Kvíz: Slavní moravští šlechtici a markrabata

Karel starší ze Žerotína (1564–1636) bývá hodnocen jako jedna z nejvýznamnějších osobností moravských dějin. Stal se moravským zemským hejtmanem a vedl úspěšné povstání proti císaři Rudolfu II., jehož výsledkem byla praktická samostatnost Moravy. Stavěl se proti zapojení do českého stavovského povstání, ale nakonec byl odstaven radikály od moci. Jednalo se o velmi vzdělaného muže, který podporoval vzdělanost, umění i svého současníka Jana Amose Komenského. Žerotínovy busty stojí na brněnské Nové radnici (dříve zemský dům) a v severomoravském Bludově.

Další významnou osobností vrcholného moravského období byl olomoucký biskup František kardinál z Ditrichštejna (1570–1636). Rodák ze španělského Madridu bývá považován za architekta rekatolizace Moravy. Zároveň působil jako hlavní rádce čtyř habsburských panovníků. Díky svému postavení se mu říkalo "král z Kroměříže" či "moravský král". Pozdější historiografie také volí přízvisko "moravský Richelieu", díky podobnosti osudu jeho francouzského současníka.

Bruno ze Schauenburku (1205?–1281) byl šlechtic a olomoucký biskup severoněmeckého původu. Do dějin Moravy se významně zapsal rozsáhlou kolonizační a zakladatelskou činností.

Ctibor Tovačovský z Cimburka (1438?–1494) představuje jednu z nejvýznamnějších osobností pozdního středověku na Moravě. Coby moravský zemský hejtman působil jako prostředník mezi králem Jiřím a později Ladislavem Jagellonským a Matyášem Korvínem. Jeho přičiněním byl po dlouhých desetiletích bojů vyjednán mír na Moravě, který trval až do počátku 17. století. Ctibor z Cimburka tak stojí na počátku zlatého věku Moravy. Sepsal rovněž obyčejová zemská práva do díla, které je známo jako Kniha Tovačovská. Ta sloužila jako faktická zemská ústava až do vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1628.

Zdislava z Lemberka (1220?–1252) byla dcerou moravského velmože Přibyslava z Křižanova. O jejím mládí kolují zvěsti, že byla velmi zbožnou, patrně vychovanou v některém z moravských klášterů. Provdala se za českého šlechtice Havla z Lemberka. Výraznou stopu zanechala v severních Čechách. Její jméno je spojováno s dominikánskými kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí.

Olomoucký biskup Karel II. hrabě z Lichtenštejn-Kastelkornu (1624–1695) představuje jednu z nejvýznamnějších osobností druhé poloviny 17. století na Moravě. Jako kulturně založený duchovní inicioval přestavbu řady objektů patřící olomouckému biskupství. Mezi tyto počiny patří také zřízení Květné zahrady, která byla spolu s celým areálem kroměřížského zámku zapsána na seznam chráněných památek UNESCO.

Jiří z Kunštátu a Poděbrad (1420–1471) byl spjat se starým moravským rodem pánů z Kunštátu. Jeho část rodu sídlila ve východočeských Poděbradech. Známý je zejména jako český "husitský král" či "král dvojího lidu". Panoval ale také jako moravský markrabě, až do ovládnutí Moravy uherským králem Matyášem Korvínem.

Jošt Lucemburský, též Moravský (1351–1411), byl ambiciózním moravským markrabětem, který dosáhl titulu římsko-německého krále. Byl jím zvolen kurfiřty v roce 1410 po sesazení svého bratrance, českého krále Václava IV. Z vrcholu své mocenské kariéry se ale těšil jen krátce, o několik měsíců později umřel na svém sídelním hradě Špilberku, který se na chvíli stal centrem Říše. Jeho hrobka se nachází v kostele sv. Tomáše na Moravském náměstí v Brně. Na témže náměstí stojí od roku 2015 socha Odvahy, pro kterou se vžil název Jošt podle slavného moravského markraběte.

Dalším ambiciózním vládcem Moravy byl Konrád II. Ota (1136/41–1191). Svou mocenskou kariéru začínal vládou ve znojemském moravském "údelném" knížectví, připadlo mu také brněnské knížectví. Obratně využíval své schopnosti v bratrovražedném boji Přemyslovců, což mu vyneslo vládu nad celou Moravou, přičemž začal být titulován jako moravský markrabí (tedy správce pohraniční provincie Říše). Proti rostoucí Konrádově moci se obrátil český kníže Bedřich, který s ním svedl bitvu u Loděnice. Nejkrvavější bitva mezi Čechy a Moravany dopadla fakticky nerozhodně. Později se sám stal českým knížetem, autonomní postavení Moravy ale byla nadále zachováno.