Reprezentant Jan Hablovič z TJ voltiž Tlumačov míří na mistrovství světa v Budapešti

Jan Hablovič se může pyšnit tituly Mistr České republiky, Jezdec roku 2019, účastí na světových jezdeckých hrách v americkém Tryonu. Je smutné, že od České jezdecké federace nemá nárok ani na reprezentační dres. Po dvouleté pauze začal naplno trénovat a doufá, že v silné světové konkurenci třicítky závodníků obstojí a urve medaili pro Českou republiku. Tvrdě trénuje na koni, posiluje vlastní vahou, v gymnastických prvcích se soustředí na rozvoj dynamiky, flexibility a stability pohybu. Do toho strečink a výrazový tanec. Každý den musí také strávit nějaký čas ve stoji na rukou.

Se svou první skupinou se už v šesti letech účastnil mistrovství světa a od té doby neznal nic jiného než dřinu v jezdecké hale. Po rozpadu první skupiny ztratil půdu pod nohama. Najednou bylo všechno jinak, než byl zvyklý. Dostavila se krize. Chyběl mu pořádný trenér starší kategorie. „Stále jsem byl nejmenší a nejlehčí ve skupině, kterého při choreografiích zvedali, ale ztratil jsem důvěru v lidi i koně. Na tréninky jsem chodil s obrovskou nechutí, holčičí chichotání v oddíle mi lezlo na nervy, tak jsem odešel,“ přiznává Jan Hablovič, který se začal naplno věnovat street parkouru a muzice.

„Pauza mi vlastně velmi pomohla. Získal jsem nové zkušenosti a přátele, kteří mně pomohli překonat strach, trénoval jsem a závodil, lépe chápal možnosti vlastního těla,“ dodává nejlepší český reprezentant, který se nakonec k voltiži vrátil. Matce Libuši Hablovičové, trenérce nejmladších závodnic, návrat věnoval jako vánoční dárek.

„Poté, co jsem na závodech v Tlumačově potkal staré známé, slovo dalo slovo a vážně jsem začal uvažovat o návratu. Tentokrát jsem ale věděl, proč chci trénovat, závodit, a opravdu zodpovědně se připravuji,“ dodává Jan Hablovič, který v tréninku a práci s tělem využívá i studia na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci.

„Z parkouru jsem si odnesl změnu myšlení. Vím, že to teď stojí všechno jen na mně. Cítím obrovský pokrok a myslím, že jsem na mistrovství světa v Budapešti dobře připraven,“ uzavírá Jan Hablovič, reprezentant ve voltiži.  

Trenérka byla vždy neúnavným bojovníkem  

Kůň je vznešenou bytostí a od pradávna také věrným přítelem  člověka. Ač současnost tomuto spojení příliš nefandí, najde se stále spousta „zaříkavačů koní“, kteří čtyřnohým miláčkům zasvětili život.

Jedním z nich je i Libuše Hablovičová z Otrokovic, která lásku ke koním probudila jak v sobě, tak ve svých třech dětech. Osud je přitáhl  k voltiži, která je pro širokou veřejnost i jezdeckou federaci naprosto okrajovým sportem. Přitom členové voltižních oddílů reprezentují Českou republiku na prestižních republikových i mezinárodních závodech.

V mládí vyměnila hodiny taneční průpravy za tajné výpravy do kvasického hřebčína, kam utíkala s kamarádkami. Ke koním se později vrátila prostřednictvím syna Honzy, který sotva začal chodit, chtěl se vozit na „koníkovi“. Nestačilo mu občas se vyhoupnout do sedla při různých příležitostech, proto ho maminka vzala na voltižní závody do TJ Tlumačov, kde osud zasáhl poprvé…

Gymnastika na koních pětiletého Honzu uchvátila natolik, že se rozhodl „cvičit na koníkovi“ a žadonil tak dlouho, až jej do oddílu přihlásili. Stal se benjamínkem družstva seniorek (seniorská skupina je omezena pouze horní hranicí 18 let u jediného člena). A než se nadál, se svým tehdejším družstvem odjel v šesti letech své první mistrovství světa v Maďarsku. Jeho voltižní kariéra stoupala prudce vzhůru.

Přidali se i sourozenci Lucie a Marek

Libuše nejprve na tribuně čekávala na konec tréninku a postupně pronikala do pravidel voltižního světa. Nadšení Honzy strhlo i o rok mladší sestru Lucii. Nakonec z fotbalového mužstva přešel k voltiži i nejstarší, tehdy třináctiletý Marek.

Libuše s dětmi v jezdecké hale trávila každou volnou chvilku. Postupně se seznamovala s voltižními pravidly, učila se jezdit na koni, „lonžovat“ a nakonec si udělala lonžovací zkoušku. Začala lonžovat na závodech a stala se tajemníkem i nejdůležitějším člověkem spolku TJ voltiž Tlumačov.

Marek a Lucie několik let závodili a dosáhli skvělých výsledků, než začali pracovat a žít život mimo jezdeckou halu. Dnes v oddíle zůstali z rodiny jen Honza a máma.

„Bojujeme, jak se dá. O oddíl je zájem, stabilně máme okolo 15 členů, ale stále jsme na okraji zájmu. Kvůli byrokracii a nerovnoměrným podmínkám jezdeckých oddílů mám častokrát chuť skončit. Ale naštěstí mám kolem sebe nadšence, kteří mě vždy ujistí, že to nějak zvládneme,“ posteskla si Libuše Hablovičová.

Historie voltiže sahá až do starověkého Říma. Tato sportovně-umělecká disciplína se od roku 1766 stala nosným bodem začínajícího moderního cirkusu. U nás je tento sport upozaďován, i když  byla voltiž v roce 1920 zařazena mezi olympijské sporty. V České republice najdete pouze pár oddílů, které na rozdíl od módních parkurových bojují s větrnými mlýny o existenci.

Autor: resp Zdroj a foto: TJ voltiž Tlumačov