Svět by byl bezpečnějším místem, kdybychom bojovali jen se surfovými prkny, říká cestovatel a surfař Pavel Trčala

Z Ukrajiny v těchto dnech přichází děsivé zprávy. S velkým pohnutím je sleduje i moravský cestovatel, surfař, lyžař a horolezec Pavel Trčala, který má na Ukrajinu spoustu vzpomínek včetně zkušeností se soužitím Ukrajinců a Rusů. Ukrajinu projel křížem krážem stopem, vlakem, autobusem i autem. Výstup na Everest podnikl s ukrajinskou expedicí. Shodou okolností se právě chystal na Ukrajině lyžovat o jarních prázdninách. Na tuto cestu se nyní nevydá, ale zeptali jsme se ho na jeho zážitky z Ukrajiny a jejími obyvateli.

Jak vnímáte aktuální situaci na Ukrajině?

Osobně mám rád vše slovanské a velice mě mrzí vidět bojovat dva slovanské národy proti sobě.  Přál bych si, abychom se my Slované dokázali držet pospolu a vzájemně se respektovali. Jako sportovec bych byl nejraději, kdybychom mohli bojovat s lyžemi nebo surfem na nohou než se zbraní v ruce. 

Proč myslíte, že situace na Ukrajině eskalovala právě nyní?

Osobně vidím spojitost s Olympiádou. Během Olympijských her by se nemělo bojovat. V roce 2014 jsem byl na Olympiádě v Soči a byl to velký zážitek. Všichni sledovali, jaké Rusko připravilo hry a opravdu málokdo tušil, co přijde. Pár dnů po vyhasnutí olympijského ohně bylo Rusko na Krymu.  Nyní se historie opakuje.  Olympiáda skončila a tanky dostaly zelenou. Mimochodem to, že byla Olympiáda nyní v Číně může být velmi symbolické. Záleží totiž, co nyní udělá Čína. Pokud bude z Ruska kupovat energie a bude do Ruska dodávat technologie, tak Rusko zvládne i sankce nebo částečnou izolaci. Možná, a dalo by se to očekávat, je toto však už předem domluvené a právě proto k tomu mohlo dojít.   

Kdy jste se poprvé vydal na Ukrajinu?

Bylo to na vysoké škole na konci minulého století.  Jeli jsme se sestrou Hanou na východ. Naším cílem bylo vylézt na Elbrus. Jeli jsme stopem přes Ukrajinu a navštívili mnoho krásných míst od Zakarpatí, přes Oděsu až po Krym.

Byl jste i v místech, kde se aktuálně bojuje?

Když jsem dnes viděl záběry z města Chersoň, tak jsem měl slzy v očích. Právě tam jsme na naší cestě zastavili, abychom si odpočinuli po dlouhé pouti přes roviny jižní Ukrajiny. Tehdy jsme často jeli starými pomalými kamiony po rozbitých cestách a byli jsme opravdu unavení. Navíc byl červenec a nesnesitelné horko. Moc jsme se chtěli někde vykoupat. Nebyly mobily, které by Vám ihned ukázaly nejlepší místa na koupání.  Měli jsme jen papírovou mapu a samozřejmě jsme viděli, že je tam velká řeka Dněpr. Všude byly ale přístavy, byl to takový les jeřábů.  Dodnes si pamatuju, že nás paní v autobuse naučila slogan Chersoň górod karabelov, tedy Chersoň město jeřábů. Lidé nám poradili a našli jsme koupání a kolotoče jako v Brně na Priglu. Chersoň byl pro nás takovou oázou při vyčerpávající cestě na Krym.

Jaké to bylo na Krymu když byl ještě ukrajinský?

