Inflace? Jako bychom do vína lili vodu. Za naředěné peníze prostě koupíte míň

Nejen na Moravě nás všechny nyní pálí všudypřítomná inflace, která se nezadržitelně blíží dvaceti procentům. Pavel Trčala vystudoval ekonomii ve Spojených státech a pracoval v ekonomickém výzkumu například ve Washingtonu. Nenabízí teorii z učebnic, ale pragmatický pohled na věc.

Na to, že naše úspory rapidně ztrácejí hodnotu tady nejsme až zas tak zvyklí. K nejhoršímu znehodnocení peněz občanů došlo v Československu v roce 1953, kdy komunistický stát okradl prakticky všechny tím, že stanovil nevýhodný výměnný kurz za nové bankovky a mince. Do tří set korun úřady vyměňovaly peníze v poměru 5:1. Větší peníze byly vyměněny v poměru 50:1.  Stát tento podvod na lidi nazval měnovou reformou a vyhnul se tím státnímu bankrotu.

V období, které si mnozí čtenáři mohou pamatovat, tedy mezi lety 1969 a 1989 byla inflace vždy jen pár procent. Vysoká inflace se dostavila v roce 1991, kdy vyskočila přes padesát procent, ale to bylo celkem pochopitelné vzhledem k naprostému šoku při transformaci hospodářství. Zatímco mnoho států se po přechodu že socialismu dlouho potýkalo s vysokou inflací, my jsme na tom nebyli tak špatně.

Může být i hůř

Existují země, kde je inflace opravdu drsná. Na mých cestách jsem se na vlastní oči často setkal s obrovskou inflací. Například ve Venezuele byla inflace tak vysoká, že bankovky ležely na ulici a děti si z nich dělaly náramky. Když jsme byli se sestrou na horolezecké expedici v Ekvádoru, tak jsme platili dolarem, protože místní měna ztratila hodnotu.  V devadesých letech se Ekvádor potýkal s až téměř stoprocentní inflací.  Lidé začali používat dolar a země následně v roce 2000 zrušila místní měnu sucre a zavedla dolar jako oficiální měnu.

Konec zlatého standardu

Někteří považují právě americký dolar za jednu z prapůvodních příčin inflace na celém světě. Přesněji řečeno jeho odtržení od zlatého standardu. Bankovka samotná nemá žádnou hodnotu, ale je pouze jakýmsi slibem, kterému musí věřit prodávající i kupující. Dříve byla hodnota peněz obecně vázána na zlato. Nebylo tedy možné stále neomezeně tisknout více a více těchto fakticky bezcených papírků.

Avšak FED, tedy centrální banka USA se uchýlila k ekonomickému zvěrstvu kterému se vznešeně říká kvantitativní uvolňování. Budu k Vám upřímný, když jsem studoval ekonomii ve Washingtonu, tak jsem se potkal s legendárním šéfem FEDu Alanem Greenspanem, což byl pro studenta ekonomie velký zážitek. Nyní rozhodně FED nepovažuju za ikonu. Amerika prostě bude tisknout peníze jenom proto, aby si zuby nehty udržela svou dolarovou hegemonii, tedy aby byl dolar používán jako jakási globální měna. Americký dluh je totiž tak monstrózní, že na jeho ufinancování je potřeba celý svět.  Jeho výška se těžko popisuje.  Počítá se v bilionech, tedy v milionech milionů a aktuálně je přibližně dvojnásobný oproti celkovému dluhu všech členů EU.  A to v Evropské unii žije asi o sto milionů více lidí než ve Spojených státech. Zjednodušeně řečeno, Amerika si může žít nad poměry a celý svět to platí.

FED tedy obrazně řečeno tiskne a tiskne. A pak musejí tisknout i ostatní. Upřesňuju, že nyní už není potřeba tisknout, ale stačí jen množit ty nuly a jedničky, které běhají tam a zpátky mezi centrální bankou, Vaší bankou, Vaší prací, Vaší oblíbenou hospodou a to všechno přes Váš mobil.

Cílené ředění peněz

Prvním faktorem inflace je tedy ředění peněz. Je to jakoby vinaři u nás na Moravě lili do vína vodu. Samozřejmě by měli pak více vína, ale vinný střik holt nemá ty volty jako víno a za naředěné peníze si nekoupíte to co dříve. Ale abych byl férový tak v tom dluhovém preťeku pouští do světa moc eur i Frankfurt a moc korun i Praha.

