Rozhovor: Peter Freestone o sobě tvrdí, že je nejšťastnější člověk

Peter Freestone, bývalý osobní asistent a blízký přítel frontmana kapely Queen Freddieho Mercuryho, zavítal o víkendu se svým spolupracovníkem Milanem Šatníkem do Brna. Před vystoupením v Brně byl Peter Freestone ochotný zavzpomínat v rozhovoru pro Zprávy z Moravy na svůj život po boku Freddieho Mercuryho i odhalit, jak se mu žije v České republice a co je pro něj v současné době životní prioritou.

V Kulturním domě Rubín zavzpomínal Peter Freestone prostřednictvím projekce historických fotografií na spolupráci s hudební legendou, která se nesmazatelně zapsala do dějin světové hudby. V druhé části programu poté vystoupil Milan Šatník se svou kapelou.

V hudební produkci zazněly písně skupiny Queen i absolutní novinky. Texty k nim napsal právě Peter Freestone. Chceme s nimi jít za hranice naší země, proto jsou v angličtině. Do textů písní jsou vlastně promítnuty myšlenkové pochody Freddieho v různých situacích, které s ním Peter Freestone zažil, kdy se mu svěřoval. Připravované CD bude mít dvanáct písní a hlavní produkce by měla být v Los Angeles,“ prozradil muzikant a manažer Milan Šatník. Dále upozornil, že Peter Freestone je ten nejlaskavější člověk, kterého v životě poznal.

freestone
Peter Freestone pro www.zpravyzmoravy.cz před vystoupením v Brně zavzpomínal na život po boku Freddieho Mercuryho a prozradil také své současné životní priority.

Posledních dvanáct let života Freddieho Mercuryho jste byl jeho nejbližším spolupracovníkem. Zažil jste s ním největší slávu, ale byl jste mu blízko, když mu bylo nejhůř. Jak Freddieho nemoc proměnila? Změnil se vůbec?

„Nikdy jsem ho neviděl v depresi. Po celých dvanáct let, co jsem s ním byl, byl Freddie pragmatik. Dokázal přijímat skutečnou realitu svého života. Od okamžiku, kdy se dozvěděl, že trpí onemocněním AIDS, věděl, že zemře. Nikdo ale nevěděl, kolik mu ještě zbývá času. Jestli to jsou týdny, měsíce, nebo roky. Bylo mu ovšem jasné, že už mu moc času nezbývá. Žil svůj život a byl i v té době spokojený. Jediné, co chtěl, bylo dělat hudbu. Ke konci byly dny, kdy mu bylo hůře, ale jakmile mu to nemoc dovolila, dělal hudbu. Muzika byla jeho život, proto se jí věnoval naplno.“

Pracoval téměř až do smrti.

„Ano. Naposledy byl v nahrávacím studiu koncem května a poslední video natáčel v červenci. To byl rok 1991 a v listopadu zemřel.“

Ke konci jen ležel?

„Ne. Ještě dva týdny před smrtí byl ve Švýcarsku. Už asi věděl, že se blíží konec, protože poslední měsíce už neměl sílu.“

Za vašeho mládí probíhala sexuální revoluce. Máte představu, kolik Freddiemu zemřelo přátel na AIDS?

„Měl dvacet až třicet bližších přátel. Deset z nich mohlo zemřít na AIDS.“

Vy jste tak neonemocněl. Čím si to vysvětlujete?

„Měl jsem štěstí. Někteří lidé mohou hodně střídat partnery a neonemocnění. Někdo má ale jen jeden sexuální styk a nakazí se hned napoprvé. Lidé musí být velmi opatrní. Stále říkám, že jsem nejšťastnější člověk. Měl jsem krásný život a mám ho i dnes. Mohu ale o nebezpečí AIDS svědčit, aby lidé byli velmi opatrní. Jedná se hlavně o mladé lidi. Dnes je už jedno, co a pro koho jsem dříve dělal. Pro mne je v současné době nejdůležitější projekt TFA. Skrze něj mohu pomáhat mladým lidem. Mladí lidé jsou totiž budoucnost nejen České republiky ale celého světa. Samozřejmě pouze v případě, že budou žít.“

Na tomto projektu spolupracujete s Milanem Šatníkem. Můžete přiblížit, oč jde?

