Co tě baví, to tě neunaví, říká výtvarník a výrobce došků Pavlica

František Pavlica

František Pavlica z Hroznové Lhoty na Hodonínsku měl sen být malířem. Jeho tatínek se ale obával, že se syn pouze uměním neuživí, a proto chtěl, aby se naučil řemeslu. František Pavlica dnes vlastní rodinnou firmu na výrobu došků a věnců ze slámy.  Vedle toho má na svém kontě také desítky výstav, vydal dva kalendáře, ilustroval několik knih a maloval komiksy pro dětský časopis. Letos je tomu deset let, co provozuje jedinou litografickou dílnu na Moravě.

Kalendář a ilustrace

Na více než dvou tisících místech letos visí jeho kalendář věnovaný obcím Horňácka a v současné době pracuje na ilustracích pro připravovanou knihu. Bude se jmenovat Pověsti a vyprávěnky z Hluku aneb v Huku puku buben. S její autorkou Marií Plačkovou by ji chtěli veřejnosti poprvé představit na Dolňáckých slavnostech v Hluku začátkem července.   

Vycházím z kořenů místa, kde žiji. Je tady folklor, krásné písně, tanec, víno, slivovice i nádherná krajina.

„Malovat jsem začal snad ve třinácti letech a hned to byly oleje. Mým snem bylo dostat se na Akademii výtvarných umění do Prahy,“ zavzpomínal na své začátky umělec. Možná to bylo tím, že žije ve vsi, kde zanechal svou hlubokou stopu malíř Joža Uprka. „Ve dvacátých letech minulého století mu stála modelem i moje babička Apolena Pavlicová, rozená Šrámková. V době krize dostávala za každý den dvacet korun. Na obraze s názvem Čičmanka, který je dnes v Národní galerii v Praze, Uprka ztvárnil právě moji babičku. Namaloval ji tehdy ve slovenském čičmanském kroji,“ upozornil Pavlica.

Od klasiků k vlastnímu stylu

Tvorbu jeho samotného ale nejdříve ovlivnil akademický malíř Karel Benedík z nedalekého Veselí nad Moravou. „Líbilo se mně, že v padesátých letech minulého století zachytil na svých portrétech odcházející generaci Slovácka,“ připomněl umělec. Vzápětí připustil, že se v té době také inspiroval klasiky jako byl například Rembrandt. K posunu jeho tvorby došlo potom počátkem devadesátých let, kdy se seznámil s francouzským malířem Miškem Evenem, žijícím v té době v Uherském Hradišti. To už měl za sebou ale Pavlica dlouhé roky spolupráce s umělci, které sdružoval už v době totality Klub kultury v Uherském Hradišti. 

„Zajížděl za námi a vedl nás tehdy výtvarník Igor Zhoř z Brna,“ uvedl Pavlica. Postupem se František Pavlica dopracoval k vlastnímu stylu, který někdo označuje jako naivní umění. On sám si myslí, že to není přesné. „Nechal jsem se inspirovat Chagalem. Vycházím z kořenů místa, kde žiji. Je tady folklor, krásné písně, tanec, víno, slivovice i nádherná krajina. Na svých obrazech a litografiích se snažím zachycovat dění v celém regionu,“ prozrazuje autor kalendářů Slovácký rok i aktuálního s názvem Na Horňácko.

Převzetí litografické dílny

Díky prvnímu kalendáři se poprvé dostal do dílny Františka Krňávka v Rovensku. Začal se zde seznamovat s touto tiskařskou technikou. Když potom dostal od majitele o mnoho let později nabídku, že by mohl celou dílnu přebrat a převézt domů na Slovácko, souhlasil. „Byla to dlouhá cesta. Nejdříve jsem se u pana Krňávka dva roky učil řemeslu. Vlastně mně předal své znalosti a dovednosti, protože se tomuto řemeslu už více než půl století nevyučuje! Dnes ho na Moravě ovládám sám a v Čechách jsou to další tři muži. Na Slovensku už to nedělá nikdo,“ upozornil zásadní fakta výtvarník.

Penzion a ateliér

Samotnému převzetí litografického ateliéru, ale byla zapotřebí také technická příprava. Manželé Jitka a František Pavlicovi proto přestavěli stodolu ve dvoře rodinné usedlosti na ateliér a penzion. „Pod tiskařským strojem je metr betonu. Penzion byl zapotřebí, protože pokud za mnou přijedou výtvarníci, pracujeme obyčejně tři čtyři dny,“ zdůvodnil nutnost vytvoření potřebného zázemí podnikatel.