Rozdávání peněz

Druhým faktorem je rozdávání peněz zadarmo. Během plandemie někteří lid0 seděli doma, chodila jim výplata a hráli videohry. Myslím si, že způsob, jakým se rozdávaly dotace byl naprosto chybný. Nebyly to však jen samotné dotace, které daly lidem extra příjmy.  Mnozí brali plný plat, nemuseli chodit do práce, tak si přivydělávali například brigádně.

Vysoká zaměstnanost

Jako třetí faktor vidím vysokou zaměstnanost. To je samozřejmě dobrá věc, která je však do určitě míry udržována umělým podceňováním koruny. Tím jsme stále v té poddané poloze výrobní a obsluhující provincie pro západní Evropu. Ano, naši lidé mají práci, ale za stejnou práci jako v západní Evropě dostávají nesrovnatelně nižší ohodnocení.  A potraviny, pohonné hmoty, nebo nájmy jsou u nás stejně drahé a někdy i dokonce dražší než v západní Evropě. 

Kam s nimi

Někteří lidé mají nyní extra peníze a nevědí kam je dát. A chtějí je někam dát protože se bojí právě té inflace. Ti více movití kupují byty a baráky až v Brně a okolí stojí bydlení víc než v mnoha podobně velkých městech USA nebo Německa.

A sami víte, jak jsou na tom potraviny, komodity a služby. Když prostě moc lidí chce tu stejnou věc, tak se musí zvednout cena. A pak jsou věci drahé pro všechny bez ohledu na jejich příjmy. Nejvíce poškození jsou samozřejmě ti s příjmy nižšími.

Ceny energií

K tématu inflace jistě patří také ceny energií. Je potřeba nejprve vysvětlit původ problému. Němci nemají dost elektřiny, protože zavřeli některé elektrárny, takže fakticky přeplácejí naši levnější elektřinu stejně jako přeplácejí naše relativně levnější doktory, kteří tam utíkají za vyššími platy. Oni si to prostě můžou dovolit. Vláda by měla udělat vše proto, aby byla elektřina dostupná pro občany.

Řešení

Stát může ohledně cen energií nyní pomoci například přesunutím enormních zisků skupiny ČEZ nejen zpět na řadové občany nejvíce postižené zdražením, ale také například na firmy. Vysoké ceny elektřiny postihnou celé hospodářství.  Osobně si myslím, že extrémně vysoké ceny energií nejsou trvale udržitelné. Když lidem bude zima, tak se budou chtít zahřát. Třeba tím, že půjdou do ulic. A nepůjdou běhat, ale protestovat a skandovat. Nebo vyrazí do lesa. Ale nepůjdou na procházku, ale pokácet stromy. Ani jeden scénář si jistě evropské vlády nepřejí, protože od skandování a kácení stromů není daleko k rabování nebo převratu. Ke krádežím dřeva dochází už teď.

Je také potřeba hledat alternativy, jak lidem přivést teplo ekonomicky a ekologicky. Jednou takovou možností je například horkovod z Dukovan. Jaderná elektrárna produkuje obrovské množství odpadního tepla. V Brně a okolí bydlíme velmi blízko od této elektrárny a mnozí máme chladící věže na dohled. Měli bychom tedy to teplo využít a mít z toho benefit nejen v Brně, ale také například v Ivančicích, Oslavanech, Rosicích, tedy v místech mezi elektrárnou a Brnem. Horkovod z Temelína do Českých Budějovic začne fungovat příští rok. Horkovod do Brna byl v plánu již při výstavbě Dukovan, ale tehdy byl plyn levný, tak se to prostě nevyplatilo. Tady není o čem polemizovat. Horkovod do Brna měl už dávno stát a vláda ho měla podporovat strategicky dopředu a ne až nyní v reakci na krizi. Právě taková investice by totiž byla střípkem v mozaice, která byl snížila dopad inflace na občany v našem regionu.

Autor: Pavel Trčala, red Zdroje a foto: Pavel Trčala, ČSU, FED, Mezinárodní měnový fond

Pavel Trčala pracuje jako ekonomický konzultant a je majitelem sportovní firmy. Je také nejmladším československým horolezcem, který zdolal Mount Everest, a jediným československým skialpinistou, který tuto horu sjel na lyžích. Více se dozvíte na: www.paveltrcala.cz

Prostor pro vás. Chcete publikovat své názory a komentáře na webu Zprávy z Moravy? Zašlete nám váš text v elektronické podobě na e-mail: redakce@zpravyzmoravy.cz.