„Je to vlastně zkratka Titanic Freddie AIDS. Jde o mezinárodní přednášku, která je postavená na příběhu tragického konce Freddieho Mercuryho. Je určena žákům základních, středních a popřípadě i vysokých škol. Prostřednictvím příběhu Freddieho posluchačům přibližuji, co se dělo den ode dne od okamžiku, kdy se nakazil až do jeho smrti. Projekt varuje před nemocí mladou generací. Vše vymyslel Milan. Je to jeho nápad, který nyní děláme ve spolupráci s Mercury Phoenic Trust. On je nyní v České republice můj nejlepší kamarád.“

Už ale hodně let, že?

„Devět let. Poznal jsem ho jako mladého kluka v Týništi nad Orlicí. Na ten den nikdy nezapomenu. Seděl v první řadě. Tehdy bylo mé show postavené i na otázkách z publika. Nikdo se nic neptal, jen Milan v první řadě měl na mě stále spoustu otázek. Po show za mnou přišel do šatny, začali jsme si psát přes facebook. Vzniklo přátelství a následně

spolupráce na několika projektech.“

Ví dnes mladí lidé, kdo byl Freddie Mercury?

„Po odvysílání filmu Bohemian Rhapsody ano. Určitě je to ale i díky práci jejich pedagogů. Mají ve školách hodně materiálů na téma AIDS i o Freddiem.“

Přednášíte na toto téma nejen v České republice, ale také jezdíte do zahraničí. Můžete vyjmenovat země, kde jste už promlouvali k mladým lidem?

„S projektem TFA jsme byli Ve Švýcarsku, Anglii, Americe, Mexiku a Belgii. Mám radost, že jsme takto už oslovili dvanáct tisíc mladých lidí.“

Kdy jste tak začali jezdit?

„Před šesti sedmi lety, ale měli jsme tříletou pauzu a nyní máme nový program.“

Pro Milana jste začal psát také texty písní, co vás k tomu vedlo?

„Oslovil mne s nápadem, jestli bych mu nenapsal nějaké texty. Já mu nejdříve řekl, že to není možné, protože nemám rád poezii. Ve škole mě to nikdy nezajímalo.  A co je text písní? To je přece poezie! Nakonec jsem se do toho ale pustil.“

O čem ty texty jsou, kde hledáte inspiraci?

Přečtěte si  Morava má nové národní kulturní památky. Hrad, zámky i klášter

„Všechny jsou o filosofii a pohledu na život Freddieho Mercury. Když byl Freddie malý, žil na Zanzibaru. Už tehdy miloval hudbu, ale jeho rodina mu řekla, že musí být účetní, protože to je dobrá práce a jistota. Na internátu v Indii potom založil svou první kapelu. Když pak začal žít v Londýně a poznal se s Brianem a Rogerem, roztáhl křídla a začal letět životem. Hudba byla jeho hlavním smyslem života. To se ostatně prolíná i v přednáškách pro mladé. Že pokud mají nějaký sen, nemají se nechat nikým odradit a jít si za ním. O tom jsou ty texty. Pro Freddieho bylo snadné napsat hudbu písní, ale texty tvořil moc těžce. Hudbu měl za tři hodiny a na textu potom pracoval tři týdny. I o tom je jedna píseň. Celkem je jich dvanáct. Už je jich dostatek na celé CD. Nyní hledáme sponzory.“

Jaký je teď před vámi program, co vás čeká v nejbližší době?

„S touto talk show v nejbližší době vystoupíme v Hodoníně, Znojmu, Jablonci nad Nisou a Plzni. Dále děláme se studenty čtyři až šest vzpomínaných besed TFA měsíčně. Vlastně je náš veškerý program v režii Milana Šatníka, který je můj šéf a manažer.“

Peter Freestone umí svým vyprávěním o životě po boku Freddie Mercuryho diváky zaujmout.

Já jsem si myslela, že to jste vy!

„Ne já už jsem starý a mozek je menší a menší.“

Jak se vám s ním spolupracuje?

„Výborně. Hodně myslí na diváky, aby byli spokojení. Chce jim dát to nejlepší, aby se bavili a měli dobrou náladu. To je pro nás oba moc důležité.“

Významně jste se jako odborný poradce podílel na filmu Bohemian Rhapsody. Nepřipravuje se druhý díl?

„Doufám, že ne!“

Proč?

„Ve filmu Bohemian Rhapsody bylo uvedeno, že se o svém onemocnění Freddie dozvěděl v roce 1985, což nebyla pravda. Jak by potom mohl další díl navázat? Na patnáct let jeho života měl film stopáž dvě a čtvrt hodiny. Jak by se potom zpracovalo pět jeho posledních let?  Freddie by zemřel v půlce filmu a poté by se děj odehrával po jeho smrti? Těžko říct. Kdo by to chtěl? Já ne. Doufám, že žádný další díl nebude.“

Letos je to dvacet let, co žijete v České republice.

„Ne! Devatenáct! Poprvé jsem sem přijel v roce 2001. Jsem šťastný, protože bych letos měl dostat české občanství!“

Už mluvíte perfektně česky, tak vám ho dají?

„Výhodou je, že děti do patnácti let a lidé nad pětašedesát už jazyk znát nemusí. Já teď spadám do té druhé kategorie. Vím, že je to jen číslo, ale je fakt, že někdy se na ten věk už cítím. Jinak jsem v srdci maximálně padesátník. A to je dobře!“

Pamatujete si na váš první dojem z České republiky?

„Od počátku se mně tady moc líbilo. Tři a půl roku jsem nejdříve žil v Praze. Neznal jsem vůbec řeč. První slovo, které jsem se proto naučil, bylo: nevím.“

Není příliš běžné, aby z Anglie odcházeli lidé do zemí bývalého východního bloku. Co vás k tomu vedlo? Chtěl jste zapomenout a uzavřít kapitolu života po boku Freddiho Mercuryho a kapely Queen?

„Ne. Dvanáct let jsem měl štěstí, že jsem mohl pracovat a žít s Freddiem. Od něho jsem se naučil pragmatismu. Přijal jsem proto jeho smrt jako realitu. Život jde dál a já mohu předávat to, co jsem po jeho boku načerpal.“

Byl jste potom v kontaktu s jeho posledním životním partnerem Jimem Huttonem?

„Ano až do jeho smrti. Poznal jsem ho totiž dříve než Freddieho. V roce 1973 jsem pracoval jako asistent manažera jedné restaurace ve velkém obchodním centru. Jim tam také pracoval a chodil každé ráno do restaurace na kávu. Povídali jsme si spolu už tehdy. Když jsem ho potom uviděl v roce 1985 s Freddiem, tak jsem si říkal, že je svět malý.“

Četla jsem jeho knihu, ke které jste napsal předmluvu. Jejich společný život byl docela komplikovaný.

„Ano, ale byl fajn!“

Docela mně bylo Jima líto, jak se k němu po smrti Freddieho zachovala jeho první přítelkyně Mary Austin.

„Není pravda, co si o ní lidé myslí. Je fakt, že Freddie celý svůj dům Garden Lodge včetně vybavení odkázal Mary. Za podmínky, že my tři tam můžeme bydlet až do smrti bez placení nájmu. To ale nebylo možné. Proč? Prostě to nešlo. Freddie ale na nás tři, co jsme s ním žili až do jeho smrti, pamatoval také ve své závěti. Kromě hotovosti Jimovi dal peníze na nový dům v Irsku, Joe od něj dostal dům v Londýně a za mne platil hypotéku. Rozhodně jsme neskončili na ulici. Myslel na všechny. Měli jsme své domovy.“

Na základě životopisných knih, co byli o Freddiem napsané, mám dojem, že celý život hledal lásku. Našel ji na konci svého života?

„Jeho život byl plný lásky. On čekal a koukal, kde je více lásky. To byl Freddie. Téměř všechny jeho písničky jsou ostatně o lásce. Jeho nejoblíbenější písnička byla Somebody to love.“

Autor a foto: Lenka Fojtíková

Doporučujeme

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*