V Ostravě jsou k vidění na výstavě „BĚŽ DOMŮ, IVANE!“ unikátní fotografie ze srpnové invaze v 68. roce

Ostrava si v těchto dnech symbolicky připomíná události srpnové okupace v roce 1968. V rámci připomínky 55. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy na území Československa připravilo město ve spolupráci s fotografem Borisem Rennerem výstavu unikátních koláží a dobových fotografií s názvem „BĚŽ DOMŮ, IVANE!“.

Na celkem 6 panelech, jež jsou umístěny v pěší zóně vedle ulice Jantarové, mezi zastávkou Karolina a nákupním centrem FORUM, naleznete sérii dobových fotografií, které zachycují atmosféru a náladu tehdejších obyvatel Ostravy – především v okolí Nové radnice a v centru města.

Dominantou výstavy jsou koláže, zpracované ostravským fotografem a také patriotem Borisem Rennerem. Dramatické události srpna roku 68 ožívají díky propojení tehdejších fotografií s aktuálními snímky. Výstava je interaktivní – díky připojeným QR kódům je například možné prohlédnout si dobé zápisy z jednání tehdejší Rady města a další.

Jak to bylo…

Demokratizační proces pražského jara byl násilně přerušen 21. srpna 1968 vstupem vojsk Varšavské smlouvy na území republiky. Ostrava byla okupována 24. Samaro-Uljanovskou motostřeleckou divizí genmjr. Grigorije Petroviče Jaškina zvanou Železná. Jednotky se rychle přemístily k Nové radnici, před velké závody, obsadily letiště v Mošnově a další strategické pozice.

Občané od ranních hodin 21. srpna zaplavili centrum města, především okolí Nové radnice a tehdejší porubskou Leninovu třídu (dnes Hlavní třída), a také prostranství před významnými podniky. Na ulicích se objevily nápisy, letáky, plakáty a výzvy odsuzující okupaci: „Otec osvoboditel, syn okupant; Ivane, vem si sluhy a táhni domů!; Dubčekovi slivovicu, Kolderovi šibenicu!; Dvacet let jsme prohlubovali přátelství – teď jsme na dně; Vraťte se, neblbněte, vždyť se tady nevejdete!“; a nespočet dalších.

Obyvatelé strhávali tabule s názvy ulic a silniční ukazatele. To vyvolalo značnou nevoli velení okupačních vojsk. Generál Jaškin předložil vedení města ultimátum: „Nebude-li sjednán pořádek, bude zahájeno jeho zajišťování střelbou“.  Ještě 21. srpna večer se dohodli zástupci vedení města s velením okupačních jednotek alespoň na přesunu těžké vojenské techniky do Koblova, což přispělo k částečnému uklidnění situace.

Neuvěřitelné nasazení techniků televize a rádia, vysílalo se i přes obsazení okupačními vojsky

Ihned po okupaci začali redaktoři Nové svobody a krajských pracovišť celostátních deníků vydávat Spojené deníky. Také ostravská studia Čs. rozhlasu a Čs. televize se ihned zapojila do protiokupačních aktivit a vysílala improvizované zpravodajství, jehož symboly se stali moderátoři Lubor Tokoš a Luděk Eliáš. Skoro neuvěřitelné bylo nasazení techniků televize a rádia, kteří dokázali zajistit po několik dnů provoz a signál i přes obsazení hlavních vysílačů okupačními vojsky.

V ostravské části revíru se netěžilo do 24. srpna 1968. Narušen byl provoz městské hromadné dopravy, vlaky měly značná zpoždění. Lidé vykupovali potraviny, ale také průmyslové zboží. Okupaci odsoudilo plénum i rada ostravského národního výboru, regionální organizace KSČ a další organizace Národní fronty i tisíce občanů. Na 23. srpna byla vyhlášena generální stávka, ke které se připojila většina Ostravanů. Situace se začala pozvolna měnit po návratu vrcholných československých představitelů z Moskvy 26. srpna, kteří byli pod hrubým nátlakem nuceni podepsat tzv. moskevský protokol, jenž prakticky legalizoval pobyt sovětských vojsk na našem území.

Šířící se deziluze přešla později u většiny společnosti v apatii, kterou symbolizoval citáty z jednoho z článků v deníku Nová svoboda z 18. září 1968: „Opojení z volnosti vyprchalo…a Moudrost je sestrou povinnosti.“ Období pražského jara bylo definitivně uzavřeno čistkami v KSČ, které proběhly v souvislosti s výměnou členských legitimací v roce 1970. Ze strany odešli nebo byli vyloučeni prakticky všichni představitelé obrodného procesu. Nastalo dvacetiletí, označované jako normalizace.

Autor: red Zdroj a foto: Město Ostrava