Ono první zářijové ráno bylo nezvyklé ticho. Jindy veselé štěbetání stovek vlaštovek a jiřiček nad ulicí a střechami domů jakoby mávnutím čarovného proutku pominulo. Malí nositelé rodinné pohody a štěstí s příchodem dne zmizeli, či spíše vyrazili na svou dlouhou pouť za potravou a přezimováním do teplých krajin. Ve stejný den se zvesela (opravdu z vesela?!) upovídaní malí lidští tvorové vydali zpět do školních lavic, aby se v novém vzdělávacím roce mnohé nové naučili pro svůj budoucí život…
V odpoledním čase onoho předělového dne jsem po šesti letech vyrazil na památník Velké Moravy v Mikulčicích, pozván na své bývalé pracoviště u příležitosti slavnostního otevření nové muzejní expozice. Louky za věhlasnou vsí Fanoše Mikuleckého mne vítaly svou stále neopakovatelnou silou prožitku, jenž vrcholil na hradišti s jedinečnou a vzácnou dávnou minulostí. Léta jsem toto místo miloval a dodnes obdivuji jeho nedoceněnou velkomoravskou historii! Přijížděl jsem pomalu a užíval si krásného odpoledního času s vysokou modrou oblohou nad lužními lesy i centrální částí ostrovního sídla, které možná neslo jméno „Grad Morava“, na čemž se ovšem odborníci neshodnou! Škoda!
„Historie vzniku nové muzejní expozice s názvem Mikulčice – ostrovní pevnost na řece Moravě je dlouhá“, vzpomínám. Na vstupní část si dobře pamatuji, neb jsem byl při jejím vzniku. „Psal se rok 2013. Vedení muzea přistoupilo k výstavbě nového návštěvnického centra s věží. Ukončena tím byla původní expozice, které dominovaly dva dubové monoxyly, nalezené u odkrytých pozůstatků mostů. V tom roce jedinečné památky zmizely návštěvníkům z dohledu. Původně na dva roky! Z různých důvodů se doba čekání protáhla na více než šestinásobek! Čluny odborně ošetřeny a zakonzervovány přečkaly v dřevěném sarkofágu stavbu nové dominanty hradiště i další léta trápení v uzavřeném výstavním sále v srdci nové budovy do doby, než došlo k zahájení stavby jejich nového domova.“
Uprostřed letošní návštěvnické sezóny nadešla tedy ta chvíle, kdy starodávné velkomoravské dlabanky v nové expozici opět přivítaly četné obdivovatele krásné velkomoravské historie a kultury. Ti se procházkou kolem nich a za zvuku novou expozicí zurčící vody vydali na pomyslnou plavbu do dob raného středověku. „Unikátní tisícileté čluny jsou opět na scéně. Stačí přijít a vyplout!“, zve motto!
Mlčení a tiché našlapování kolem chybějící stálé muzejní expozice v Mikulčicích skončilo! Při své návštěvě jsem měl možnost výstavní sál i prezentované doklady umu a dovedností dávných Moravanů jen proběhnout. Poctivá prohlídka teprve přijde a po ní i vytvoření názoru na hodnotu nové expozice. Těší mne však, že se drží původního odborného záměru svého navrhovatele, byť ztvárnění a vizuální výstupy mohly ještě více a výrazněji využít moderní výstavní prvky a technické atributy dnešní doby.
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář