Na Moravě se dříve platilo hřivnami, plátýnky nebo moravskými dukáty

Dnes v peněženkách nosíme převážně  české koruny, občas se objeví i nějaké to euro, kterým platíme v sousedních zemích. Jaká je ale historie měny na Moravě? Čím platili naši předkové? Jak vlastně vzniklo slovo „platit“? A jak by hypoteticky mohla vypadat moravská měna, kdyby se historie ubírala jinou cestou? O moravské měně jsme hovořili s jedním z organizátorů Konference Morava 1918 Jiřím Novotným.

Ve kterém období se můžeme poprvé setkat se skutečně moravskou měnou a jak vypadala?

Skutečnou měnou nebo platidlem, ne však penězi v dnešním slova smyslu, byly v širším slovanském prostředí zejména staroslovanské kovové hřivny. Existují písemné doklady o používání dalších platidel, přičemž samotné slovo “platit” je odvozené od jednoho z nich – šlo o jakési šátečky či plátýnka, o nichž se píše v historických pramenech, že sloužily výhradně ke směně, protože praktické využití u nich asi neexistovalo. Jako moravské můžeme tyto měny označit pouze v geografickém smyslu, nebyly totiž ničím specifickým jaksi echt moravské.

To samé bych řekl o skutečných penězích, tedy mincích, které známe z Moravy ze středověku a novověku. Vydávali je sice moravští vládci, používaly se na nich třeba i zemské symboly, ale v prvé řadě šlo o PR daného panovníka, nikoli o měnu země jako takové.

Po zániku Velkomoravské říše přežila Morava jako jedna se zemí přemyslovského soustátí a po boku Českého království si zachovala svou samosprávu i v následujících obdobích prakticky až do komunistického převratu v roce 1948. Jak to bylo s měnou v tomto období. Objevují se i vlastní moravská platidla?

Z výše uvedeného vyčnívá podle mého názoru jen jedna výjimka, a tou je dukát moravských zemských stavů. U něj nešlo jen o to, že to byla mince (respektive několik nominálů) kvalitní a mimořádně zdařilá, skutečně vynikající reprezentant měn své doby. Šlo hlavně o to, že byla vydávána moravskými zemskými stavy. Bylo to v období maximální emancipace stavů coby reprezentantů země, v podstatě šlo o projev kolektivní vůle a identity, a to identity zemské, moravské.

Šlo o projev svrchovanosti nad moravským územím, o projev sebevědomí, které muselo pochopitelně narazit na ego panovníků, kteří po Bílé hoře pořádně utáhli kohouty a napříště se jejich vláda nepotřebovala podrobovat vůli zástupců zemí a postupně se v dalších staletích blížila k absolutismu. V tomto období opět veškeré měny byly PR panovníka, potažmo říše, platidla regionální či zemská se neuplatňovala. Respektive to naše krásné zemské platidlo bylo dokonce záměrně stahováno z oběhu.

V dnešní době se hodně diskutuje o přistoupení k evropské měnové unii a defakto k zániku koruny. Má smysl v této situaci uvažovat o něčem jako je moravská nebo nějaká jiná lokální měna?

Lokální měna není v tomto prizmatu vůbec nevhodná nebo nelogická, není s globalizací v rozporu. Spíše je reakcí na tyto děje a doplňuje je. Řada lokálních měn v západní Evropě má paritu k euru, anebo v zemích, kde neplatí euro, paritu k tamní měně (např. Bristolská libra má stejnou hodnotu jako ta britská).

Podstatné ale je, jak lokální měny vznikly. Jejich boom se váže k Velké hospodářské krizi ve 30. letech 20.století, a moderní vlna pak k období po finanční krizi v roce 2007. Zdá se, že pokaždé, když selže “velká” ekonomika, která je lidem odcizená a svým způsobem šílená, jsou celé regiony odkázány samy na sebe a utíkají k řešením, která by jim umožnila jednoduše řečeno fungovat a směňovat zboží a služby za situace, kdy banky nepůjčují, obchody se zadrhly a tak dále. Přesně takto zafungovala lokální měna v rakouském Worglu ve 30. letech i směnný systém Sardex na Sardinii v současnosti. Zatímco ale proti rakouskému “zázraku” zasáhla po čase armáda, Sardex dnes točí desítky milionů eur, podobně jako německý chiemgauer. a zdá se, že díky svému přínosu pro region zatím centrální vládě nevadí.

Pojďme si zaspekulovat. Čistě teoreticky, kdyby Morava měla v současnosti vlastní měnu, jak by se asi jmenovala, jak by mohla vypadat a fungovat?

Název je samozřejmě to první, co člověka napadne, ale není to nejtěžší problém. Když jsme u toho, prosazoval bych název “hřivna”, nejen z důvodu odkazu na tradici, ale také pro přenesený význam tohoto slova. Morava má podle mě obrovskou hřivnu, chcete-li talent (pozn., i toto je původně označení množstevní, potažmo měnové), anebo dějinné poslání.

Co se týče podoby a fungování, možnosti se dají představit na jakési škále. Úplně nejjednodušší je v podstatě turistická zajímavost, nějaká mince, ražená spíše jako cenina nebo poukázka. Takto funguje celá řada malých měn v obecním měřítku. Dalším stupněm je povýšení pamětní mince na měnu, která by byla akceptována sítí obchodů, ideálně i úřadů, ve které by byly vypláceny různé druhy plnění. Nejvyšším stupněm pak je směnný systém fungující i skrze bankovní účty.

hypotetická podoba novodobé moravské mince

Na měnu se ale váže spousta jiných problémů, hlavně je to jakási idea, co od ní chceme. Podporu místního trhu? Ekonomickou spravedlnost? Odklon od bankizace a falešné ekonomiky nekrytých peněz? A jak si poradíme s účetnictvím, jak třeba s EET, se zdaněním? Zejména v prostředí právního nepořádku našeho centralistického státu, kde jsou veškeré kroky byrokracie a oligarchie nepředvídatelné, existuje celá řada rizik, jež je nutné před spuštěním projektu lokální měny zvážit.

Autor: red Foto: archiv autora, wikipedia.org

Doporučujeme

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*