Krym jsem si opravdu zamiloval. Při první cestě se sestrou stopem jsem si nemohl vzít sportovní vybavení.  Kitesurfing byl tehdy teprve v plenkách a tahat windsurfové prkno a plachtu stopem by bylo nereálné. Po letech jsem se tam vrátil s přítelkyní autem a samozřejmě už i s kitesurfovou výbavou a rovnou na celý měsíc. To byl ještě Krym ukrajinský a nebylo potřeba žádat o víza. Prostě jste se nabalili a vyrazili jako do Chorvatska. Všichni si ťukali na čelo, že jedeme k moři právě tam a ne do toho Chorvatska. Když ale pak viděli naše fotky a videa, tak pochopili.

Co Vás na Krymu tak nadchlo?

Samozřejmě vítr a pláže. Někdo jede windsurfovat nebo kitesurfovat třeba do Řecka, pronajme si apartmán a celou dovolenou jezdí na tom stejném místě.  Je to trochu jako lyžovat stále na jedné sjezdovce.  Já miluju právě to objevování a Krym byl na to naprosto ideální, protože je tak členitý.  Navštívili jsme opravdu hodně spotů. Vítr foukal z různých směrů, takže to bylo takové rozmanité. Část pobřeží byla naprosto placatá jako například u Baltu ovšem s výhodou teplé vody.  Jinde zase byly bílé útesy jako v Doveru. V zátoce Balaklava u Sevastopolu jste si připadali jako v Norsku ve fjordu. Podívali jsme se i do hor a viděli Simferopol nebo Jaltu. Nejlepší na všem byla ta svoboda. Představte si kilometry pláží, ale bez hotelů, resortů, turistických pastí. Většinou tam nikde nebyly ani kempy, ploty, nebo nějaké zákazy. Prostě příroda a sem tam nějaká polňačka. Lidi kempovali naprosto svobodně a užívali si moře. 

Takže tam nebyly davy turistů?

Ano i ne. Každé ráno přijížděly noční vlaky zejména místních ukrajinských turistů, ale také návštěvníků z Běloruska nebo z Ruska. Lidé neměli tolik auta, takže se většinou nějak busem nebo maršrutkou, tedy minibusem, dostali do nějaké vesnice a tam si pronajali bydlení v soukromí u místních obyvatel.  Lidé pak většinou zůstali v té vesnici a tam byla pláž plná.  Mimo letoviska jste ale mohli mít pláže jen pro sebe.  Zajímalo by mě, jak to tam vypadá teď. Snad to krásné pobřeží nebylo zastavěno hotely a apartmány jako například v Bulharsku. Abych nezapoměl, skvělé bylo také jídlo. Lidé Vám nachystali to co sami vypěstovali.  Tady by takové stravování na dovolené bylo povážováno za “organické” nebo “bio” a bylo by to určitě za příplatek. Tam to bylo naprosto normální a přirozené. A chutnalo to skvěle. Pokud jste si někdy vypěstovali rajčata doma na zahrádce, tak jistě chápete. 

Jak se na Ukajině zajímali například právě o vodní sporty?

Rok předtím jsem podnikl velkou cestu do Baku. Mají tam také prázdné pláže a skvělý vítr, ale Ázerbájdžánci se tehdy kitesurfingu nevěnovali. Místní noviny o mě dokonce napsaly, že jsem byl prvním kitesurfařem na Kaspickém moři. Většina lidí neuměla plavat. Pro ostatní neměl sport tak vysokou prioritu.  Na Ukrajině to bylo naopak. Možná to byl pozůstatek z dob socialistické sportovní výchovy, ale většina lidí byla velmi fit a byli plavci. Také je zajímaly nové sporty. Tehdy jsem měl za sebou závody v Austrálii nebo ve Velké Británii. Na Ukrajině kitesurfing teprve začínal. Přišel za mnou jeden kitesurfař z Kieva, abych ho trénoval, že mi zaplatí v dolarech za privátní lekce. Byl bohatý. Měl ten nejlepší kite-mobil, tedy luxusní Multivan s rozkládací postelí. Já jsem byl ve starém Fiatu a spal jsem na zemi vedle auta. I přesto jsem peníze nechtěl. Prostě jsem se mu věnoval a skamarádili jsme se. Těšilo mě podpořit takto aspoň trochu rozvoj našeho sportu na Ukrajině.

