Přes dvacet druhů vzácných brouků potvrdil průzkum v přírodní rezervaci Skalní potok v CHKO Jeseníky. Mezi nimi se objevil i roháček jedlový, který z Jeseníků zmizel před více než sto lety.
Průzkum se zaměřil na jedno z nejcennějších území chráněné krajinné oblasti Jeseníky, na přírodní rezervaci Skalní potok, která je v majetku Biskupství ostravsko-opavského. Při průzkumu bylo zjištěno celkem 24 druhů brouků zařazených do Červeného seznamu.
Tím nejvýznamnějším je podle odborníků bezesporu roháček jedlový. Tento pralesní druh byl v Jeseníkách nezvěstný více než jedno století, ale v posledních letech se jeho výskyt podařilo potvrdit hned na čtyřech lokalitách. Entomologický průzkum vloni pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR prováděl specialista na brouky z Mendelovy univerzity v Brně Josef Kašák.
Úspěšnému výzkumu pomohla spolupráce s majitelem pozemku
„Díky evropskému projektu zaměřenému na mapování druhů v chráněných územích se naše znalosti o výskytu některých skupin značně rozšiřují. Ukazuje se, že jednou z nezbytných podmínek pro zachování zdejší přírody je úzká spolupráce vlastníka, ochrany přírody a vědců. Ta je zde nastavena velmi dobře,“ komentuje situaci Miroslav Havira z Agentury ochrany přírody a krajiny.
Podle badatelů z Mendelovy univerzity v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci, kteří zkoumali roháčka jedlového právě na nově objevených lokalitách v Jeseníkách, má brouk velmi specifické nároky na prostředí. Několikaletý vývoj jeho larev probíhá v padlých tlejících kmenech s hnědou hnilobou a vysokou vlhkostí.
„Proto se snažíme v maximální míře ponechávat mrtvé dřevo v lese a po dohodě s vlastníkem také provádíme takové způsoby asanace kůrovcových stromů, které zachovávají kmeny v co nejpřirozenějším stavu,“ doplňuje Miroslav Havira.
„Na podporu právě takovýchto druhů jsme zde vloni poprvé vyzkoušeli metodu takzvaného drážkování, což je způsob, jak na ležících stromech omezit vývoj kůrovce a zároveň je zachovat alespoň částečně v kůře,“ uvádí lesní správce z biskupských lesů Jan Jurdič. „Pro zdejší přírodu by bylo nejlepší ponechat takové stromy přirozenému rozpadu bez zásahu, ale naprosto chápu, že pro vlastníka, který se snaží potlačit populaci lýkožrouta smrkového v širší oblasti, není takové řešení vždy reálné,“ zakončuje entomolog Josef Kašák.
Zdroj a foto: AOPK ČR
Buďte první kdo přidá komentář