Před 50 lety došlo k železniční tragédii u Řikonína. Jen zázrakem nespadla z mostu celá souprava

Dnes je to přesně půlstoletí od neštěstí, které se tučným písmem zapsalo do černé kroniky železniční dopravy. 11. prosince 1970 zahynulo nedaleko Řikonína u Tišnova přes 30 lidí. Za srážkou mezinárodního rychlíku s vykolejenou nákladní dopravou stálo zpoždění dvou vlaků a pochybení odpovědných osob. Jen zázrakem nepřineslo tragické páteční prosincové ráno ještě víc obětí.

Údolí nedaleko Řikonína, kudy protéká říčka Libochovka, spojuje přes třicet metrů vysoký viadukt. Na něm došlo k osudné srážce vlaků, po níž se z mostu zřítily dva plně obsazené vagony. V prvním cestovalo z dovolené třicet polských železničářů a členů jejich rodin. Druhý vagon spadl z menší výšky deseti metrů. Zřícení do propasti hrozilo i třetímu vozu, kterého podle vyprávění pamětníků od pádu z viaduktu dělilo jen pár decimetrů.

Dva spadené vagony se odtrhly a jen zázrakem s sebou nestrhly zbylých devět plně obsazených vozů. Zemřelo celkem 31 lidí, dalších 15 utrpělo zranění, z toho 13 vážná. Trosky, které pokrývaly údolí, povolaní vojáci odklízeli dva dny.

Bezpečnost tratě závisela plně na lidském faktoru

Nehoda měla dohru v podobě dvou nepodmíněných trestů vězení. Stálo za ní několik příčin. Jednou bylo nedostatečné technické zabezpečení frekventované tratě z Brna do Prahy, přeprava zde zcela závisela na lidském faktoru. Situaci navíc komplikovalo časté zpoždění osobních a nákladních vlaků. Mimořádné události nebyly výjimečné, nikdy však neskončily tak tragicky jako 11. prosince 1970 u Řikonína.

Nákladní vlak mířící do Brna nabral zpoždění a kvůli zaplnění trati musel krátce po sedmé ráno zůstat stát u vjezdu do stanice Řikonín, jeho konec přitom zasahoval až na viadukt. Ve stejném směru mířila do Brna také osamocená lokomotiva vracející se do depa. Hláskařka (železničářka, která měla na starosti daný úsek tratě a podle telefonické domluvy na něj pouštěla vlaky, pozn. red.), která sloužila svou první samostatnou směnu, omylem lokomotivu pustila na obsazenou kolej.

Výpravčí měl 45 vteřin

Žena později dostala šest a půl roku vězení. Když si uvědomila svou chybu, pokusila se vzápětí upozornit výpravčího v Řikoníně, aby nákladní vlak pustil do stanice. To už se ale nestihlo a rozjetá lokomotiva zezadu nabourala do soupravy. Náraz způsobil, že se osm vozů dostalo až na kolej, po které se blížil expres Panonia. Výpravčí si neuvědomil hrozící nebezpečí a nechal mu volnou cestu. Pozdější vyšetřování odhalilo, že měl 45 vteřin na to, aby expres zastavil, což neudělal. Také jeho čekalo vězení, odsouzen byl na čtyři a půl roku.

Před mostem projížděla Panonia levou zatáčkou, její řídící posádka tak vykolejenou soupravu zpozorovala až na poslední chvíli. Druhý strojvedoucí Ján Žemla jen stačil uskočit na pravou stranu kabiny a zachránit si život. Expres v devadesátikilometrové rychlosti narazil do vykolejených vozů. Celá skříň lehátkového vozu, připojeného za lokomotivu, se utrhla a s druhým, jídelním vozem se zřítily do propasti. Zbytek soupravy včetně lokomotivy zůstal na mostě.

Řikonínské neštěstí z prosince 1970 se stalo jednou z největších železničních tragédií na Moravě. Při srážce rychlíku a osobního vlaku u stanice Šakvice na trati Brno-Břeclav na Štědrý den roku 1953 zemřelo 103 lidí. Při srážce rychlíku s autobusem ČSAD v prosinci 1950 u Podivína zahynulo 34 osob.

Autor: pjk, zdroj: Železničář, Moje Brno, foto: Archiv, Wikimedia Commons