Šly bychom do toho znovu, covidová zkušenost nás nezlomila, shodují se sestry od sv. Anny

Povolání zdravotní sestry se dostalo v uplynulém roce do hledáčku veřejnosti více než jindy. Před zdravotníky se v důsledku koronavirové pandemie objevily nové výzvy a řada z nich si sáhla na dno svých fyzických i psychických sil. Přesto se sestry z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně při příležitosti dnešního Mezinárodního dne sester shodují, že by do toho šly znovu.

Mezinárodní den sester se slaví na výročí narození Florence Nightingal, zakladatelky moderního ošetřovatelství, která se významně angažovala v péči o raněné během Krymské války.

„Není možné srovnávat válečnou situaci před více než 160 lety s aktuální situací, některé společné prvky bychom ale našli. Vysoké počty nemocných, nedostatek lůžek i pečujícího personálu a nutnost překonávat nové překážky,“ říká náměstkyně pro ošetřovatelskou péči u Sv. Anny Jana Zvěřinová. „Určitě bychom covid nezvládli, kdyby náš nelékařský zdravotnický personál svoji práci nedělal s vírou pomáhat, podporovat a pečovat. A to je dle mého naplnění odkazu Florence Nightingal,“ dodává.

Největší hodnotou je soudržnost

Sestry i ostatní pečující personál v sobě musel najít odvahu, houževnatost, ale i schopnost řešit vše operativně. Řada sester zvládla například přechod ze standardního oddělení na intenzivní. „Místo osmi celkem soběstačných pacientů jsem se najednou starala o jednoho pacienta v ohrožení života,“ vzpomíná Erika Krutiaková, všeobecná sestra z ortopedie, kde vzniklo jedno z prvních covidových JIP oddělení. Podle ní nešlo jen o zvládnutí odborné stránky, ale také té technické, protože v intenzivní péči je nezbytné použití celé řady přístrojů.

I proto jako jednu z největších hodnot, kterou do zdravotnictví covid vnesl, sestřičky hodnotí vzájemnou soudržnost. „Covidová pandemie nám všem ukázala, jak je důležité si pomáhat. Vědět, že se můžeme spolehnout jeden na druhého, navzájem si vypomáhat, a hlavně pomáhat ostatním kolegům, kteří nejsou v této praxi tak zběhlí,“ zdůrazňuje Veronika Hloupá z anesteziologicko resuscitační kliniky.

„Ocitli jsme se všichni na jedné lodi s názvem „Pandemie“, kterou jsme museli udržet na hladině. Spojili jsme síly průřezem interních i chirurgických provozů. Pracovali jsme společně jak zdravotníci z lůžkových částí, tak z ambulantních provozů. Zapojili se studenti ze škol a vytvořili jsme nejrůznorodější tým lidí, jaký jsme si kdy mohli představit. A fungovalo to,“ doplňuje její kolegyně Hana Žemlová.

Přečtěte si  Brněnská lodní doprava slaví 75 let. V sobotu nabídne plavby zdarma i prohlídku zázemí

Dnes bych se rozhodla stejně

Že je práce zdravotní sestry posláním, vnímá také Hana Kaštan, která se do nemocnice vrátila během pandemie po čtyřech letech ve školství. „V těžkých dobách vnímám jako svou povinnost pracovat v nemocnici,“ vysvětluje sestra, která během pár měsíců u sv. Anny prošla ambulantním provozem, anesteziologickou covidovou JIP a teď vede očkovací centrum.

„Myslím si, že covid je obecně velkou zkušeností pro všechny zdravotníky, i když bohužel ne ve všech ohledech dobrou,“ hodnotí Radka Kvíčalová z anesteziologicko resuscitační kliniky. Stala se členkou ECMO týmu a vyjížděla spolu s lékaři pro nejtěžší pacienty také do jiných nemocnic. „I přes všechna negativa, která ta práce přináší, a že jich není málo, bych se dnes rozhodla stejně. Je to smysluplná práce, a když se nám podaří někoho zachránit, je to myslím ta největší satisfakce, jakou člověk může zažít,“ uzavírá.

Zdroj a foto: FNUSA

Doporučujeme

1 Comment

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*