Poslanci včera schválili novelu stavebního zákona, přehlasovali veto Senátu. Kontroverzní novela se už při projednávání dostala pod silnou palbu kritiky. Podle odborníka na veřejnou správu Jaroslava Kupky všechny dobré záměry naráží na základní problém, kterým jsou neduhy špatně nastavené struktury veřejné správy.
Ministerstvo pro místní rozvoj při přípravě návrhu nového zákona deklarovalo cíl zrychlit stavební řízení, které je v České republice těžce pod evropským průměrem. Podle schválené novely budou některé menší stavby zcela vyňaty z působnosti stavebních úřadů, územní a stavební řízení se sloučí do jednoho a stavební úřady dostanou pevné lhůty pro svá rozhodnutí. Za nejproblematičtější bod kritici považují vznik stavebního superúřadu v Ostravě s mnoha dalšími úředníky.
Podle právníka se zkušenostmi z veřejné správy Jaroslava Kupky není jisté, zda skutečně dojde ke zrychlení výstavby, nebo jen místo stavebních úřadů budou spory mezi stavebníky a jejich sousedy řešit soudy. Každý dobrý záměr novely v každém případě naráží na neduhy spojené s problematicky nastavenou strukturou veřejné správy. Týká se to i záměru ministerstva odejmout výkon státní správy na úseku stavebního práva stavebním úřadům, které nyní sídlí na větších obecních či městských úřadech.
Kolize zájmů, klientelismus, korupce
“Ministerstvo odůvodňuje tento krok rizikem systémové podjatosti. To podle něj hrozí při výkonu státní správy na obecních či městských úřadech z toho prostého důvodu, že jde o orgány územní samosprávy, nikoli orgány státu,” přibližuje argumentaci Ministerstva pro místní rozvoj Kupka. Vykonávají-li státní správu na úseku stavebního práva orgány územní samosprávy, mohou kolidovat legitimní zájmy samospráv prosazované v samostatné působnosti s veřejnými zájmy, chráněnými při výkonu přenesené působnosti, tedy státní správy.
“Z těchto zájmových střetů poté v praxi plyne riziko systémové podjatosti orgánů, respektive zaměstnanců samospráv, které mají ve stavebních věcech rozhodovat,” vysvětluje zkušený právník z Kanceláře veřejného ochránce práv. V praxi pak toho podle něj zneužívají účastníci řízení, kteří zdržují stavební řízení častými námitkami podjatosti stavebního úřadu. V neposlední řadě plynou z tohoto uspořádání místní klientelistické a korupční hrozby.
“Kolize zájmů samospráv a státní správy, klientelistické a korupční hrozby. To je tedy pěkný obrázek naší veřejné správy. Ministerstvo má v tomto bohužel pravdu. Je jen smutné, že až po mnohaletém fungování smíšeného modelu veřejné správy se přichází na to, před čím byli naši političtí předáci varováni odbornou veřejností už v době diskuzí o jeho zavedení,” říká s povzdechem Kupka.
Narážíme na neduhy z minulosti
Jak připomněl, k podobnému negativnímu závěru, co se týká smíšeného modelu veřejné správy, a k jeho organizační korekci došlo již v roce 2012. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) tehdy odebralo obcím a městům výkon státní správy v dávkové a příspěvkové agendě. “Protože v té době již byly neuváženě zrušeny okresní úřady, MPSV převedlo zmíněnou agendu na úřady práce, které mělo rozmístěny v okresech,” připomíná.
Ministerstvo pro místní rozvoj takovou možnost ovšem nemá, protože nedisponuje žádnou podobnou územní organizační strukturou. Proto mu nezbývá, než navrhnout převedení stavební agendy na krajské úřady. “To je ovšem také špatné řešení. Vždyť stavební úřady jsou potřebné v okresech a možná i v menších územních obvodech, protože jejich zaměstnanci musí dohlížet na stavby, vést ústní jednání na místě samém, kontrolovat svoje opatření v terénu a tak dále. Jenže stát svoje pozice v okresech vyklidil,” kritizuje právník.
Podle něj se zdá, že ústřední orgány státní správy postupně přicházejí k poznatku, že zdejší smíšený model veřejné správy je pochybným experimentem. “Lze jen čekat, kdy se některé další ministerstvo ozve s nápadem vyjmout ‘svoji’ státní správu z nepatřičného vlivu obecních samospráv a vrátit její výkon kompetentnímu a také místně dostupnému orgánu státu. Jenže takový orgán dnes neexistuje,” uzavírá Kupka s otázkou, zda není načase zahájit debatu o revizi celého správního systému, který by si zasloužil hlubokou reformu.
Autor: pjk, foto: Pixabay, Wikimedia
“Poslanci včera schválili novelu stavebního zákona, přehlasovali veto Senátu.”
Nevím, jestli jsem to tady už náhodou nepsal – u běžných zákonů Senát žádné právo veta nemá – viz https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=173
Ostatně veto nelze přehlasovat – jinak by to nebylo veto – viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Veto
A samozřejmě nový Stavební zákon je paskvil už ze zásady – proč mají platit rozdílné předpisy pro stavbu v Praze, jiné v Brně, jiné v Ostravě a ještě jiné ve zbytku republiky?
Skutečně další stavební úřady (Nejvyšší stavební úřad, Specializovaný a odvolací stavební úřad a krajské stavební úřady) urychlí vyřízení stavebního povolení?
Navíc bude potřeba vydat prováděcí vyhlášky, které by alespoň trochu napravily přehmaty přijatého stavebního zákona – například to, že obytné místnosti nemusí mít větrání a přirozené osvětlení.
V článku je míněno tzv. suspenzivní veto, které přehlasovat jde – kvalifikovanou většinou. Teprve tzv. absolutní veto je vetem, které nejde přehlasovat za žádných okolností. Nebuďme na autory článku tak moc přísní.