Přichází nejkrásnější svátky v roce se svým nezaměnitelným kouzlem a krásností. Po čase adventním za týden prožijeme Štědrý večer, Narození Páně a Svátek Štěpána. Každý sváteční den má své specifikum a udržované prvky tradice. Štědrovečerní večeře začíná po východu první hvězdy potřením oplatku medem. Oplatek, vyrobený z dílů oplatkové a polohrubé mouky a vody, symbolizuje prostý chléb a připomíná pospolitosti u stolu sedící rodiny svornost a lásku.
Ponejprv jsem chuť oplatku okusil při slavnosti prvního svatého přijímání společně se všemi spolužáky. V roce 1962 do náboženství chodily všechny děti z ročníku bez rozdílu! Tehdy to tak bylo… Později jsem přijímal pravidelně, veden rodiči k spořádanému životu křesťanskému. Přesto hostie páni ministranti tajně mlsali i mimo mši svatou! Z papírové krabice jsme je kradli panu faráři!! Jednou jsem byl poslán ke stařičkému kostelníku na výpomoc při výrobě vánočních oplatků.
Sluha boží seděl v malé komůrce na dřevěné stoličce u roztopených kamen a na otevřeném živém ohni pomocí speciálních kleští hotovil velké oplatky. Pomáhal jsem stříháním okrajů, uždiboval připálené kousky a poslouchal jeho vzpomínky. S oblibou povídal o divadelním ochotničení. Stále uměl řadu svých rolí a texty rád přednášel. Připomínal i svou činnost v lidové straně, cvičení a slety Orla. Než jsem cokoliv z toho později stačil, již coby student národopisu zaznamenat, Pán si jej povolal k sobě…!
Vánoční oplatky jsou starým obřadním pečivem. Pekly se na ohništi v litinových nebo mosazných kleštích – oplatečnicích. Jejich terčovité pláty nesly vyryté figurální motivy a náboženské symboly. Ve městech se výrobou oplatků zabývali oplatečníci od 15. století. Do lidového prostředí pronikla výroba o dvě století později. Stařeček kostelník o ní věděl své. „Oblatky pékli pro dědinu učitelský, kostelník lebo nekerá z ženských. U štědrovečerního stola sa mazaly medem, potíraly česnekem aj šípkem. Negdy sa do nich zapékly aj lístky barvínka, petrželá, rozmarýnka lebo celéra. To býlí mělo velikú moc a silu pro zdraví, pomoc Boží, ochranu lidského díla, ba aj života!“, vzpomínám, že říkali…
Odkaz a dílo stařičkého kostelníka převzal a výrobu obnovil můj švagr. Oprášil místní tradici domácí výroby vánočních oplatků a po dvou, třech letech pokusů a nezdarů, si práci osvojil, ba i vylepšil. Dnes v adventním čase vyrábí vánoční oplatky pro celou širokou rodinu i své kamarády a přátele. I jeho přispěním získaly Vánoce opět silnějšího ducha svornosti, tradiční rodinné pospolitosti, vzájemné pomoci, respektu i úcty. Je dobře, že staré vánoční tradice a zvyky, onen jedinečný odkaz předků, v nás žijí stále a trvale! Ke krásnosti Vánoc, jež ve svých dílech tak pěkně zobrazili Josef Lada nebo Antoš Frolka, patří tradiční, medem potřený, plátek vánočního chleba svornosti!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář