Můj nejstarší vnuk v sobě objevil spisovatelský talent. Tvořit slohová cvičení na zadání jej baví, a tak mne nepřekvapilo, že zvládl i první tvorbu v cizím jazyce. Ve španělštině, kterou na gymnáziu studuje, zpracoval nedlouhý text o své rodině. Pravda, z textu jsem rozuměl jen vyjádření „dva dědečci“, protože to na vysvětlenou vepsal česky za španělskou verzi toho sdělení. Dole se však hrdě skvěla velká jednička a to bylo nejdůležitější! Z chlapce jsem měl velkou radost!
K mailu připsal dotaz, zda bych mu neporadil s dalším úkolem. Měl popsat vybranou historickou událost, která je starší než tisíc let a stala se v roce, jehož letopočet končí šestkou. A tak se moje myšlenky stočily k dávné velkomoravské historii a připomněly mně rok 886, který souvisí s rozkolem v Metodějově moravské církevní diecézi. Tu rok po jeho úmrtí, za vlády velkomoravského krále Svatopluka Velikého, vedl jeho nástupce Gorazd. Pomoc a rada mému chlapci byla na světě.
Když vnuk přijel o víkendu na návštěvu, vyprávěl jsem mu celý příběh: „V té době došlo k rozporům mezi církevními hodnostáři Gorazdem a Wichingem, z nichž druhý jmenovaný úklady uchvátil duchovní správu země a své protivníky ze země vyhnal. Tomu předcházely pomluvy zemřelého Metoděje u papeže Štěpána VI., stížnosti na jeho učení i na jeho žáky, kteří v činnosti prvního moravského biskupa pokračovali. Stížnosti Wichinga a jeho stoupenců u nejvyšší církevní autority, přinesly své ovoce v podobě zákazu užívání staroslověnštiny při vedení církevních obřadů na Moravě a v odebrání úřadu Gorazdovi do doby jeho osobní obhajoby u papeže. Události ale nabraly rychlý spád. Wichingovi příznivci s podporou krále Svatopluka Velikého protizákonně a zcela bezprávně uchvátili biskupský úřad,“ konstatoval jsem.
Příběhem zaujatý student vyhledal v moudré knize překlad dobového letopisu Theofylakta, v jehož Životě Klimenta, biskupa Bulharů, našel pokračování: „Kdo měli hodnost učitelů, jako byl Gorazd, kterého jako rodáka z Moravy a zcela zběhlého v obou jazycích, jak ve slovanském, tak i řeckém, a rovněž kněz Kliment, muž nejznamenitější, i Laurentius, Naum a Angelár, tyto tedy a ještě více jiných významných mužů zavřeli v okovech do vězení. Jedny kněze a jáhny mnoho mučili a druhé prodali Židům za peníze. Ti je vzali a odvedli do Benátek. A když je zde prodávali, přišel do Benátek z Konstantinopole císařův muž, hned je všechny vykoupil, přivedl do metropole a pověděl o nich císaři Basiliovi. Jím byli opět uvedeni do svých postavení, dostali i platy a někteří přešli do bulharské země, kde s velkou poctou našli útočiště,“ doplnil si vědomosti nezbytné k zpracování svého domácího úkolu. Věřím, že určitě i z něho přinese velkou jedničku. Zaslouží si ji, stejně jako prázdniny ve Španělsku!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář