Rozvolnění opatření proti šíření koronaviru se týkalo také zoologických zahrad, které mohly po vynucené pauze opět otevřít. K návštěvě láká třeba olomoucká zoo, kde jsou k vidění roztomilá mláďata surikat.
Skupina surikat v Zoo Olomouc se rozrostla hned o 3 mláďata. „Pravděpodobně se jedná o dva samečky a jednu samičku,“ uvedla zooložka Libuše Veselá.
Olomoucká zoo chová surikaty již od 70. let. První surikaty přišly ze Zoo Bratislava. V olomoucké zoo přesně neví, kolik za tu dobu odchovali kusů těchto roztomilých zvířat. “Vzhledem k tomu, že se evidence odchovaných mláďat nebyla ve starších dobách přesná, je v tuto chvíli těžko říct, kolik jich olomoučtí chovatelé úspěšně odchovali. Počet by se mohl pohybovat kolem stovky,” uvedla olomoucká zoo.
Před dvěma lety se olomoucké surikaty dočkaly velkého stěhování. A to hned do vily v podobě nově vzniklého pavilonu Kalahari. Tam mají pro sebe jak venkovní výběh, tak vnitřní prostory plné všeho, co je těší, včetně pověstného baobabu.
Surikaty obývají suché křovinaté oblasti západní části jižní Afriky, především na poušti Kalahari. Dožívají se 10-13 let. Samice po 77denní březosti rodí 1-5 mláďat. Jejich specialitou je hrabání. Za svůj život přehrabou až několik tun písku. Současně z písku vyhrabávají potravu. Typické dlouhé drápky využívají i k hloubení nor. Ne nadarmo se jim proto říká hrabačky. Ve skupině surikat drží vždy minimálně jedna stráž. Vyhledá si vyvýšené místo a s pomocí ocasu, který ji stabilizuje a slouží jako opora, monitoruje okolí. Při spatření nebezpečí upozorní ostatní a všichni zmizí v úkrytech. Surikatí gang tvoří až 30členné skupinky, které žijí na povrchu i v rozsáhlém systému podzemních nor. Jelikož pouštní podmínky skýtají kolísání teplot, surikaty se hned z rána sluní a roztahují horní končetiny, aby ohřály co nejvíc procent svého těla sluníčkem. Potrava surikat se stává z hmyzu, menších obratlovců, ale také z kořenů nebo cibulek rostlin. Nepohrdnou ani ovocem.
Zdroj a foto: Zoo Olomouc
Buďte první kdo přidá komentář