kolik volnosti ostrovy potřebují
Kam až sahají vaše politické ambice? Jaké uspořádání vztahů mezi Baleárskými ostrovy a Španělskem by podle vás osobně bylo nejlepší? Širší autonomie, federální uspořádání, nebo dokonce nezávislost?
Jsem v tomhle docela pragmatický. Státy a instituce vytvořili lidé, protože je potřebovali. V minulosti se měnily a dovedu si představit, že se budou měnit i v budoucnu. Současné uspořádání některým potřebám ostrovů nevyhovuje. Jsme malý region, ve Španělsku nemáme velkou váhu a některé věci těžko prosazujeme. Nemám jasnou odpověď na to, jestli by lepší cestou byla federace, nebo nezávislost. I v naší straně se názory různí. Shodneme se ale, že potřebujeme větší prostor rozhodovat sami o sobě.
Vím, že se hodně věnujete dostupnosti bydlení. Jak zajistit, aby bylo bydlení pro místní dostupnější?
Regionální vláda má k dispozici nástroj, který nevyužívá. Může vyhlásit oblasti s napjatým trhem s bydlením, kde pak lze omezit výši nájemného u nových smluv.
Týkalo by se to zejména velkých vlastníků, kteří by se museli držet státem stanovených limitů. Řadě lidí by to podle mě pomohlo.
Jenže tady se byty a domy kupují i jako investice, na dovolenou nebo kvůli pronájmu turistům, třeba přes Airbnb. Představte si člověka, který žije v zahraničí a do svého bytu na Mallorce přijede na patnáct dní v roce.
Myslíme si, že lidé, kteří na Mallorce nežijí a ani se sem neplánují přestěhovat, by tu neměli mít možnost kupovat byty a domy. Chceme zabránit i nákupům firem, které s bydlením spekulují.
Zájemců zvenčí je prakticky neomezené množství a podle mě je to jeden z důvodů, proč ceny rostou. Některé z těch bytů pak můžou zůstat prázdné i 350 dní v roce.
Podle nás by měly skončit krátkodobé pronájmy bytů turistům. Když máte bytovou krizi, potřebujete, aby byty sloužily k bydlení.
Přitom je potřeba vidět, že do nemovitostí investují i lidé s běžným platem. Považují je za nejbezpečnější způsob, jak uložit úspory. Těm bychom měli nabídnout jinou možnost. Navrhujeme veřejně spravovaný fond, který by investoval do malých a středních podniků. Lidé by mohli získat výnos ze svých úspor a peníze by zároveň pomohly rozvíjet další odvětví na ostrovech.
V České republice máme s cenami bydlení podobné problémy a myslím, že i důvody jsou dost podobné. Většina českých politiků by ale nejspíš řekla, že cesta z bytové krize vede přes výstavbu většího počtu bytů.
Záleží na tom, kdo si ty nové byty koupí. Pokud po nich dál sahají lidé, kteří v nich bydlet neplánují, jak to pomůže člověku, který si hledá domov? Vidíme, jak se kapitál soustřeďuje u některých firem a jednotlivců, ceny dál rostou a lidé si byt pořizují čím dál obtížněji.
V řadě odvětví už dnes nemáte takové marže jako dřív. Bydlení se mezitím stalo komoditou, která nabízí jistotu a docela vysoký výnos. U potravin jsme viděli, co se může stát, když se s něčím tak základním zachází jako s komoditou. Část lidí si je už nemůže dovolit, hlavně v nejchudších zemích. Bydlení je základní potřeba stejně jako jídlo nebo voda. Musíme zajistit, aby snaha vydělat peníze lidem nebránila v naplňování jejich základních potřeb.
Morava dnes jako politický celek neexistuje. Od zrušení zemského zřízení v roce 1948 je rozdělená mezi několik krajů a jako celek nemá vlastní samosprávu. Česká ústava ji přitom jmenuje hned v preambuli. Vy na Baleárech máte vlastní parlament i vládu. V čem by se podle vás mohla Morava od Mallorky poučit?
Požadavky na větší samosprávu procházejí silnějšími i slabšími obdobími. Dnes k nim nemůžeme přistupovat stejně jako v devatenáctém nebo dvacátém století. Musíme je spojit s tím, co lidé skutečně řeší. Tady těm problémům rozumíme, protože se dotýkají i nás. Pokud bychom o nich mohli rozhodovat přímo na ostrovech, mohli bychom je řešit i odvážněji.
U nás jsou příkladem letiště. Už dvacet let se tu mluví o tom, že by ostrovy měly dostat při správě letišť nějaké pravomoci. V parlamentu jsme předložili návrh na spolusprávu letišť se státem. Získali jsme pro něj podporu Lidové strany. Podle mě tím chce také zatlačit na socialisty, kteří vládnou v Madridu, a ukázat, že něco dělá s turismem. Nás to každopádně posunulo o krok dál.
Záleží totiž na tom, kolik hotelů povolíte postavit, i na tom, kolik letů na ostrovy každý den přilétá. Obě rozhodnutí by měla vycházet z toho, co ostrovy potřebují a jak moc je turismus zatěžuje.
Když přijdete na letiště v Palmě, vidíte nákupní centrum. Když tu žijete a potřebujete tam zaparkovat, zaplatíte spoustu peněz. Je to nepraktické. Máte pocit, že se s vámi nepočítá, i když tady bydlíte a celý rok tu platíte daně.
Podařilo se nám ukázat, jak spolu souvisejí nespokojenost lidí s letištěm a otázka, kdo o něm rozhoduje.
O Moravě toho vím málo a nevím, jak by to fungovalo právě u vás. Začal bych ale u konkrétního problému, který lidi opravdu štve. Pak můžete ukázat, kdo o něm rozhoduje dnes a co by se pro lidi změnilo, kdyby se o něm rozhodovalo přímo na Moravě.
Rozhovor byl přeložen z angličtiny a redakčně upraven.
autor: ČŠ, foto: ČŠ
Buďte první kdo přidá komentář