Mezinárodní plenér

Nyní do Hroznové Lhoty přijíždějí tisknout své litografie výtvarníci nejen z Čech a Moravy, ale také ze Slovenska či Belgie. Pod záštitou ředitele hodonínské Galerie výtvarného umění Josefa Fantury se vloni v ateliéru Františka Pavlici uskutečnil mezinárodní plenér se zaměřením na litografii. Desetidenního workshopu se pod vedením profesora Akademie výtvarných umění v Praze Mikoláše Axmana zúčastnili umělci z Rakouska, Slovenska a Čech. Plenéristickou školu na Slovácku přitom před sto lety založili Joža Uprka s Aloisem Kalvodou.

Přečtěte si  Věznice na Cejlu přiblíží osudy bojovníků proti totalitním režimům

Co tě baví, to tě neunaví

„Jsem za všechna setkání s umělci moc vděčný. Provoz ateliéru na samotnou obživu není. Ani bych ostatně nechtěl, aby tady stály nějaké fronty, protože chci mít čas na svou vlastní tvorbu. Mám ale štěstí, že dělám práci, která mě baví. Je staré rčení, které říká: „Co tě baví, to tě neunaví.“ Je krásné, že mohu dělat téměř každý den něco jiného. Nezapadnu do nějakého stereotypu. Když nejsem v ateliéru, jsem s nějakým výtvarníkem, kterému dělám službu. Jako výtvarníka mne nakopne, že nahlédnu pod pokličku do kuchyně kolegovi výtvarníkovi. Ne, že bych kopíroval, ale spíše mne může inspirovat technika, kterou bych já nikdy nedělal. Člověk se prostě nechá inspirovat uměním jiných. No a mezitím vším se věnuji výrobě a prodeji došků, s čímž mně už hodně pomáhá dospělý syn,“ vypočítává jen část svých rozsáhlých aktivit umělec a podnikatel v jedné osobě. Rád cestuje, lyžuje, udělá si čas na setkání s přáteli u dobrého vína, spolu s přáteli výtvarníky se už dvacet let setkává počátkem května při výtvarném tvoření na Vojšických lukách. A také hraje ochotnické divadlo.

Fotogalerie: František pavlica

Tatínek měl pravdu

Na závěr podnikatel a výtvarník v jedné osobě uznává, že měl tatínek nakonec pravdu, když měl obavy, že by se jeho syn jen výtvarným uměním neužil. „Mám spoustu kamarádů, kteří vystudovali Akademii výtvarných umění, ale nakonec se stejně živí jako pedagogové. Když člověk vyjde školu, je neznámý vojín a prorazit trvá dlouhé roky. Dobře to za svého života s nadsázkou říkával můj kamarád, skvělý malíř a muzikant Jura Slovák, že z umělců a prasat je užitek až po jejich smrti. V každé době to měli malíři těžké. Joža Uprka to do čtyřiceti let neměl vůbec jednoduché. Staral se o vinohrady, měl dobytek, koně a hospodařil. Do čtyřiceti let dřel bídu než si ho všimli  a stal se slavným. Je pravda, že malování pro mě bylo zpočátku koníčkem, který už částečně přerostl i v práci,“ přiznal letos devětačtyřicetiletý výtvarník.

František Pavlica se narodil 29. 4. 1971 v Kyjově. Vystudoval Střední zemědělskou školu ve Strážnici.  Od roku 1991 začal podnikat s výrobou slámových věnců. Od třinácti let začal malovat, na výtvarnou školu se nedostal, ale malování pro něj zůstalo velkým koníčkem. Dnes má na svém kontě nejen olejomalby, spoustu litografií, ale třeba také kreslené komiksy v dětských časopisech, ilustrace několika knih a dva nástěnné kalendáře. V Hroznové Lhotě, kde žije se svou rodinou, vlastní ateliér, kde tisknou své litografie umělci z mnoha zemí Evropy. Pravidelně zde pořádá workshopy pro studenty. Spolupracuje s Galerií výtvarného umění v Hodoníně i s UTB Zlín. Vytvořil výzdobu vstupní haly poutního domu v Římě a v roce 2017 velkou nástěnnou malbu na fasádě jednoho z domů v Hroznové Lhotě věnovanou návštěvě sochaře Augusta Rodina u malíře Joži Uprky v roce 1902. Svou tvorbu představil na desítkách výstav nejen v České republice, ale také na Slovensku, v Itálii či USA.

Autor a foto: Lenka Fojtíková

Doporučujeme

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*