Štěstí! Co je štěstí!? Muška jenom zlatá…! Ve spojení s touto replikou se vám zřejmě velmi rychle vybaví komedie scénáristy Jaroslava Žáka „Škola základ života“, kterou zfilmoval v roce 1939 Martin Frič. Ovšem méně je již známo, že původně toto rčení pochází z básně „Dědův odkaz“, kterou napsal v roce 1879 český básník Adolf Heyduk. Na první pohled jednoduchá otázka nás trápí dost často!
O štěstí se nejčastěji mluví ve vztahu k bohatství. Peníze ovládly náš životní prostor, staly se smyslem našeho snažení, určují naše životní priority. Ať chceme nebo ne, finance nás formují ke svému obrazu a ustavičně lemují naši cestu životem. Získat a mít peníze je podvědomě naším největším přáním, byť veřejně raději říkáme, že důležitější je dobré a pevné zdraví.
S manželkou jsme navštívili místní poštovní úřad. Důvodem bylo směnit doručené poštovní poukázky za příslušný finanční obnos. Po nezbytné proceduře s převzetím částky výměnou za útržek složenky, mne moje milá paní s úsměvem upozornila, že okénko přepážky přímo přede mnou zdobí velký los s hlavními výhrami 10x 1 milion! Vůbec bych si ho nevšiml, neb jsem raději přepočítával hezkou slečnou poštovnicí právě vydaný obnos. Leč má paní naléhala a nedala jinak, dokud jsem si jeden los Zlaté srdce nekoupil! Nikdy to nedělám, ale možná mne pro tentokrát přesvědčily jiskřivé a pěkné oči koukající z obličeje za přepážkou. Udělal jsem výjimku! Los to byl poslední, alespoň tak mne ta hezká tvář, při jeho směně za stovku, pověděla s přáním štěstí. Její sdělností a vinšem jsem byl potěšen a sám si přál, aby si i mě ta malá muška neposedná, zvaná štěstí, tentokrát konečně opravdu osedlala!
Cestou domů jsem už tiše přemýšlel, co by se dalo za tu výhru všechno pořídit! „Vnukům přiměřený příspěvek na studia a do života (jistě si zaslouží tu pozornost, naši miláčci). Společná zahraniční dovolená (opravdu se potřebujeme trmácet někam na druhý konec světa?). Manželce nové auto (možná)! Sobě nové zuby (sic, vždyť i ty současné, klapačky, slouží dobře a pěkně sedí). Odložit příslušnou částku na nový kotel (současný má 15 let a všichni nás varují, že je to jeho konečná!) nebo vložit část výhry do vydání nové knihy? (Moje paní by asi moc ráda nebyla…)! Raději proto nemyslet!“
V tichu a přítmí své pracovny jsem se jal vyřešit tu složitou hádanku! Brzy jsem znal svá čtyři šťastná výherní čísla skrytá v objetí srdíček. Postupně jsem čistil dalších dvacet tajných políček a odkrýval výherní sumy! Několikrát se opakovaly nižší částky, když tu jsem narazil na hlavní výhru! Je-den mi-li-on!!! Pomalu a opatrně jsem leštil skryté číslo výherní! Ukázala se čtyřka. „Skvělé“, říkám si! Napětí vzrůstalo! Pomalu se objevovalo druhé číslo! „Bude to šestka?! Je to pět-ka!“, zaúpěl jsem! O jediné číslo a výhra mohla být moje! Moje!!! Mrška štěstí! Ta malá muška zlatá si lapla těsně vedle! Škoda!!!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.





Buďte první kdo přidá komentář