Karpaty zaujímají východní část Moravy a Slezska. Bohatstvím chráněných druhů se jedná o jednu z nejvzácnějších oblastí naší přírody. Odpovídá tomu i nové členění Karpatské oblasti, které už nevychází jen z geomorfologického členění. Nový průběh hranice popisuje entomolog a lesník Otakar Holuša z Mendelovy univerzity.
Dosavadní vymezení Karpatské oblasti podle Holuši vycházelo pouze z geomorfologického členění. “Nebylo proto vhodné pro hodnocení živých složek ekosystémů, popřípadě lesnické hospodaření či hodnocení krajinného rázu,” vysvětluje odborník.
Hlavním důvodem pro nové vymezení Karpatské oblasti je podle něj respektování nejnovějšího komplexního členění květeny a zvířeny na území České republiky. Cílem je také zachovat celistvost oblasti a odstranit několik přerušení, neboli takzvaných disjunkcí.
“Výhody pro hodnocení lesních ekosystémů a lesní hospodářství spočívá především v tom, že převážná část hranic je totožná s hranicemi přírodních lesních oblastí. Toto členění je ostatně používáno v lesním hospodářství a je taktéž legislativně zakotveno,” zdůrazňuje odborník.
Otakar Holuša se podílel na publikaci s názvem Lesy Karpat České republiky. “Autoři vyhodnotili jednotlivé složky našich lesních ekosystémů, ale i krajiny a definovali nový průběh hranice. Základem vymezení Karpatské soustavy na území ČR by mělo být co nejkomplexnější členění, tedy členění takzvaně biogeografické,” říká odborník.
Toto členění má podle něj univerzální využití i s ohledem na fakt, že větší část hranic bioregionů v oblasti jižní a východní Moravy je shodná s hranicemi přírodních lesních oblastí. “To znamená, že hranice karpatské oblasti v ČR je v podstatě shodná s hranicí západokarpatské biogeografické podprovincie, nicméně autoři provedli úpravy hranic této podprovincie pro účely vymezení Karpatské oblasti v ČR,” upřesňuje Holuša.
Průběh nové hranice Karpatské oblasti
Karpatská oblast na území ČR nově od státní hranice se Slovenskem v obci Sudoměřice na úpatí Bílých Karpat běží po hranici biogeografických podprovincií (severopanonské a západokarpatské). Tento úsek je shodný i s hranicemi přírodních lesních oblastí jen s drobnými odlišnostmi v místě na jižním úpatí Chřibů u Kyjova, a pak v místech výběžku severopanonské podprovincie u Slavkova u Brna. Vzhledem k absenci lesních porostů v těchto místech jsou ale změny zanedbatelné. Dále hranice Karpatské oblasti běží po hranici biogeografických podprovincií (hercynské a západokarpatské) až k Olomouci.
Hranice dále běží od Olomouce-Nových sadů ve směru na Velký Týnec – Krčmaň – Kokory – Přerov-Lýsky – Veselíčko – Bohuslávky, zde se hranice napojuje na hranici biogeografických podprovicií. Druhá změna hranice podprovincií je navržena v jihozápadní části Podbeskydské pahorkatiny. V místě osady Hrabůvka na úpatí Nízkého Jeseníku je vedena „nová“ hranice ve směru Velká – Kunčice – Heřmanice – Palačov – Petřkovice –Kojetín – Bludovice – Životice u Nového Jičína – Ženklava – Kopřivnice – Mniší – Hukvaldy – Chlebovice – Palkovice – Hodoňovice – Pstruží, pak přechází na hranici přírodních lesních oblastí. Po této linii běží až po osadu Karpentnou, kde se stáčí na Bystřici-Na Pasekách – Vendryně, zde opět navazuje na hranici přírodních lesních oblastí a po této hranici je vedena až k hranicím s Polskem.
Autor: redakce ve spolupráci s Otakarem Holušou, foto:
Prof. Otakar Holuša je odborník na lesnictví, entomologii a ochranu přírody. Působí na Mendelově univerzitě v Brně, stojí v čele Moravského lesnického institutu.
Kniha Lesy Karpat České republiky (2020) shrnuje informace o lesích na území moravských a slezských Karpat. Zaměřuje se na poznatky přírodních věd, ale i na dějiny lesnického hospodaření, významné lesnické osobnosti i historii lesních úzkokolejek.
Buďte první kdo přidá komentář