Vnímal jste tehdy rozdíly mezi ukrajinsky mluvícími a rusky mluvícími obyvateli?

Ano, lidé jsou hrdí na svůj jazyk, ale necítil jsem negativní emoce. Toto je komplikované téma. Někteří lidé na Ukrajině mluví ukrajinsky, někteří rusky. Většina lidí ovládá oba jazyky. Podobně jako dříve v rámci Československa existuje mnoho smíšených manželství. Někteří lidé prostě studovali, pracovali, žili v Rusku a pak se třeba vrátili. Nejlépe to bylo vidět na Everestu. Náš převážně ukrajinský tým měl stany hned vedle ruského týmu a večer jsme se vždy navštěvovali na karty, čaj, nebo kostky. Společně jsme také konzultovali počasí a strategii na postup. Jsou to velmi blízké slovanské národy a jsou velmi propojené. 

Kam byste se chtěl na Ukrajině ještě podívat?

Opravdu mě láká Zakarpatí v zimě. Byli jsme tam několikrát v létě, ale jako lyžař jsem chtěl navštívit nově vybudovaná lyžařská střediska a také vyzkoušet ratrakové lyžování. Měl jsem plán vylézt na nejvyšší horu Ukrajiny Hoverla a sjet ji na lyžích. Paradoxem je, že jsme se na Ukrajinu měli se zájezdy vydat právě za týden na jarní prázdniny. Už dva roky po sobě jsme cestu museli odložit kvůli covidu. Kdyby byl termín jarních prázdnin v Brně letos o měsíc dříve, tak už jsme byli zpátky. V Zakarpatí možná nedojde nyní k nějakým nebezpečným situacím, ale nepovažuju za správné tam aktuálně jet lyžovat. Připadalo by mi neuctivé užívat si prašan na jedné straně Ukrajiny, když na druhé straně země mají úplně jiné starosti.

Máte už náhradní plán?

Pojedeme do Polska. Může se tam teď naprosto bez omezení a Polské Beskydy nabízejí mnoho zajímavých lyžařských center. Podobně jako při kitesurfování mě při lyžování baví objevovat nová místa.  Chceme navštívit střediska Szczyrk, Žar, Mosorny Groń, Pilsko a také bych chtěl zkusit výstup na nejvyšší vrchol Beskyd horu Babia Góra.

Tři sezóny po sobě vám Ukrajina nevyšla. Myslíte, že se tam se zájezdy podíváte za rok?

To je opravdu těžké nyní věštit. Ruské a ukrajinské lyžaře a snowboardisty vidím také často na lyžařských zájezdech, které organizujeme u nás doma na Moravě. Někteří jsou tady, protože je u nich doma těžká ekonomická situace, nebo prostě nesouhlasí s domácím politickým systémem.  Je prokazatelné, že mnoho lidí v Rusku žádné útoky nechce.  Proto mě tak mrzí vidět dva slovanské národy ve válce. Přál bych si, aby se situace co nejdříve urovnala a aby obyvatelé Kyjeva a dalších měst byli na dálnici v koloně, protože jedou lyžovat do Karpat nebo surfovat k Černému Moři a ne proto, že ujíždějí před ruskými tanky a raketami.

Pavel Trčala je majitelem firmy CITY SPORTS s.r.o.  V zimním období můžete autobusy CITY SKI vyrazit na hory na jednodenní lyžařské zájezdy.  V létě můžete vyzkoušet vlek na vodní lyžování CITY WAKE na Brněnské přehradě nebo si zahrát beach volejbal na CITY BEACH u řeky Svratky v Brně.

Autor: red Foto: archiv Pavel Trčala

Doporučujeme

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*