Dětem z Ukrajiny se na Moravě líbí, matky se strachem sledují zprávy

„S dětmi si hrajeme, malujeme i povídáme, ty malé jsou většinou bezstarostné,“ říká sociální pracovnice Michaela z Olomouce.

Strastiplný útěk z domova a dlouhá cesta na západ. To už má za sebou celá řada rodin z válkou zmítané Ukrajiny. Na různých místech Moravy získaly nový domov, o kterém ani neví, jak moc je dočasný. Děti si zvykají rychle, jejich maminky ale neopouští strach o budoucnost.

Spokojené jsou podle svých slov třeba čtyřletá Líza a osmiletá Uljana, které našly útočiště v Olomouci. S tetou Míšou neboli sociální pracovnicí Michaelou Vytřísalovou právě kreslí v kuchyňce. Jejich maminky ale působí mnohem méně klidným dojmem. Se znepokojením sledují zprávy z domova.

Dům pro ženy a matky s dětmi na Holečkově ulici je jedním z několika zařízení v Olomouci, které pečují o uprchlické rodiny z Ukrajiny. Poskytuje průběžně azyl skoro třiceti ženám, většinou matkám s dětmi, popřípadě i jejich babičkám. Výjimečně se mezi klienty objeví i muž, když se vedení azylového domu rozhodně vyhovět přání a nerozdělovat rodiny. Uvnitř domu je úplný klid, po chodbě se občas projde některé z malých dětí.

„Dnes je u nás jednadvacet klientů z Ukrajiny. Počty se mění, protože většina z nich je u nás většinou jednu nebo dvě noci, odpočinou si a pokračují dál do dalšího ubytování,“ vysvětluje Marie Zavadilová, vedoucí azylového domu. V minulých dnech bylo klientek i více, jenže právě dnes se kapacita pro ukrajinské uprchlíky mírně snížila, protože dům v Holečkově ulici současně poskytuje azyl i domácím ženám a matkám v nouzi.

Právě pro případ, že by zdejší sociální pracovnice nezvládaly péči o takové množství lidí, má odbor sociálních věcí olomouckého magistrátu dohodu s dobrovolnickými organizacemi o případné výpomoci. Zatím ale kmenoví zaměstnanci azylového domu zvládají vše sami.

Utěšit a nabídnout další cestu

I když jde v případě ukrajinských žen a dětí o krátkodobý pobyt, věnují se jim sociální pracovnice naplno, aby se zde cítily v bezpečí a odpočinuly si od stresů z války a strachu o život. „S dětmi si hrajeme, malujeme i povídáme, ty malé jsou většinou bezstarostné,“ říká sociální pracovnice Michaela Vytřísalová, která při komunikaci s dětmi používá středoškolskou ruštinu. Holčičky Líza a Uljana, s nimiž si kreslí, vypadají opravdu spokojeně.

Jejich matky ale působí velmi unaveným dojmem. „Sledují, co se děje u nich doma, mají za sebou těžkou cestu, veselo jim není,“ potvrzuje Marie Zavadilová. V azylovém domě jim poradí i poskytnou základní materiální pomoc, jako třeba oblečení. „Přicházejí k nám s batohem nebo taškami, mají na sobě zimní oblečení a s sebou teplou deku, chybí jim ale třeba prádlo a spousta dalšího,“ dodává vedoucí azylového domu.

Přečtěte si  Praha vydírá zbytek republiky, kritizuje hejtman Grolich uzavření centra pro uprchlíky

Některé z žen, které zůstanou delší dobu v Olomouci, si zde již také hledají práci. Například babička Lízy před válku pracovala v olomoucké čokoládovně Zora – Nestlé, Lízina maminka teď do továrny rovněž nastupuje. Jiní ale práci zatím neřeší, protože ještě ani netuší, kde budou v příštích dnech.

Právě Olomouc patří spolu s Brnem k nejvytíženějším uprchlickým střediskům na Moravě. Azyl zde poskytuje také městské evakuační středisko na Tererově náměstí. V úterý v noci sem dorazilo pětadvacet žen s dětmi. Jedna maminka se pak přestěhovala do Holečkovy ulice, další odjely do Prahy.

Olomoucký magistrát přiložit ruku k dílu a zřídil stále služby, takže s ubytovanými lidmi je v evakuačním středisku vždy někdo z úředníků a také někdo z dobrovolných hasičů. „Včera jsme pro ně uspořádali prohlídku centra Olomouce, dnes jedou na prohlídku zoologické zahrady,“ říká zástupce vedoucího odboru ochrany Aleš Vysloužil. Také zde se snaží, aby byla situace válečných uprchlíků co nejvíce snesitelná.

Autor: pjk, zdroj a foto: město Olomouc

Doporučujeme

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*