Před půl stoletím let jsem byl uprostřed svých vysokoškolských studií a netušil jsem, kde mne uvítají v prvním zaměstnání. Náhoda k tomu přispěla, že jsem získal nástupní post v lukrativním národopisném ústavu, jenž se honosí titulem Dům československých národopisců. Zde jsem měl vynikající a zkušené kolegy, mezi nimi i věhlasného strážnického primáše a ředitele Slávka Volavého, kteří mé studiem získané zkušenosti přetavili v jedinečném pracovním prostředí do praktických znalostí o živých projevech etnografie i folkloristiky. S díky jsem je užíval po celý svůj profesní život.
K vzpomínkám na své skvělé učitele a kolegy se často vracím nyní ve své důchodcovské době při mé důmyslné badatelské práci. Ta mne doslova zajala v momentě, kdy se mně při zpracování historie naší obce nedostávalo nezbytného obrazového materiálu. Přestože mám ve svém archivu tisíce starých fotografií naší vesnice i jejích obyvatel, některé konkrétní stavby, ba celé ulice na nich ideálně zachyceny nejsou. A já jejich vzhled chci uvést do povědomí! „Vrátím se do svých pracovních počátků, během nichž jsem jako první vedoucí provozu strážnického skanzenu slováckých lidových staveb fotograficky i kresebně dokumentoval v terénu i v novém areálu staré lidové objekty“, uvažoval jsem.
Otevření a první návštěvní sezóna tohoto významného muzejního počinu, který vycházel ze zkušeností s výstavbou věhlasného skanzenu rožnovského, se uskutečnila s velkou slávou právě před 45 lety. Areál strážnického skanzenu vyrostl u Baťova kanálu na lukách v rovině, na níž se všechny terénní nerovnosti, mírná návrší a menší kopce, pozvolná klesání i zvlněné cesty musely uměle vytvořit navážkou zeminy a jejich přirozené krytí stromy a keři zajistit cílenou výsadbou. Dnes vzrostlá zeleň se tehdy krčila při zemi a blátivému prostředí skanzenu dominovala nová roubená i hliněná stavení. Léta minula a areál, jednotlivé stavby i skupiny objektů kryje nejen tráva, ale i vysoká zeleň, vytvářející původní prostředí slováckých regionů Kopanic, Zálesí, Horňácka, Dolňácka i Podluží.
Při těchto hledáních minulosti jsem si uvědomil, že chybějící obrazy staré dědiny mohu vytvořit pomocí kresebné rekonstrukce domů a ulic. Celkové záběry na starých fotkách značí vrata, dveře, okna, ba i v rozmanitosti výzdoby fasád domů a staré mapy jejich šíři. Vtažen do odhalovaných tajů minulosti jsem kreslil nejprve domy, později celé ulice. Vzor jsem měl v knize zakladatelů strážnického skanzenu, která vyšla před 70 lety a v níž podobné obrazy stále obdivuji. A tak jsem opět zobrazil starou radnici, kovárnu s kolárnou, řadovou ulici, horní řádek návsi s domy a sklepy, část návsi s dvěma hostinci a obchodním domem, návrší Lések. Kouzlu chtěného pomohla i umělá inteligence dopracováním kresby. Mou práci ocenil místní téměř stoletý pamětník slovy: „Ta kresba horního řádku je vynikající!!!“
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář